LŽIVÉ VŠECHNO JE V POŘÁDKU

„Pro Osobnost je štěstí věčné.

Ztrácíme ho jen tehdy, 

když ztrácíme sebe jako Osobnost".

Z pořadu „NEVIDITELNÝ SVĚT"

 

Pozoroval jsem změny, které se ve mně odehrávají na cestě duchovního rozvoje, a všiml jsem si jednoho triku, kterým mě systém klame a drží v zajetí. O tento postřeh jsem se podělil s kamarády. Řekli mi, že takovou práci vědomí pozorovali i u sebe. To mě přimělo napsat tenhle článek.

 

Existuje pochopení, že vědomí neví nic o duchovním rozvoji Osobnosti; neuvědomuje si ho. Já, jako Osobnost, mám zkušenost s tím, jak ve mně hoří Láska, a toužím touto svatostí neustále Žít. A systém se snaží ukolébat Osobnost lživým „všechno je v pořádku". Jedná se o dva kardinálně odlišné stavy, pohled na svět a vnímání světa. Jsou to naprosto různé stavy.

 

Pozadí příběhu

 

Vezmu to od začátku. Od chvíle, kdy jsem na sobě začal pracovat, věnovat se meditacím a duchovním praktikám, jsem cítil nesnesitelnou touhu po poznání, prohlubování zkušeností. A po nějaké době přišlo jakési „nasycení" a období, kdy bylo všechno v pořádku. A to „všechno je v pořádku" bylo na začátku opravdu dobré, byl v tom příjemný vnitřní klid a pocit radosti, jako bych našel to, co jsem celý život hledal. 

 

Časem mě však systém ukolébal a začalo to být „pseudo – v pořádku".  

 

Například po ranním probuzení se objeví mírná plochost a slyšíš myšlenky: „Nemusíš dělat (duchovní) praktiky, vždyť je všechno „v pořádku". Nebo místo poznávání, čtení užitečné literatury se objevují myšlenky, že se můžeš podívat na film, sníst nějakou sladkost nebo nějak odpočívat (lenošit) – vždyť je všechno „v pořádku". V těchto chvílích však dochází k dohodě se systémem: Já tě nechávám na pokoji, ale ty se nebudeš dále rozvíjet v duchovním směru a dáš mi část své síly (Allatu). Taková rovnováha sil. Ale ve skutečnosti jde o prohru Osobnosti a odevzdání se systému. Tímto klidem systém jednoduše znehybňuje Osobnost. Zdá se, že útočí méně, někde jsou útoky jemnější, někde mi říká, jaký jsem borec, že útoky vidím, odolávám jim a neprohrávám se systémem. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve skutečnosti děje. 

 

 

A celkově – „všechno je přece v pořádku", proč dělat (duchovní) praktiky pravidelně? Probudím se, nikdo na mě neútočí: „No, vždyť je všechno    v pořádku." Cítím v sobě trochu lásky, tak se jdu najíst nebo něco udělat. Večer je také dobrý den, všechno je v klidu, sednu si, udělám praktiku „Lotos" a půjdu spát. „Všechno je přece v pořádku." Ve skutečnosti se uvolním a usnu a pak si řeknu, že jsem se tak hluboce ponořil, že si nic nepamatuji, že to musela být tak dobrá duchovní praktika ... 

 

V těchto chvílích bylo skutečně místy všechno v pořádku a v klidu. Podstata triku je ale v něčem jiném: Tím, že jsem věřil a doufal ve lživé „všechno je v pořádku", jsem se připravoval o duchovní zkušenost, pěstoval jsem si svou pýchu. Všechno je přece v pořádku, už jsem skoro svatý.

