Mechanismus působení myšlenek

Mimochodem, co se týká kontrolování myšlenek Živočišného principu. V ruské pravoslavné asketické literatuře, kde se popisuje koncentrace věřícího na svůj vnitřní svět, jeho vlastní prožívání pocitů při spojení s Bohem, je v podstatě řečeno totéž, co se objevuje i mnohých jiných náboženství a co je vlastní jakémukoli člověku, kráčejícímu po duchovní cestě. Jen se to tady nazývá učením o původu hříchu, „vášních jako zdroji hříchu v lidské duši“. Mniši si předávají praktické zkušenosti při sledování zrození „hříchu“ ve vědomí člověka v podobě myšlenek, přesněji myšlenek a přání Živočišného principu, jejich rozvoj a projevení v podobě negativních skutků.
První stádium, prvotní moment zrození „hříchu“ oni nazývají příloh (česká transkripce slova). Vyznačuje se lstí, zachycením, ovlivněním, napadením. Na to se nahlíží jako na vliv zvenčí na lidskou Duši, jelikož se taková myšlenka rodí buď jako důsledek pokušení, obklopujících člověka, pokud jim věnuje svou pozornost, nebo to může být vyvoláno vzpomínkami z minulosti na vlastní i cizí hříchy, nebo vlivem temných sil a tak podobně. Přitom se zdůrazňuje, že jsou tyto myšlenky nahodilé, vnější, rodí se v hlavě samovolně, bez jakékoli účasti člověka, navzdory jeho přáním. Na vznik podobných provokativních myšlenek a zřeknutí se jich se pohlíží jako na duchovní cvičení, svéráznou pomoc při poznávání sebe sama. A v tom se projevuje opravdová svoboda volby člověka. Abychom zabránili podobným myšlenkám Živočišného principu, je nutné nevěnovat jim žádnou pozornost již v samotném počátku jejich vzniku, „vyhnat je od prahu“. Pokud to neuděláme, pak se myšlenka (či obraz) zastavuje a ovládá rozum. Člověk ji začíná „živit“ svou pozorností a přáními a udržuje tak uměle podle vlastní volby tu myšlenku v hlavě.

Druhé stádium – „splynutí“, přesněji „spojení“ té myšlenky (od Živočišného principu) s vědomím člověka (s volbou Osobnosti), nebo, jak píšou asketové, dochází k „rozpravě se vzniklým obrazem“. Tedy člověk si škodí již tehdy, když pouze přihlíží a vnímá to špatné rozumem. Třetí stádium …Člověk „s potěšením“ přijímá myšlenku a uskutečňuje svou osobní definitivní volbu, dává přednost té myšlence z vnější. „Vůle“ se pokouší tuto myšlenku vykonat. Člověk uskutečňuje volbu se záměrem znovu, ještě jednou prožít intensivnější předpokládaný příjemný pocit, vyvolaný tou myšlenkou. Tak končí „vnitřní rozvoj hříchu“, přesněji myšlenka Živočišného principu nabývá na síle, zotročuje si vědomí Osobnosti.

A dále to přeměňuje na vnější skutek. Jestli se člověk nevěnuje kontrole svých myšlenek, vykonává tento skutek prakticky bez jakéhokoli zvláštního váhání a podobný stav moci „nahodilých myšlenek zvenčí“, jež ho ovládají, se již stává zvykem. Proto si dokonce ani nevšimne, ani nechápe, že ho již ovládá „cizí vůle“, stává se otrokem svého Živočišného principu.

úryvek z knihy AllatRa