Například: Dobré zprávy
Koncepce světového éteru. Část 1: Proč měl Michelson-Morleyův experiment na detekci „éterového větru“ nulové výsledky?

«Základy stávající teorie potřebují důkladné přezkoumání ...

Moderní relativistická kvantová mechanika ... podstatně pokulhává.».

laureát Nobelovy ceny za fyziku (1962), L. D. Landau

«Mýlíte se, pane Einsteine - éter existuje!»

vynikající vynálezce v oblasti elektřiny a magnetismu, Nikola Tesla

 

Ve zprávě «PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA» najdeme docela zajímavé informace o volné energii, o historii jejího objevu, o vynikajících vědcích hájících teorii éteru, o struktuře septonu a septonovém poli a také četné údaje, které ukazují na iluzorní povahu hmotného světa. Je to pozoruhodná zpráva psaná z pohledu duchovních a morálních hodnot a lidskosti. Mnohá témata této zprávy nejenže zaujali svojí hloubkou, ale také výrazně přispěla k dalšímu hledání odpovědí na dosud nevyřešené otázky ve vědě a to z nového úhlu pohledu.

Teorie éteru, populární ve vědeckých a veřejných kruzích až do počátku XX. století, nebyla nic nového v chápání uspořádání vesmíru, byla to pouze interpretace znalostí, které existovaly v dávných dobách. V různých dobách je lidé znali, ale pouze jako dodatek k důležitějším znalostem - poznání samotné lidské podstaty a duchovních aspektů života. O tom svědčí nedávné objevy v oblasti archeologie, etnografie a etnologie. I přesto je třeba vzdát hold vědcům, kteří rozvíjeli teorii éteru (Giordano Bruno, René Descartes, Christiaan Huygens, Leonhard Euler, Michail Lomonosov, James Maxwell, Michael Faraday, Heinrich Hertz, Hendrik Lorentz, Jules Henri Poincaré, Dmitrij Mendelejev, Max Planck, Nikola Tesla, a mnoho dalších), která by umožnila ještě na úsvitu éry vědeckotechnického „pokroku“ vytvořit zcela novou fyziku a přispěla tak k objevům, které by výrazně změnily způsob života společnosti té doby a budoucích generací. Stačí si vzpomenout na praktické výsledky Nikoly Tesla v generování volné energie z éteru, která by byla zdarma pro všechny obyvatele planety.

Konec XIX. a začátek XX. století byla doba velkých příležitostí, epochálních změn ve společnosti, včetně oblastí vědy. Jak se v té době psalo: „Nápady doslova létali ve vzduchu“. Teorie éteru byla ústředním tématem všech vědeckých bádání a vysvětlovala mnohé z pozorovaných jevů (což, mimochodem, moderní věda dodnes není schopna vysvětlit). A v okamžiku, kdy přešel vědecký svět do stádia vážného teoretického a experimentálního zdůvodnění této teorie, se na scéně světové vědy objevuje skupina lidí, včetně mladého, neznámého Alberta Einsteina, jehož jméno se brzy za pomoci světových médií staví vedle takových respektovaných a autoritativních učenců, jakými byli francouzský fyzik a matematik Henri Poincaré a holandský fyzik-teoretik Hendrik Lorentz. Podle některých vědců je Einsteinova práce „O elektrodynamice pohyblivých těles" hodně podobná již dříve vydané práci Poincarého. Kromě toho, název práce obsahuje plagiát na knihu Jamese Clerka Maxwella „Dynamické teorie elektromagnetického pole“ (opublikovanou v roce 1864). V samotném názvu díla jsou také nesrovnalosti, tak jako v teorii popsané systémy souřadnic pro tělesa pohybující se v prázdném prostoru, mimo jakékoliv prostředí! [1]. Zpráva „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“ detailně popisuje příčiny takových rozporů.

Vědecké práce vědce usilujícího o nalezení pravdy, se vždy zakládají ne na subjektivních úsudcích a urychlených závěrech, ale na znalostech. Budování narychlo vytvořené teorie relativity vedlo k rozkolu vědeckého světa a jeho rozdělení na dva tábory - vědce, kteří přijali teorii éteru (tj. mnoho prominentních vědců té doby) a na ty, kteří ji popírali a přikláněli se k Einsteinově teorii. Neměnná prastará zásada kněží a politiků „rozděl a panuj“ opět zafungovala a společnost tak získala smutný výsledek - zastavení skutečného vědeckého pokroku na celých sto let, dvě světové války a mnohé další smutné události. Ovšem hlavní věcí byla ztráta morální a duchovní opory v životě každého člověka.