 

V knihách Anastasie Novych „Sensei ze Šambaly" je popsáno, že pro Osobnost je dobré dělat (duchovní) praktiky dvakrát denně, ráno a večer. A co nám dávají praktiky? V knize „AllatRa" je to popsáno prostě a srozumitelně:

 

 

A z vlastního pozorování vím, že každá (duchovní) praktika je pocitová zkušenost, pokaždé nová. Pokaždé je tato zkušenost naším posílením duchovního základu znalostí, zkušeností vystoupení z vědomí, komunikace s Bohem, prohloubení Vděčnosti a Lásky k Němu. Je to také nálada na celý den, abychom nevypadli z pozorování toho, co se děje, abychom si vždy pamatovali, co je důležité. Pamatovat na Cíl a neustále o něj vnitřně usilovat. Když existuje možnost rozvíjet se jako Osobnost, zkrotit vědomí, umět se vyhnout jeho útokům a neustále hromadit Lásku, radost, přebývat ve štěstí, pak je přinejmenším nelogické se o takový každodenní dar připravit a v dobrém slova smyslu je to známka buď sebeklamu, nebo podřízení se vědomí.

 

 

 

Jak říkal I. M. Danilov: „Nepřekáží to ani rozumové činnosti, jestli jsi vědecký pracovník. Nepřekáží ti to pracovat rukama, jestli pracuješ rukama. Ničemu to nepřekáží. Absolutně. Jednoduše se drž a nepouštěj dovnitř nepotřebné myšlenky. Myšlenky musí pracovat, plnit pracovní úkoly, obsluhovat tě. To znamená, že v první řadě je potřeba se stát Andělem uvnitř sebe – pánem svého zvířete a zvíře musí pracovat na tebe.” 

 

Je čas a příležitost pomáhat lidem, podílet se na projektech Mezinárodního společenského hnutí „ALLATRA". Je čas studovat práci systému živočišného rozumu, jak funguje vědomí, mluvit o práci na sobě, sdílet zkušenosti.

 

Ano, cítím v sobě Lásku a celkově je vše v pořádku, všechno je v klidu. Ale je tu také hrdost, myšlenky, že jsem něčeho dosáhl, něco dokázal. Existuje pocit povýšenosti nad ostatními lidmi, existuje hodnocení a srovnávání. A nejdůležitějším kritériem je, že není neustále hořící Láska uvnitř. Nedochází k neustálému duchovnímu růstu a sebezdokonalování v (duchovních) praktikách. Chybí soustavná každodenní práce na sobě, směrování pozornosti na pocity, psaní deníku, přibývání zkušeností života v Lásce. V tom všem není žádná stálost. A jak víme, klíčem k rozvoji je důslednost. 

 

Praktika nezaujatého pozorování práce vědomí (bezmyšlenkovost).

Je to praktika cílevědomého pozorování toho, jak pracuje vědomí, jak myslí. Oddělené pozorování. Jeho podstatou je ze stavu lásky pozorovat myšlenky a obrazy, které se objevují ve vědomí, a nesklouzávat do přemýšlení o nich a do prohlížení obrázků.

 

Stačí se pohodlně usadit a s otevřenýma očima zaměřit veškerou svou pozornost na pocit Lásky a štěstí uvnitř. Nepřemýšlet, nepřijímat žádné myšlenky, ale snažit se být co nejvíce v pocitech.

Můžete začít od jedné minuty 2krát denně a postupně přidávat 1 minutu. Po nějaké době již 12-15 minut dvakrát denně, pak zvýšit až 20, 30 minut pocitu Lásky a štěstí uvnitř bez myšlenek. Je to jednoduché? Jednodušší to být nemůže. 

 

Všiml jsem si, že díky pravidelnému provádění této praktiky, bylo během dne snazší nenechat se rozptylovat vnějším a nevkládat sílu pozornosti do myšlenek a obrázků. Časem se objevil zvyk přebývat v pocitech s otevřenýma očima. 

  

  

 

Ještě se objevila zkušenost, jak vědomí „uplácí” Osobnost myšlenkami a nápady, které potřebuje.

