Láska není zboží. Láska je Boží

BÝT HODNOU HOLČIČKOU

Pamatuji si, jak jsem si lásku od dětství spojovala s pochvalou a uznáním. Když jsem hodná, tak mě maminka pochválí. Když všechno sním, určitě vykouzlím rodičům úsměv na tváři. Budu se snažit být hodnou a nikdo se na mě nebude zlobit. Jak by mohl? Touto ustrašeností jsem si vytvořila závislost na chování lidí ke mně. Myslela jsem si, že takhle asi funguje svět, do kterého jsem se narodila. Být hodnou holčičkou a dělat jen to, co mi ostatní říkají, že je správné. Oni to přeci musí vědět, když jsou dospělí. A dospělý svět je plný různých pravidel, které se musím naučit.

DÁRKY PŘINÁŠÍ RADOST?

Pamatuji si, jak jsem se každý rok těšila na Vánoce, protože dostanu dárky, o které jsem si předem napsala. Měla jsem vždycky hodně dlouhý seznam. Ze všeho nejvíce jsem milovala knihy, které jsem si dávala k posteli, abych se hned po probuzení mohla do příběhů, živených mojí vlastní fantazií, zavrtat. Byly to příběhy o lásce.

Čím jsem byla starší, tím těch dárků bylo méně a já si připadala méně milovaná. A to proto, že jsem dárky spojovala s projevem lásky mých blízkých ke mně. Nechápala jsem, co jiného by mi mohlo přinášet radost, než dárky, které dostanu.

BERLIČKY ZÁVISLOSTÍ

Bylo mi devatenáct a stále jsem neměla ponětí, co láska znamená. Je to okouzlení člověkem, obklopení přáteli, nebo zábava, která nikdy nekončí? Proč tedy necítím ten krásný cit, o kterém každý básník s takovou složitou propleteností slov hovoří? Jak je možné, že na tyto otázky nedostávám odpověď ani od svých vrstevníků, ani od rodičů a ti, kteří jsou už staří na lásku vzpomínají už jen s ublížeností a sebelítostí?

Když jsem se sama dostala do pozice rodiče, kopírovala jsem nejasnost pochopení pravé podstaty lásky, která byla do mě zakódovaná modely chování lidí, kterými jsme byla obklopena. Nebylo to jejich vinou, že jsem se chovala zrovna tak, jako oni. Byl to můj výběr. Přizpůsobila jsem se tomu. Nemohla jsem se tedy divit, že to, co zažívám uvnitř sebe se neshoduje s tím, co bych doopravdy chtěla cítit.

Utíkala jsem si do různých druhů závislostí, ale štěstí mi nepřinášely. Ani radost. Musela jsem pochopit, že změna přichází ode mě. Že ze všeho nejdříve musím sama pochopit, co znamená skutečná láska. 

NIKDO MI NIC NEDLUŽÍ

Musela jsem především sama pochopit, že nikdo mi nic nedluží a ani já jemu. Pokud chci být šťastná, nesmím být závislá na nikom a na ničem. Všechno tedy muselo začít mojí upřímností sama k sobě a začít mít ráda sebe i ostatní. Nikomu nic nevyčítat a ani nekritizovat. Musela jsme pochopit, že všechno, co předcházelo mému uvědomění bylo pro moje vlastní pochopení toho, co skutečná láska znamená.

Láska je ten nejčistší cit, který může jeden druhému dát bez toho, aby očekával vděčnost. Nedá se vyjádřit ani slovy, ani dary, ale je možné ji cítit uvnitř. Je to natolik silný cit, že ho v sobě neudržíš a ani ničím nezastavíš. Když začneš lásku skutečně pociťovat, nic a nikdo ti už nestojí v cestě být šťastným.

Mária