Například: Dobré zprávy
Kdo jsem, aneb jak se stát Živým

Ty, jež jsi ze čtyř živlů zrozen,

                                                                        poslechni si zvěst,

                                               ze světa tajného, neznajícího lest!

                                                Jsi zvíře i člověk, duch zlý i anděl.

                                                                         Vše, čím se zdáš,

                                                          v tobě společně skryto jest.

 

                                         Volný překlad veršů Omara Chajjáma 

 

Kdo jsem? Proč jsem se tu objevil – na tomto místě, na této planetě? Co je cílem mého života, v čem spočívá smysl lidské existence? Mnozí lidé se nad těmito otázkami zamýšlejí. Hledají na ně odpovědi. Pokusíme se je rozebrat.

V našem věku informačních technologií a všeho, co zrychluje rytmus života, si položme otázku: „Kým byli naši předci, čím žili, co pro ně mělo hodnotu, a jaké měli znalosti o světě a o sobě?“ Vždyť mnohé z toho, co se dochovalo v rukopisech, bylinách, pověstech, různých artefaktech a jiných dílech – jsou znalosti zaznamenané alegorickou formou. A abychom je pochopili – jsou potřebné klíče. Dnes, díky Prapůvodním znalostem, které byly opět světu dány, takové klíče máme, a máme i jedinečnou příležitost nalézt odpovědi na tyto a mnohé další otázky.

U mnohých se může objevit otázka: „Jak poznat, že jsou tyto znalosti skutečně Prapůvodní?“ Vždyť nyní existuje celá řada všelijakých informací. Dá se říci, že dokonce přemíra. Odpověď je prostá: pokuste se tyto Znalosti aplikovat na sebe, ve svém životě, a získáte svou vlastní jedinečnou zkušenost. Říkat si můžeme opravdu co chceme, cokoli, ale když si člověk může sám v praxi ověřit vše, co je dáno těmito Znalostmi, kterým není jeden tisíc let, tak to už mu nikdo nemůže vzít. Když člověk, jakožto Osobnost, začíná kráčet po cestě duchovního rozvoje, začíná se měnit a, „podle zrcadlového zákona“ (vždyť vnější je odrazem vnitřního), mění se i okolní svět. A to je ten skutečný zázrak, který probíhá tady a teď v každém okamžiku!

V tomto článku, pomocí různorodé literatury, prozkoumáme aspekty, které jsou pro každého člověka důležité:

  1. Člověk a jeho dvojí podstata.
  2. Energetická struktura člověka, o které věděli naši předkové.
  3. Síla pozornosti a její důležitá role v lidském životě.

A ještě jedna věc: je složité posuzovat člověka jako samostatný subjekt, hovořit o smyslu lidského života, aniž bychom vzali v úvahu souvislosti zrození samotného života a těch sil, které vytvořily tento svět.

 

Stvoření světa. Dvě síly

                                1_7

 

„Díky stejným silám Allatu (v mytologii je to Pramatka všeho, tvůrčí síla ženské podstaty, tvořící, životadárný Počátek, Matka Pták, Boží vůle, síla Boží myšlenky), na sebe začala hmota vzájemně působit.

Musím ještě vzpomenout jeden důležitý fakt týkající se stvoření Vesmíru, jež umožňuje pochopit, co vlastně dnes Vesmír je. Směřování síly Allat k jednotné uspořádané formě (směrem k Bohu) vedlo k pohybu Vesmíru „zevnitř ven“ a začalo ho roztáčet ve správné spirále, jež vedla k jeho rozpínání. Tak byla vyvolána tvořivá funkce. (Pohyb „zevnitř ven“ se u národů už od dob staršího paleolitu symbolicky zobrazoval ve tvaru správné svastiky („přímé“, „pravé“ svastiky), tedy v podobě kříže s ohnutými rameny do pravého úhlu směrem doleva. Symbolizuje pohyb ve směru hodinových ručiček doprava. Mimochodem v překladu ze sanskrtu staré indické slovo „svastika“ je tvořeno z částí „su“ – „spojené s blahobytem“, takže „su-asti“ znamená „je překrásné“, „blahobytné existování“).

Když se Vesmír otáčel ve směru správné spirály, dala síla Allatu současně vzniknout také protikladné síle. Ta začala roztáčet pohyb uvnitř Vesmíru v obracené spirále, která působila v opačném směru než základní síly Allat – tedy „zvenku dovnitř“, čímž vedla ke sjednocování hmoty v jednotný Rozum (Živočišný rozum). Tak byla vyvolána destruktivní funkce, jež je opačná než síly Allatu. (Pohyb „zvenku dovnitř“ se u národů už symbolicky zobrazoval ve tvaru nesprávné, agresivní obrácené svastiky, tedy v podobě kříže s ohnutými rameny do pravého úhlu směrem doprava. Symbolizuje pohyb proti směru hodinových ručiček doleva. V mytologii je vznik protikladné síly zachycen jakožto zrod ohně z vody).“

Z knihy A. Novych AllatRa

Takže v tomto světě existují dvě síly: síla vycházející z Božského Duchovního principu (Duchovní Svět) a síla materiálního, démonického principu (Živočišný rozum).