 

Například se posadím a začnu provádět danou praktiku. Rozhodnu se, že právě teď, na 15 minut, nepotřebuji žádné myšlenky. Úkolem je jen tiše sedět s otevřenýma očima a procítit v sobě radost a Lásku. Nastavím časovač a na 30 sekund je ticho. Pak začnou přicházet různé „nejlepší nápady na světě", jak bych mohl něco udělat a pak ještě tohle, a kdyby se tohle povedlo, tak by to bylo ono... A stačí. Nic z toho jsem si neobjednal! 

 

A vědomí už „uplácí” Osobnost geniálními nápady a krásnými obrázky a hesly, jak udělat mnoho dobrého. A pokud si vybereš tyto myšlenky a obrázky, nepřivede to k ničemu dobrému. Pak totiž vyměníš duchovní zkušenost za něco materiálního a dočasného. 

 

 

 

Původně jsem dělal tuto praktiku, abych si procvičil pozornost a přebývání v pocitech s otevřenýma očima. A najednou se objevily obchodní plány, geniální nápady na šíření znalostí a návody, jak krásně udělat montáž. 

Jedná se o úplatek Osobnosti ze strany vědomí. Přitom vždycky vykresluje růžovou perspektivu a zářivou budoucnost, které se při kontrole ukáží být prázdnotou a podvodem. Ano, vědomí napoví, jak dosáhnout zářné budoucnosti... Pouze pro sebe, aby Osobnost jako dojná kráva zůstala uvázaná... 

 

Stálost – to je klíč k rozvoji

 

Když jsem začal pravidelně praktikovat bezmyšlenkovost, rozhodl jsem se zeptat svých přátel, jestli tuto praktiku provádějí ve svých  cvičeních. Na to mi odpověděli, že toho po nějakém čase nechali. Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem si vzpomněl na vlastní zkušenost, jak mě vědomí během dne odvádí od duchovních praktik a hromadění Lásky. 

 

Po čase jsem uslyšel takový dialog:

 

• Nedaří se mi meditace „Pyramida”, co mám dělat?
• A děláš ji vůbec?
• Ne moc často a nepravidelně.
• A jak se ti může dařit, když ji neděláš?

 

A je to tak – povede se (duchovní) praktika bez pravidelného cvičení?...

 

V knize „AllatRa” jsem o tom našel řádky, které mohou toto téma podrobněji objasnit:

 

Rigden: Pro člověka, který se snaží splynout se svou Duší, je nezbytné, aby se ke každé meditaci choval jako k tomu největšímu a nejdůležitějšímu svátku svého života. Také při praktikování i té nejběžnější meditace je zapotřebí maximálně se do ní ponořit a pokaždé se snažit dosáhnout nové úrovně jejího poznání. Tehdy se bude člověk rozvíjet a nebude přešlapovat na místě, pak pro něj bude každá meditace zajímavá, nová škálou svých citů a zajímavá v poznání a osvojení.

Mnozí se chybně domnívají, že prostě stačí naučit se vykonávat tu nebo onu techniku meditace a je to - stane se s nimi něco zázračného jako v pohádce. Ale to je omyl. Člověk se pouze tehdy změní k lepšímu, když se sám o to bude snažit, když z duchovního udělá hlavní prioritu svého života, když bude každou vteřinu kontrolovat své myšlenky, sledovat projevy Materiální podstaty, v maximální míře konat dobré skutky, žít pro jeden hlavní cíl – dojít k Bohu jako zralá Duchovní Bytost. Meditace je pouze nástroj, s jehož pomocí je nutné pracovat dlouho a pečlivě, aby bylo možné udělat ze sebe něco „dobrého”.

