Kdo jsou Geliarové

…Šambalu Kandukové nezajímají. Tito parazité nenarušují energetickou rovnováhu, lidské duše zůstávají nepoškozené a jen jdou na další reinkarnaci… Bódhisattvové jenom mohou informovat lidstvo o této nečisté síle, ale nikdo za lidi jejich problémy řešit nebude. Pokud lidé chtějí, musejí si s tím nějak poradit, no a když nechtějí, mohou s tím žít dále.

Co je to vlastně životní energie?

Obrazně řečeno, je to něco jako palivo pro auto. Dokud je palivo, člověk v autě jede. Když palivo dojde, člověk z auta vystoupí, přesedne do jiného a jede dále. To znamená, že evoluce duše se kvůli tomu, že někdo ukradl palivo, nezastaví, jenom se na nějakou dobu zpomalí jeho pohyb po „dálnici“. V podstatě se nic vážného neděje. Co je na tom všem nejdůležitější – kam jede člověk. Pokud člověk jede správným směrem, podél centrálních ulic a nechává auto na hlídaném parkovišti, je to jedna věc. Ale když kličkuje po „tmavých bočních uličkách“, nechává auto kdekoli s otevřenou nádrží… ten kdo pak může za důsledky, je jenom on sám.

Kdo se jim dokázal postavit, jestli to nebyla Šambala?

Kdysi byli odvážlivci, kteří se jim postavili… Teď už skoro žádní nejsou. To je hlavní důvod, proč se narušila celková rovnováha a tato nečistá síla se rozrůstá tak rychlým tempem.

Kdysi se tito lidé jmenovali Geliarové. Od dávných dob to bylo tajné společenství lidí, kteří se postavili různým temným silám, včetně Kanduka a jeho okolí. Geliarové působili více než skrytě. Jejich boj proti temným silám se nepodobal obyčejnému lidskému, protože tento zápas neprobíhal fyzickou nebo psychickou cestou, ale za hranicemi vědomí.

Když se podíváme, co se odehrává v mysli člověka pod vlivem Materiální podstaty – je to naprostý chaos na „myšlenkovém“ bojišti. Ale vliv těchto temných sil na vědomí člověka je mnohem horší. Protože natolik překrucují vnímání reality, natolik uměle uvádějí člověka do omylu Křivdou, že člověk při hledání pravé duchovní cesty je úplně dezorientován. Vědomí člověka je dlouhodobě „kódováno“ a není schopné objektivně hodnotit realitu…

Na tomto neviditelném bojišti úřaduje nejen Kanduk a jeho okolí, je tam i jiná temná havěť. Proto bylo úkolem Geliarů nejenom pomoci lidem přežít, ale hlavně ochránit před vlivem těchto parazitů vstup do jejich podvědomí, aby člověk, při vývoji své Podstaty, mohl dělat vlastní rozhodnutí. Jinými slovy, umožnit lidem vyvíjet se přirozenou cestou a dělat vlastní rozhodnutí. Geliarové neovlivňovali volbu ani přesvědčení lidí, netlačili je na duchovní cestě. Oni s lidmi dokonce ani nevstupovali do verbálního kontaktu, jak to dělává Kanduk, Klochtunové, Iznylové, ale jednali na obrácené straně vědomí, obrazně řečeno, chránili lidi zezadu. Nejdůležitější bylo to, že díky činnosti Geliarů u lidí docházelo k přirozeným procesům duchovního růstu a všechno uměle vštěpované a podporované temnými silami prostě mizelo, odpadávalo jako slupka.

Jak žili tito bojovníci? Kdo byli v normálním životě?

