Křižovatky na mé cestě životem

Michaelu Fabiánovou znám mnoho let. Znám ji jako vzornou maminku a moudrou a vnímavou dámu, která nahlíží na svět nejen pohledem západní civilizace, ale i prostřednictvím dávné čínské moudrosti. Když jsme se opět po delší době potkaly, ztratila jsem málem řeč: Míša se jen tak mimochodem zmínila, že se vyléčila z roztroušené sklerózy. Z nemoci, která je strašákem mnoha mladých lidí a která je považována za nevyléčitelnou. Prosila jsem ji, aby se o svůj příběh podělila s dalšími lidmi a dodala jim tak víru i odvahu k vyléčení. Míša je skromná a nemá zájem o žádnou publicitu, a proto trvalo opět delší čas, než se k vyprávění uvolila. Zde je záznam našeho povídání.

 

Kdy a jak ses o nemoci dozvěděla?

 

Už rok před diagnózou jsem tušila, že se něco děje. Kromě fyzických projevů, hlavně bolestí hlavy, ztráty citlivosti ruky a podobně se mi tato nemoc dostávala do života i jinými cestami: Dcerky vystupovaly na akci, jejíž výtěžek byl určen na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou. „Náhodou“ jsem v televizi viděla pořad o této nemoci. Podvědomě jsem vnímala, že to se mnou rezonuje. Další připomínkou bylo, když jsem si na jedné akci vylosovala kalendář s obrázky, které namalovali lidé s roztroušenou sklerózou. Bolesti hlavy nepřestávaly, takže jsem se rozhodla navštívit neurologii. Po několika vyšetřeních mi napsali zprávu, ve které doporučili hospitalizaci a kortikoidní léčbu kapačkami kvůli diagnóze roztroušená skleróza.

 

Ta zpráva Tě musela šokovat… 

 

Naštěstí tehdy někdo stál při mně a hospitalizace byla kvůli malování nemocnice o dva týdny odložená. Zpětně vidím, že jsem dostala čas na rozmyšlenou. Během té doby jsem se dostala k úžasným lidem. Začala jsem se otevírat alternativnímu přístupu k dané situaci. Hodně jsem odpočívala, děti byly u rodičů, tak jsem na odpočinek měla čas. Začala jsem číst knížky o příčinách nemocí. Konečně jsem začala naslouchat tomu, co mi chtěla říct moje duše. Ulevilo se mi téměř hned. Považovala jsem však za důležité nemluvit o tom s mými blízkými. Protože jsem cítila, že bych v nich probouzela strachy a obavy, kterými bych se zřejmě nechala negativně ovlivňovat. Poprvé jsem si stála za svým rozhodnutím a věděla jsem, že si mohu pomoci jen já sama. Lékaři mi z pohledu západní medicíny nemohli pomoci, protože daný přístup medicíny nezná příčinu této nemoci. Po 14 dnech jsem zavolala do nemocnice, že na léčbu nenastoupím.

 

A co následovalo? 

 

Začala jsem hojně používat byliny doporučené od léčitelů, jezdila jsem na akupunkturu, která mi také velmi pomohla. Můj stav se zlepšoval, nebo minimálně stabilizoval, a ve mně se rozzářil plamínek naděje. Četla jsem knížky pana Vogeltanze o etikoterapii. Odhodlala jsem se, že ho osobně navštívím … Dostala jsem se i k jedné knížce od pana Dale Carnegieho. Dočetla jsem se v ní o tom, z čeho mívají lidé největší strach. Uvědomila jsem si, že největší strach mám ze smrti. Toto uvědomení mne zvláštním způsobem celkově zpomalilo. Začala mi do hlavy vstupovat myšlenka: „No, tak co, tak umřu.“ Připustila jsem si svou vlastní smrt. Zpětně si uvědomuji, že tyto okamžiky byly rozhodující. V hloubi duše jsem cítila, že v této cestě mám pokračovat. Dál jsem pila bylinky, věděla jsem, že potřebuji upravit i stravu, protože jsem byla unavená… Vnímala jsem, že je moc důležité poslouchat pokyny, které přicházely z mého nitra. Využila jsem i cestu, kterou nabízí kineziologie. Zúčastnila jsem se různých zajímavých seminářů. Dál mě posunuly i problémy, které jsem řešila v mé vlastní rodině.

 

K čemu jsi tedy dospěla?

 

K tehdejšímu zdravotnímu stavu jsem přistupovala stále s větším uvědomováním si nejrůznějších souvislostí. S poznáním, že roztroušená skleróza je v podstatě o zapomínání na sama sebe. Od té doby se také učím říkat NE a poznávat své hranice.