 „AllatRa” A. Novych

 

V životě jsme obklopeni příklady, že bez těžké dřiny ničeho nedosáhneme. Vezměme si dětství nebo období dospívání. Chceme se stát silnějšími – běhej, dělej kliky, dělej shyby. Ano, první proběhnutí nebude dlouhé. Ano, první shyby skončí po několika vteřinách jen visem na tyči. Ano, první kliky mohou být s třesoucíma se rukama nebo s bolestí kloubů. Ale to jsou začátky. 

 

Pravidelné tréninky přinášejí plody – běh se již měří desítkami minut nebo kilometry, přitahování už končí čtvrtou - pátou sadou po 10 - 15 shybech, kliky se již nedělají na kolenou, ale na prstech nebo na jedné ruce, a možná vás přestane bavit počítat do 100.

 

Ale jak můžete dosáhnout výsledku bez tréninku? Jak můžete dosáhnout trvalého soustředění se na Lásku bez neustálého tréninku? Bez snahy o tuto Lásku? 

 

Zdá se mi, že ne nadarmo se doporučuje provádět duchovní praktiky a meditace 2 krát denně, ráno a večer, a během dne prohlubovat tyto pocity. To přináší své duchovní plody těm, kteří dodržují tato doporučení. 

 

 

 

 

 Nástrahy vědomí

 

Mohu uvést jiný příklad, kdy jsem nedostatečně pozoroval práci vědomí a měl jsem zkušenost s určitými „dohodami” s ním. Po nějakém čase jsem v praxi pochopil, že se s vědomím v podstatě nedá dohodnout!

 

Jeden z příkladů dohody: Potřebuji jet na natáčení nebo udělat montáž videa, a ono nechce. Hraje si na pitomce, dělá hloupého, nic si nepamatuje, nemá žádné nápady a celkově je apatické. Dokonce jsem snědl něco sladkého, abych ho, jak se říká povzbudil, ale nefungovalo to tak, jak jsem chtěl. 

 

Všiml jsem si takového schématu v práci vědomí: 

• Přichází obrázek, jak jím něco sladkého; 

• v puse tečou sliny; 

• rozptyluji se a jdu jíst; 

• přitom zpravidla ztrácím hodně času; 

• po sladkém se tělo stává ochablým, začíná to uspávat; 

• s těžkostí pokračuju v tom, co jsem chtěl (udělat).

Tehdy jsem ještě nechápal, že když nechce něco dělat, pak musím začít dělat praktiku „Lotosový květ” nebo bezmyšlenkovost. Ale vědomí v  takové okamžiky nechce provádět ani bezmyšlenkovost, a i když vzniká takový nápad, tak slyším odpověď: „Nechci dělat bezmyšlenkovost”. A nechce to dělat proto, že během kvalitního plnění dané praktiky vědomí slábne a hladoví. 

 

Mimochodem, v tom spočívá drezura vědomí: nechce pracovat, ponoříme se do pocitů a úplně od něj odvedeme pozornost. Vědomí útočí, protože je to energeticko-informační struktura, která žije na úkor energie (pozornosti), kterou dostává od Osobnosti. Na tom závisí život vědomí v přímém slova smyslu. Proto (vědomí) různými způsoby – myšlenkami, emocemi, obrázky, hlasem v hlavě k sobě přitahuje pozornost Osobnosti a takovým způsobem se domáhá jídla. 

 

 

 

Pokud člověk nepodlehne provokacím systému, tak vědomí začne hladovět. Tehdy je připraveno splnit jakoukoliv práci, dokonce samo nabízí: „Pojďme udělat montáž videa, chci něco udělat, pojďme něco udělat”. To je první znamení toho, že chce sílu pozornosti od Osobnosti, a v takové okamžiky je dobré ho ještě víc ignorovat, dělat duchovní praktiky, protože v takové okamžiky je Osobnost silnější a svobodnější od útlaku vědomí a dá se hlouběji ponořit v duchovních praktikách.

Není právě v tom podstata? Oznamuje, co chce nebo nechce. A to nám dává pochopení toho, že je potřeba to dělat, abychom oslabili jeho působení. 