Člověk, jakožto Osobnost, může vybírat, kterému z těchto principů bude sloužit a dávat mu svoji pozornost. A to je klíčový moment v životě každého. Vždyť to, čemu člověk dává svoji pozornost, průvodcem toho (té síly) se i stává, to i posiluje, a to i nakonec dostane.

 

                               2_3

 

Pojďme se pokusit rozebrat, co je vlastně člověk, proč byl kladen takový důraz na jeho volbu, a jaký je náš vnitřní svět (Jaká je struktura člověka, nejen jako viditelného objektu).

 

Kdo je člověk

V pověstech, legendách a náboženských učeních mnoha národů se uvádí, že Bůh stvořil člověka k Božímu obrazu a k jeho podobě.

„V Novém zákoně v Janově evangeliu (kapitola 4 verš 24) se říká: „Bůh je Duch“. To je to, co Ježíš říkal svým učedníkům, že Bůh je Duch. To znamená, On stvořil člověka k obrazu Svému, stvořil duchovní bytost. A v člověku to, co se podobá Duchovnímu Světu, je Duch, nebo to, co nazýváme Osobností...

I v mnoha náboženstvích se to snažilo vysvětlit, že člověk je duch, který je duchem zrozený...

...a že Bůh stvořil Bůh stvořil člověka dvakrát.“

                                                                            Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. Od předem mrtvého k věčně Živému“

 

První lidé neměli ani tělo, ani pohlaví, jako andělé. Avšak, postupem času lidé sami poprosili Boha o to, aby, skrze překonávání těžkostí, k Němu přicházeli jako zralé Duchovní bytosti. A tak, na základě lidské volby, jim Bůh dal těla, a byl stvořen materiální svět. Jakmile se objevilo lidské tělo, objevilo se i vědomí.

Ukazuje se, že proces vytváření lidí měl dvě základní fáze: fázi duchovního zrození a fázi transformací ve hmotě (objevení těla). Důležité je, že tyto transformace byly důsledkem lidské volby – volby sloužit Duchovnímu Světu, i když je člověk uvězněn zde, ve hmotě.

Například, v posvátných knihách Zoroastrismu je psáno, že Bůh se kdysi zeptal lidí, zda je má před Ahrimanem chránit, nebo zda se oni sami, „teď už v tělesné podobě“, s ním utkají, porazí ho a dosáhnou nesmrtelnosti. A lidé se rozhodli čelit Ahrimanu v tělech, tudíž v jeho moci. Rodili se v materiálním světě, ve světě Ahrimana, rozvíjeli se, poznávali v sobě svoji dvojí podstatu (projevy Duchovního a Živočišného principu) a už vědomě činili volbu sloužit Duchovnímu Světu…

 

„Taťjana: A to je taky takový zajímavý moment, že právě v knihách toho samého Zoroastrismu se říká, že Bůh Dobra (Ahura Mazda) stvořil své výtvory právě ve formě duchovních bytostí. Nebo spíše, stvořil „duchovní obrazy všech stvoření“ a teprve potom vytvořil materiální svět a dal stvořenému tělesný vzhled. A že Jeho výtvory, ztělesněné do „fyzického obrazu“, dokážou přemoci Ahrimana a jim vytvořené zlo, že hlavní bojovníci s Ahrimanem jsou právě samotní lidé.

Žanna: Ano... Ještě jeden z takových klíčových momentů, které jsou tam zaznamenány, že vítězství je možné pouze s aktivní účastí samotného člověka, že si člověk musí pamatovat, že pochází z Duchovního světa, že je bytostí duchovní a nikoli pozemskou, a právě duchovní záležitosti jsou mnohem důležitější než ty pozemské.

Taťjana: Přesně tak. Z toho plyne, že Ahriman se velmi snaží před lidmi skrýt to, co se s nimi skutečně stane, pokud budou následovat jeho záměry, tedy skrýt trest za hříchy a „konec všeho“. Ale pokud jde o Ahura Mazdu, tak je to naopak, velmi touží, aby Jej poznali, On je otevřen všem. A co je ještě zajímavé, uvádí se, že člověk po dosažení 15 let musí znát odpověď na otázku, komu náleží: Ahura Mazdě nebo Ahrimanu.“

                                                                                  Z pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST. Od předem mrtvého k věčně Živému

 

Struktura člověka

V sakrálních znalostech národů světa byl člověk během svého života chápán nejen jako viditelné fyzické tělo, ale jako složitý vícedimenzionální prostorový objekt, který byl vystavěn kolem Duše, a Osobnost v této konstrukci byla tím, kdo se, díky splynutí s Duší, mohl přeměnit na novou duchovní bytost – Anděla