Ve světě byli Geliarové dobrými a slušnými lidmi, kteří na první pohled žili obyčejným lidským životem. V různých dobách ve společnosti zaujímali pozice, které jim umožnily jednat bez podezření ze strany okolí ve prospěch své vlasti a zároveň plně realizovat vlastní duchovní potenciál. Například za času nadvlády náboženství, Geliarové pracovali pro náboženské organizace, jejichž učení bylo v konkrétní oblasti, kde žili, tradičním. Ve středověku, například v zemích Západní a Střední Evropy vystupovali jako rytíři, kteří se sjednocovali v tajných duchovních a rytířských řádech. Mnohem později, blíže k současné době, pracovali ve strukturách, jejichž práce byla spojena s dlouhým cestováním. Dříve, před nějakými sto lety, se maskovali jako vědci přírodních věd, za pracovníky státní správy, nebo jako putující mniši. Tímto způsobem mohli s temnými silami bojovat v různých regionech své země. Jinak řečeno, v různých dobách se přizpůsobovali různým podmínkám. Ve skutečnosti to byli lidé - nositelé Znalostí. Postavení ve společnosti, nebylo-li nějak spojeno s jejich skutečnou činností, pro ně ve srovnání s ostatními lidmi nemělo žádnou váhu. Důležitá pro ně byla vnitřní duchovní práce. Praví Bojovníci Světla ve službě Bohu.

Každý má svoji vlastní cestu k Bohu. Když například vezmeme cestu Svatých lidí, oni se modlí za spásu své duše v očekávání Soudného dne, učí ostatní lidí a modlí se za ně. V jistém smyslu můžeme tuto cestu nazvat trochu sobeckou. Učit druhé a skutečně bojovat – to je velký rozdíl, je to něco jako „modlit se za někoho“ a „duchovně bojovat za někoho“. Možná tomu teď moc nerozumíte, ale časem to pochopíte…

Cesta Svatého a Geliara – to jsou dvě různé cesty, které vedou k Bohu. Každý má právo si vybrat tu cestu, kterou dokáže zvládnout. I když Svatí na své cestě dosáhli jen to, co Geliarové na prvních stupních své činnosti, není na tom nic špatného. Prostě odvážit se tak hrdinského činu nemůže každý. Dokonce projít cestu Svatého se lidi moc nehrnou, a to nemluvě o cestě Geliara. Ti se od Svatých liší tím, že nečekají na konečnou bitvu Světla a Temnoty a vědomě do ní vstupují tady a teď. A bojují nejenom za svou duši, ale přinášejí obrovskou pomoc milionům jiných a tak přispívají k jejich přirozenému vývoji. To je, samozřejmě, velmi obtížná cesta.

Čím konkrétně je cesta Geliarů tak těžká?

Stručně řečeno, za prvé, Geliar musí před svým okolím žít život obyčejného člověka, aby vůči sobě neprovokoval lidskou agresi. Za druhé, Geliar musí mít pod stálou kontrolou nejenom vnější život, ale hlavně vnitřní, aby Duchovno vždycky převažovalo nad Materiálnem. Za třetí, k tomu všemu, Geliar každý den pracuje se složitými meditacemi, aby v oblasti, kde bojuje s temnými silami, mohl stále chránit lidi. Jinak řečeno, být ve společnosti a žít normální život, ale ve skutečnosti stále pracovat a existovat na obrácené straně reality. Je to velice těžká cesta… Ale v duchovním smyslu je to velký pokrok, řekl bych přesněji, velké skoky po stupních duchovního žebříčku.

Geliarové konali skutečné Dobro… Dokonce i Bódhisattvové Šambaly, včetně Rigdena Djapo, vůči nim měli velký respekt, protože vykonali velký vnitřní hrdinský čin pro dobro lidských duší ve službě Bohu. Geliarové měli už za života možnost vystoupit z kruhu reinkarnací a svobodně odejít do Nirvány. Když použijeme křesťanský jazyk, Nebeské brány pro ně byly vždy otevřené a sám Archanděl Gabriel je přes tyto Brány provázel…

Úryvek z knihy "Ezoosmóza" Anastasia Novych