 

Nechce dělat pravidelně bezmyšlenkovost nebo (duchovní) praktiky – takže je potřeba to dělat. Nechce pracovat, je přežrané – je třeba ho oslabit, ale jak? Nedávat mu pozornost, více se přepnout na vnitřní pocity, nepřijímat myšlenky, emoce, přání, obrázky v hlavě. 

 

Můžete si přečíst knihu „AllatRa”, shlédnout pořady s účastí Igora Michajloviče Danilova, vykonávat potřebnou činnost pro blaho lidí. Dá se udělat praktika bezmyšlenkovosti, meditace „Džbán”, „Četverik” nebo „Lotos”. 

 

  

 

A pokud si s ním budete hrát na „dohodu”, pak vás v nějaký okamžik oklame nebo zradí a bude vám diktovat své podmínky. Ale co to je zač? Co může mě, jako Osobnosti, udělat kromě toho, že bude nabízet svá pravidla hry, vnucovat svá přání a pouze šeptat nebo křičet? A jak dlouho to může dělat? Dokud bude člověk do těchto nabídek vkládat pozornost nebo dokud vědomí člověka prakticky úplně nezpustoší. Možná to bude znít urážlivě, ale člověk je pro systém jako kráva. Dokud má mléko, tak ho dojí, ale jakmile dojde mléko, systém ho nechá na pokoji do následného naplnění. Ale pokud já, jako Osobnost, nevložím svou pozornost do tohoto křiku nebo přání, pak prostě splaskne a praskne jako mýdlová bublina. 

 

Může nás jen podněcovat, provokovat. Ne nadarmo je v islámu jedním z přívlastků Iblíse (v křesťanství ďábla) – nepřítel, vyvolávající nízké vášně, podněcovatel, provokatér, udavač, pomlouvač, pokušitel, klevetník, podvodník, svůdce.

Drezura vědomí

 

Trochu podrobněji se zastavím na mechanismu odděleného pozorování vědomí, na jeho drezuře. 

 

Vědomí má řadu svých programů, souborů postojů, „šablon myšlení nebo chování”, bios, dá se to nazvat jakkoliv. Pracuje podle určitých algoritmů. 

 

Čeho jsem si všiml podle vlastní zkušenosti:

• Vědomí je neustále hladové a nenasytné. Aby dostalo jídlo, předhazuje Osobnosti myšlenky, obrázky, představy. Pokud do toho vkládáme sílu pozornosti, pak to existuje.

• Vědomí je jako akumulátor, nabírá síly z pozornosti do něj vložené. Pak vás s ještě větší silou „bije”. Je třeba chápat, že 90 % pozornosti, kterou si vědomí bere u Osobnosti, utrácí na její zotročení.

• Když potřebujeme něco udělat, obvykle ze sebe dělá „hlupáka”, aby neutrácelo, a začíná rozptylovat. Jak se říká, šel jsem se napít vody a už v kuchyni baštím chlebíček. Ale v tom je přece slabost vědomí. Když prostudujeme, jak funguje, budeme moci využít jeho algoritmy konání proti němu samotnému.

 

Takhle to funguje na příkladu: Potřebujeme něco udělat, a ono se vzpírá. Uděláme (praktiku) bezmyšlenkovosti podle plánu. Protože je to program, který se chová šablonovitě, bude na nás útočit, uplácet, přemlouvat atd. A bude na to utrácet svou již nahromaděnou sílu. Chce přece jíst? Chce, a jak. A bude konat podle algoritmu “chci žrát – musím útočit na Osobnost tím, co je pro ni zajímavé”, a bude házet různé myšlenky, vybírat klíče k Osobnosti.

