Chcem tichom objať celý svet, Tancovať v Božom náručí,
Maminčina láska hřeje u srdíčka, chrání jako zázračná modlitbička.
Nádherný slunečný den otevírá se každému z nás, ten kdo nahlédne do nitra, do toho světa skutečných krás.
Jsem s Tebou, Ty se mnou, já vím. Nikdy se s Tebou neloučím.
Slunce svítí, někdy zebe, na zem spadlo modré z nebe.
Proč zachmuří se nebe celé, proč stín se vkrádá do štěstí? Proč světlo venku pohasíná? Proč stojím tu na rozcestí?
Jsem bezmocná, ztracená, vpila jsem se celá… Ten žár, co spaluje a léčí, ta něha, Láska, za kterou teď vděčím…Tobě
Když cítíš se tak krásně, až v prostoru se rozpouštíš, nech to tak, jen v tom buď.
Vidím, co malíř vyčaroval do plátna, žasnu a propadám se do krásna.
“Možnosti člověka jsou omezeny jeho představivostí.