 

Tehdy jsem dětem před usnutím čítávala z knihy Malá duše a slunce od N. D. Walsche. I díky informacím z téhle knihy jsem se ubezpečovala, že jdu správnou cestou.

 

Můžeš říct, co Ti ze všech těch metod pomohlo nejvíc?

Těžko říct, asi trpělivost a víra, že vše bude lepší. Stále jsem věděla, že kdyby bylo nejhůř, můžu se vrátit k západní medicíně zpátky. Ale přitom jsem zkoušela otevírat všechny dveře, které se přede mnou objevovaly.

 

Cítíš se nyní zcela vyléčená? 

První příznaky nemoci začaly někdy okolo roku 2007. To „léčení“ byl dlouhodobý proces. Jeden neurolog mi řekl, že je nejdůležitější, jak se cítím. Cítila jsem se čím dál lépe … Ani vyšetření krve neprokázalo nic chorobného. Poslední tři roky už nemoc není mou součástí.

 

Jak vnímáš po té nemoci duchovní rozměr života?

Úplně jinak. Vnímám, že všechno kolem mě i člověk sám je v podstatě určitá informace, energie, ať už hmatatelná nebo nehmatatelná, přesto vnímatelná, jako např. emoce. Vše nám může něco říct, má nás to někam posunout, něco naučit.

Nemoc mi dala nový rozměr nahlížení na život, na každodenní okamžiky, na lidi, se kterými se v životě potkávám … Vím také, že nyní opravdově, „vědomě“ žiju, mluvím, jím, konám, jsem.

 

Jak se vystudovaná inženýrka ekonomie dostane k Feng Shui?

Už v době dospívání jsem zvažovala, že budu studovat geografii v Brně. Nakonec jsem v Praze vystudovala regionalistiku, tj. ekonomiku spojenou s rozvojem regionů a menších územních celků. Pak jsem měsíc studovala ve Vídni tzv. prostorovou ekonomiku. Tehdy jsem si uvědomila, že oblast zájmu mého studia tam mají úplně jinak pojaté, tedy zaměřené více na praxi, dávalo mi to větší smysl. Byla to krásná etapa mého života, ale život mě vedl jiným směrem. Vždycky mě přitahovala východní filozofie.

V době mého prvního těhotenství jsem si začala kupovat knížky zabývající se Feng Shui, navštěvovala jsem tematické semináře. Feng Shui (doslovný překlad Vítr a Voda) pro mne znamenalo umění žít v harmonii s prostředím, s přírodou a přírodními cykly. Když jsem již měla druhé děťátko, začala jsem studovat Evropskou školu Feng Shui, abych se tomuto umění, učení dostala více pod pokličku. Mé studijní kroky pak vedly ke studiu Tradičního Feng Shui v zahraničí.

Postupem času jsem přišla na to, že Feng Shui není jen věda, ale zároveň životní styl a že je to ta správná cesta pro mne. Sama používám Feng Shui v běžném životě a snažím se získané zkušenosti předávat dál těm, kteří tento soulad také hledají.

 

Jak se lidé mohou dostat k Tvé pomoci?

Zájemcům o Feng Shui ráda pomohu odbornou konzultací. Nově fungují mé webové stránky www.motyli-fengshui.cz se základními informacemi o tom, čemu se věnuji, i s kontaktem na mne.

 

Kdo Ti nejvíce pomohl, aby ses dostala tam, kde jsi dnes?

Lidé v mém životě přicházeli tak, jak jsem na ně byla připravená. Na své cestě jsem vždycky potkávala a stále potkávám správné lidi. Byli a jsou pro mne velkou inspirací. Srdečné Díky patří všem. Děkuji.

 

Máš nějaký recept či vzkaz pro čtenáře, které potkala nemoc či úraz?

Jeden léčitel mi kdysi řekl, že problém, který přijde do života, je tu od toho, aby se řešil. Člověk má v tu chvíli možnost se k dané nové situaci nějak „postavit“. Důležité je, aby našel v sobě odvahu k tomu, aby poznal a přiznal si, že to, co jej potkalo, není trest, ale vlastně výhra, výzva. Může tuto novou situaci pojmout jako možnost ke změně. Otevírá se mu tak jedinečná možnost změnit životní postoje, odpustit někomu, nahlížet s větším nadhledem na okolnosti, mít se rád, věřit sám sobě i tomu, že vše je dobré.

 

Děkuji za rozhovor.

Radka Svatošová