 

 

 

Vědomí je jako neustále hladový lovec: vždy loví a přemýšlí, jak získat co nejvíc kořisti. Ale k lovu potřebuje energii. A pokud utrácí více než dostává, pak to přestane dělat. Začne vymýšlet důmyslnější pasti nebo čeká, až člověk sám ustoupí, pochybí a pak hned zaútočí a vezme část energie pro sebe.

Podstata je v drezuře. Sytý kocour nebude chytat myši. A syté vědomí nebude plnit to, co se od něj žádá. Paradox je v tom, že my sami posilujeme svého nepřítele. A pak nám říká, jak s ním máme zacházet (krmit, hýčkat, opečovávat, těšit ho, plnit jeho přání), a pak se bude jako by chovat normálně. Mírně řečeno, je to zvláštní situace. 

 

Praktika bezmyšlenkovosti v pravidelných intervalech a pozorování vědomí během dne mi, podle vlastní zkušenosti, pomohly více pochopit celý tento proces vzájemného působení.

 

Vědomí na nás útočí myšlenkami, my je nepřijímáme – tím na nás tratí, v nějakém okamžiku ztrácí své síly a stává se slabším. 

 

 

 

   Jak se vědomí stává nástrojem Osobnosti

 

V tomto kontextu je třeba ještě zdůraznit, že absolutní bezmyšlenkovost (úplně bez myšlenek) – je skutečně možná. Prostě jsem se nejednou setkal během rozhovoru, i já sám jsem měl takové nastavení ve vědomí, že absolutní bezmyšlenkovost není možná. 

 

Nacházíš se v lásce nebo se někde procházíš, něco děláš a přilétají různé myšlenky – to je normální, jako by absolutní bezmyšlenkovost neexistovala. Tohle si může každý, koho to zajímá, vyzkoušet a získat vlastní zkušenost, že absolutní bezmyšlenkovost je možná. 

 

Můžete provést experiment sami se sebou. Zkusit být v lásce 2-3 vteřiny, prostě se uklidnit a všechnu pozornost nasměrovat na pocit lásky a štěstí uvnitř. Maximálně na to soustředit svou pozornost. Pokud je to možné, pak je to možné i 10 minut, i 30, i hodinu. Je to otázka tréninku pozornosti a v tom, co mě jako Osobnost skutečně zajímá. Ano, musí se to učit a neustále trénovat, pokud vás to zajímá. 

V této etapě pro sebe chápu, že je možná i hodinová bezmyšlenkovost, i tolik, kolik je potřeba, otázka je v mém návyku trénování pozornosti. Na kolik můžu celou pozornost přepnout na Lásku a prostě ji celou dobu zesilovat. A potom přichází okamžik oddělení od vědomí a pak je ještě snazší Milovat. 

 

Důležitý okamžik – v (duchovních) praktikách nesmí být ani jedna myšlenka. Maximální soustředění je na pocitu Lásky, kvalitně, zodpovědně. 

 

Závěr: Vědomí by mělo být neustále hladové, jen v tomto případě udělá vše, co Osobnost potřebuje. Právě tehdy se vědomí stává nástrojem Osobnosti pro interakci v trojrozměrnosti, způsobem komunikace. Musíte pochopit, že se (vědomí) musí neustále zabývat něčím užitečným pro rozvoj člověka a pomoci lidem: Jet na natáčení, dělat montáže, psát články, učit se jazyky atd. A samozřejmě pro Službu ve vyšším slova smyslu. Takto přimějeme démona, aby sloužil Bohu, a tak je to správné, tak to má být.

 

Zde je důležité, po získání určitého stupně svobody od vědomí, pokračovat v pocitu Lásky, radosti a držet si vědomí od těla, aby znovu nepřevzalo naši pozornost.

 

     

 

Ještě jeden příklad ze života. Dříve jsem prováděl noční praktiky po 00:30. Pak přišlo období, kdy jsem začal slyšet myšlenky v hlavě: „Všechno je přece v pořádku, můžeš prostě udělat Lotos a jít spát…”. V praxi však šlo spíše o uvolnění a usínání než o kontakt s Duchovním Světem a získání nové pocitové zkušenosti. Když jsem si této záměny všiml, rozhodl jsem se dělat praktiky ráno a večer. A doplnil jsem „Četverik”.