Ale vraťme se zpět k událostem té doby ve vědecké společnosti. Ve svých prvních publikacích se Albert Einstein vůbec nezmiňuje o Michelson-Morleyho experimentu (provedeném v roce 1887), který byl považován za „oficiální důkaz“ absence materiálního prostředí - éteru [2]. Nicméně, tento experiment sloužil jako hlavní argument vědců, kteří popřeli existenci éteru – prostředi, které je základem celého hmotného světa, včetně současné vědě známých čtyř typů interakcí (gravitační, elektromagnetické, silné a slabé). A to navzdory skutečnosti, že bylo mnoho vědeckých koncepcí založeno právě na této teorii. Připomeňme si Maxwellovy rovnice, na jejichž základě vznikla klasická elektrodynamika.


                               Michelsonův interferometr
Princip Michelson-Morleyho experimentu je následující. Úkolem vědců bylo zjistit pohyb Země vzhledem k stacionárnímu éteru. V tomto experimentu byl Michelsonův interferometr orientován tak, že jedno z jeho ramen, například PM1, bylo rovnoběžné k rychlosti orbitálního pohybu Země a druhé rameno - PM2, kolmé. Předpokládalo se, že čásové úseky, kterými prochází paprsky světla tam a zpět stejnu vzdálenost podél ramen PM1 a PM2 se budou lišit (viz obr.). Podle experimentátorů by na obrazovce měl být pozorován posun interferenčního obrazu [3]. Nicméně, po roce pozorování dospěli Michelson a Morley k negativnímu výsledku, což se stalo výchozím bodem pro popírání existence éteru.

Závěry z těchto experimentů jsou založeny na vědeckých konceptech převažujících na přelomu XIX. – XX. století. Ale jsou to jen koncepce, které vzhledem k nedostatku znalostí mohou být chybné nebo neúplné. A pokud tomu tak je, potom vědci jednoduše nezapočtli jim neznámé faktory, které by vše postavili na své místo a posunuli vědu na novou úroveň poznání jak světa, tak i samotného člověka.

Nikola Tesla v jednom ze svých zápisků uvedl jednoduché vysvětlení neúspěšných pokusů Michelson-Morleyova experimentu detekovat „éterový vítr“. Podle něho je „každé hmotné těleso, ať už je to Slunce nebo nejmenší částice, zóna (oblast) sníženého tlaku v éteru. Proto nemůže kolem materiálních těles zůstat éter v nehybném stavu. Na tomto závěru můžeme jasně vysvětlit, proč skončil Michelson-Morleyův experiment neúspěšně. Pro lepší pochopení si představíme, jak by daný experiment probíhal ve vodním prostředí. Představte si, že se vaše loď točí v obrovském vodním víru. Zkuste zaregistrovat pohyb vody vzhledem k lodi. To není možné, neboť rychlost lodi a rychlost pohybu vody jsou stejné. Pokud si namísto lodi představíme Zemi a místo vodního víru „éterické tornádo“ vířící kolem Slunce, je jasné, proč byl výsledek Michelson-Morleyho experimentu negativní [4]. Jak jednoduché je vyvrátit mylnost závěru, který před více než 100 lety posloužil jako důvod k popření teorie éteru! Špatné nastavení experimentu už v jeho počátku bránilo v detekci „éterového větru“.


