Město, které zůstává v srdci navždy

Před 20 lety jsem poprvé navštívil Kyjev. Bylo to sice jen krátce, ale už tehdy jsem měl pocit, že se do tohoto nádherného města musím jednou vrátit.  Kdybyste se mě zeptali proč, určitě bych vám odpověděl, že nevím, ale že musím.

A jak jsem správně předpokládal, tento vnitřní pocit mě opět nezradil. Trvalo to sice 17 let, nikdy však nepřestanu děkovat Bohu za to, že mi umožnil se do Kyjeva vrátit. Je nádherné, když člověk uvěří svému vnitřnímu hlasu, tomu tajemnému pocitu z hloubi duše, kterým nás Bůh neustále volá.  Jeho hlas, to je nekonečná touha každého člověka odpovědět si na tu nejdůležitější otázku našeho života, touha, která nás žene stále dál, až k prameni samotné podstaty. A tam získáme jednoduchou odpověď na to, kdo vlastně jsme a kam směřujeme.

Má touha a můj vnitřní hlas mě dovedl až ke knihám Anastasie Novych „Sensei ze Šambaly I. II. III. IV.“ a „AllatRa“. Po jejich přečtení jsem opět zatoužil vrátit se do tohoto starobylého slovanského města, které svojí historií ovlivnilo a stále ovlivňuje nejen samotnou Evropu, ale v podstatě celý svět.

Obrovskou energii, kterou je toto město naplněno, pocítí úplně každý. Kyjevu se za starých časů říkalo město na třech kopcích, pak na sedmi kopcích a to kvůli jeho jedinečné poloze na strmých svazích pravého břehu Dněpru. Zároveň je dodnes považováno za svaté místo. Městu se podařilo zachovat si svoji přitažlivost i v éře vědeckotechnického pokroku, a tak se zde prolínají nové budovy nejen s historickými stavbami, ale i s ostrůvky nedotčené přírody. Kyjev byl a dodnes zůstává jedním z nejzáhadnějších měst na světě. Je plný starobylých chrámů a také zástupců různých náboženských vyznání, ovšem nejrozšířenějším náboženství je zde pravoslaví.

Největším klenotem je bezesporu Kyjevo-Pečerská Lávra. Tento unikátní komplex pravoslavných chrámů a klášterů se nachází na malebném kopci nedaleko Dněpru. Když jsem do ní poprvé vstoupil, nedokázal jsem si vysvětlit, jak je možné udělat jen pár kroků a náhle se ocitnout v úplně jiném světě. Pocítil jsem v sobě neobyčejnou radost a pokoru. Život venku jako by přestal existovat. Stál jsem tam a nemyslel na nic. Jen ten nepopsatelný pocit a ta nádhera kolem. Jako by se zastavil čas.

Moje kroky však směřovaly do blízkých jeskyní, které se nachází v dolní Lávře. Jsou unikátní nejen svojí polohou, ale hlavně tím, že jsou v nich uloženy rakve s ostatky svatých. Co je však nejdůležitější, nachází se zde ostatky výjimečného Člověka a nezištného lékaře Agapita Pečerského. Tato unikátní relikvie vyzařuje dosud vědci nevysvětlitelnou energii, která nikam nemizí a ozdravuje vše v jejím okolí.

Jeden týden v roce však vydává energii, která je stonásobně vyšší, než obvykle. Tento svatý týden začíná vždy 25. února.

Podle legendy do jeho ostatků vchází samotný Duch Svatý. A znovu jsem se přesvědčil o pravdivosti slov, která předává ve svých knihách Anastasie Novych. S čím totiž člověk před Agapita předstoupí, to také dostane. Buď pomíjivé materiálno nebo nekonečné duchovno.

Mohu mluvit pouze za sebe, ale návštěva Kyjeva a setkání s Agapitem mi změnilo život. Moc bych si přál, aby stejnou možnost dostali všichni lidé na této planetě.

„Pouze ten, který směřuje ke světlu, vyjde ze tmy.“ Tato moudrá slova Rigdena Djappo mě provází na mé cestě k sebepoznání a k Bohu. Proto přeji všem lidem, aby jejich kroky směřovaly jen a jen k Lásce, neboť Láska je Bůh. Na shledanou v Kyjevě!                       

Dušan Valeček