 

Teprve nedávno jsem začal chápat, proč je tato praktika uvedena v knihách. V poslední fázi, při práci s Přední bytostí, se v poslední době děje něco nepopsatelného a celkově se celá praktika prohlubuje a stává se zajímavější. Měl bych tuto zkušenost, kdybych i nadále naslouchal vědomí, že „všechno je v pořádku” a nemusím dělat praktiky? Samozřejmě že ne.

 

 

 

 

ZÁVĚR

 

Pro sebe jsem pochopil, že pouze tehdy, když uvnitř hoří Láska, když máme žízeň po poznání, když usilujeme o Lásku Boží, o neustálý kontakt, když se snažíme jednat a Sloužit Bohu – pak je skutečně „vše v pořádku”!

 

V knihách Anastasie Novych jsou popsány prastaré duchovní praktiky, které přispívají ke skutečnému rozvoji Osobnosti. Z pořadů s účastí Igora Michajloviče Danilova víme o doplňujícím nástroji, který pomáhá člověku dostat se od útoků vědomí. Tímto nástrojem je videonahrávka sebe sama, která byla pořízena v povzneseném duchovním stavu. Po zapnutí videonahrávky a naladění se na ni vstoupíme do rezonance se sebou samými, se svou duchovní podstatou – s Duší.

 

 

 

Obrovská radost a vděčnost za to, že existují čisté Znalosti s otevřeným přístupem pro všechny lidi!

 

Rigden: Osobní volba hraje v životě člověka důležitou roli. V myšlenkách vždy převládá to, k čemu není Osobnost lhostejná. 

… Život, a to i ten nejdelší, velmi záhy končí, a končí náhle. Každý jeho okamžik v materiálním světě neúprosně hltá čas. Mimochodem ruské slovo „ad" (v češtině znamená „peklo“ – pozn. překladatele) znamená v sanskrtu „být, hltat, pohlcovat“, nebo řečeno staroruským jazykem „žrát". Tento materiální svět dříve lidé považovali právě za místo, které dnešní náboženství nazývají peklem, a bylo zobrazováno v podobě nestvůry, která požírá lidi, jejich osudy a Duše. Ale pokud si člověk dnem i nocí přeje spásu své Duše, každý den na sobě pracuje, dává mu to šanci dostat se navždy za hranice materiálního světa, za hranice utrpení a neustálého převtělování.

Aby bylo možné svoji Duši spasit, je třeba tímto přáním žít. Musí to být jediná vládnoucí touha člověka v jeho životě, nezávisle na okolnostech jeho osudu. 

 Kniha „AllatRa” od Anastasie Novych

 

 

Díky této zkušenosti jsem pochopil, že duchovní rozvoj je všestranný. Zoroastrismus uvádí takový vzorec duchovního osvobození člověka: dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky. Důležitý je komplexní přístup: pravidelné provádění praktik a co největší pomoc lidem (dobré skutky). Jinak může člověk jednoduše sklouznout k iluzi vlastní svatosti a stát se zatvrzelým egoistou, který myslí jen na sebe, nebo se ztratit ve vnějších záležitostech, protože ztratí schopnost oddělit se od vědomí pomocí pozorování a praktik.

 

Volba je na nás. Čeho chceme skutečně dosáhnout – být Láskou, být Živý, být šťastný a už tady, dokud jsme ještě v těle, se stát  součástí Duchovního světa a sloužit Bohu, nebo se nadále oddávat iluzi, že duchovně rosteme a už jsme něčeho dosáhli. Každý se rozhoduje sám za sebe, v každém okamžiku. 

 

 

 

Účastník MSH „ALLATRA” Jevgenij