                                                                           schéma letu paprsků
Moderní vědci, kteří přezkoumavaji historii studia éteru, rovněž dospěli k závěru o chybném nastavení experimentu Michelson-Morley a jejich následovníků. Vědci na přelomu 20. století mylně považovali éter za plynné prostředi, které vyplňuje prázdný prostor. Jejich chyby jsou pochopitelné, vždyť to byli jen první krůčky na cestě k objevům, které se před 100 lety z určitých důvodů nemohli uskutečnit. „Navenek připomíná Michelsonovo schéma letu paprsků v interferometru [5] (viz obrázek) kresbu z geometrické optiky, kde jsou všechny úhly odrazu rovny úhlům dopadu. Ovšem při aberaci tento zákon neplatí. Paprsek světla dopadající na polopropustné zrcadlo pod úhlem 45 ° se neodrazí pod stejným úhlem, ale jiným: 45 ° + α. Proto v případě rychlého přemístění zdroje, přijímače a zrcadel, již nemůžeme použít zákony geometrické optiky platné pouze pro stacionární případ. V pohyblivém systému je „optická dráha“ jiná. V tomto případě je třeba vzít v úvahu aberace a efekt Dopplera, které se v optice nehybných světelných zdrojů a přijímačů nezapočítávají. Tradiční schéma letu paprsků v interferometru je nevhodné pro výpočet fázového rozdílu, který je zodpovědný za interferenční obraz. Toto schéma bylo převzato na základě Michelsonova příkladu s loďkami, které jsou unášeny proudem řeky. S paprsky světla je to ovšem jinak. Jsou šířeny ve stacionárním prostředí éteru, pohybuje se pouze zdroj a přijímače světelných oscilací.“ [6].

Je zajímavé, že v dávných dobách chápali éter jako to, co odděluje nekonečný svět Boha od dočasného hmotného světa. Věřilo se, že skrze éter prosakovala síla, která vytvářela všechno v tomto světě - viditelné i neviditelné a také to, co lidé nazývají „život“. Jules Henri Poincaré, který ve svých pracích psal o světovém éteru, poukázal na to, že on (éter) nebude nikdy objeven experimentálně, o čemž se zmiňovalo i v pradávných učeních, jakož i o tom, že je tato substance pro lidi nedostupná, ale se znalostmi její povahy je možné získat nevyčerpatelný zdroj energie [7].

Z výše uvedeného můžeme vyvodit jednoduchý závěr – předpoklady, popírající existenci éteru, které existovaly na přelomu XIX. – XX. století, byli naprosto mylné a založené na urychlených závěrech, které byly vytvořeny pod tlakem náboženské a politické elity společnosti té doby. S rozvojem PRAPŮVODNÍ FYZIKY ALLATRA se stále více vědců připojuje k tomuto novému a progresivnímu vědeckému směru, což znamená, že má lidstvo šanci učinit pozoruhodné vědecké objevy a změnit běh dějin.

POKRAČOVÁNÍ: Koncepce světového éteru. Část 2: Vlastní septonové pole. Torus jako základ struktury hmoty.

Valerij Veršyhora

Literatura:

[1] – Поляков В.И., монография «Экзамен на «Homo Sapiens – II». От концепций естествознания ХХ века – к естествопониманию», М., 2008 г.;

[2] - Эйнштейн А., Собрание научных трудов. - М., Наука, 1967;

[3] – Бутиков Е.И., Оптика, М., Высшая школа, 1986;

[4] – Никола Тесла. Рукопись, найденная в старом пожарном шлеме на уличной распродаже в Нью-Йорке (США) http://allatravesti.com/rukopis_nikoly_tesla_vy_oshibaetes_mister_eynshteyn_-_efir_suschestvuet;

[5] - Майкельсон А. и Морли Э. Об относительном движении Земли и светоносного эфира / В кн.: Г.М. Голин, С.Р. Филонович. Классики физической науки (с древнейших времен до начала ХХ в.): Справочное пособие. — М.: Высшая школа, 1989, С. 512 – 523. // Перевод С. Р. Филоновича статьи «On the relative motion of the Earth and the luminiferous ether» /// American Journal of Science, Ser. 3, 1887, vol. 34, p 203, p. 333 – 345.

[6] – Акимов О.Е. Естествознание: Курс лекций. – М.: ЮНИТИ-ДАНА, 2001. – 639 с.: илл. (Глава 10. Эксперимент Майкельсона-Морли. http://sceptic-ratio.narod.ru/fi/es10.htm)

[7] – Zpráva PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA mezinárodní skupiny vědců z mezinárodního společenského hnutí ALLATRA, red. Anastasia Novych, 2015 http://allatra-science.org/publication/iskonnaja-fizika-allatra

Líbí se mi 6



Koncepce světového éteru. Část 1: Proč měl Michelson-Morleyův experiment na detekci „éterového větru“ nulové výsledky? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 6
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Ve tvé hlavě nesmí být nic ne-ga-tiv-ní-ho. Jenom pozitivní myšlenky! Tehdy nebudeš muset ztrácet čas na boj sám se sebou a tvoje skutky budou vždy pozitivní. Harmonie by měla být v prvé řadě uvnitř tebe. Harmonie a mír.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"