Chceš-li porozumět člověku, pak neposlouchej, co slova říkají v něm.
Něha je darované krásno, kdy beze slov máš o citu jasno.
Znalosti nám byly dány, teď jen volbu udělat, Lásce k Bohu důvěřovat cestou Domů kráčet dál.
Kdo jsme my a co je svět kolem nás, proč si lidé myslí, že co vidí je jeho pravá tvář?
Copak nám jarní slunce povídá? Příroda po zimě nádherně ožívá.
Zvláštní je to den, kdy pochopíme, že vše kolem je jen sen.
V jarní trávě nacházet kvítečky žluté, modré i bílé, veliká radost, jak srdci je to milé.
Volba, volba, volba, vše je naše volba, vše kolem nás i vše v nás.
Kto si? Ja som človek. Aký si človek? Ako žiješ? Som jednoduchý, a aj tak žijem.
Držel jsem v rukách maličké semínko a přemýšlel jsem. Může se zdát, že to semínko je mrtvé a neživé. Ale stačí, aby ho zvlhčila voda, stačí, aby ho zahřály paprsky slunce – a ono se probouzí do nového života, do nového růstu, do výše, ke Slunci!
“Pokud chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.