 

                            3_3

 

„Duše je součástí jenom lidské bytosti. Je to její hlavní potenciál, portál, přímé spojení každého člověka s duchovním světem. Duši má člověk jenom jednu. Je jediná a nedělitelná. Není žádný rozdíl mezi Duší muže nebo ženy, protože Duše nemá pohlaví. Duše všech lidí jsou ve své podstatě stejné. A v tomto smyslu lze říci, že lidé jsou si velmi blízcí a spříznění.“

                                                                                            Z knihy A. Novych AllatRa

 

                           4_3

 

 „Dojde-li v životě člověka v důsledku duchovního vývoje ke spojení jeho Osobnosti s Duší, pak vzniká zcela nová, vyspělá Bytost, odlišná od člověka, která odchází do duchovního světa. To je ve skutečnosti to, čemu říkáme „osvobození duše ze zajetí hmotného světa“, „odchod do Nirvány“, „dosažení svatosti“ a tak dále.“

                                                                                            Z knihy A. Novych AllatRa

 

Zároveň bych chtěla zdůraznit, že naši předkové, kteří žili poměrně nedávno, jen nějakých 12 tisíc let zpátky, nejenže ovládali Prapůvodní znalosti, ale také šli cestou Duchovního rozvoje. A právě Duchovní rozvoj byl prioritou v jejich společnosti, a Duchovní osvobození – hlavním smyslem života. Důkazem toho jsou stavby sakrálních komplexů, symboly a znaky, které po sobě zanechaly starověké civilizace.

                                  

 

                                   

Jako příklady mohou posloužit:

  • Harappská civilizace: 3300-1300 př.n.l.
  • Rapanujská civilizace na Velikonočním ostrově, cca rok 1200 n.l.
  • Khmerská říše, kolem roku 802-1431 n.l.
  • Tripolská civilizace VI. – III. tisíciletí př.n.l.
  • Osada Çatal Hüyük mezi lety 7500 až 5600 př. n. l.
  • Chrámový komplex Göbekli-Tepe, IX tisíciletí př.n.l.
  • „Země měst“ - to jsou stará města, která existovala v IV.- III. tisíciletí před naším letopočtem na území dnešní Čeljabinské a Orenburské oblasti, Baškortostánu (Rusko) a Severního Kazachstánu.
  • Civilizace starého Egypta, IV. tisíciletí př.n.l. - IV. tisíciletí n.l. *Sumerská civilizace kolem IV. tisíciletí př.n.l. a mnoho dalších.

 

5_3

 

6_4

 

Už dříve se mluvilo o tom, že v materiálním světě působí dvě síly: síla Duchovního světa a systém globálního Živočišného rozumu. Ta druhá síla, která je ještě nazývána systémem nebo satanem, není nic jiného než zvířecí, živočišná bytost, která je vlastní každému člověku, a která vyvolává negativní myšlenky. Dokonce i překlad slova „satan“ ze starohebrejštiny, odkud i vzešlo slovo „satana“, znamená „odporující“. V islámu můžeme mezi přívlastky Satana nalézt takové jako „Valhan“ (rozsévající pochybnosti), Abu-Murra (otec negace); v Zoroastrismu je jméno satana – Ahriman, a jeho přívlastky jsou „ničitel“, „lživý“.

To znamená, že člověk má dvojí povahu. Je v něm Duchovní princip (Duše a Osobnost) a zvířecí, materiální princip (tělo a vědomí).

Lidské vědomí je součástí společného globálního systému Živočišného rozumu.

   

Z pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST. Od předem mrtvého k věčně Živému

 

„A co je to vědomí? Člověku se právě zdá, že vědomí – to je on. A je tomu tak? A zde je největší tajemství a největší slabost toho, koho nazývají ďáblem nebo systémem. V tom je slabost.

Mnozí potvrzují, že síla satana spočívá právě v tom, že mohl dokázat, že neexistuje. A jakýkoli člověk, který se vydal na Duchovní cestu a začal poznávat všechny složitosti této cesty, celou její jednoduchost a nádheru, to první, co uvidí, je to, že jeho vědomí není jeho, a že mu neslouží. A vědomí – to je ten diktátor, to je ta součást systému, která jím manipuluje a dělá z něho, jakožto ze svobodné Osobnosti, otroka. V tom je smysl.“

        

 

Živočišný rozum bojuje o pozornost Osobnosti a snaží se ji zaujmout různorodými obrázky, zahlcuje člověka nekonečným proudem myšlenek a, co je hlavní, snaží se ho odvézt od pocitového spojení s Duchovním světem, od vnitřního dialogu s Bohem.

 

                                  

 

SÍLA POZORNOSTI

 

                                   7_2

 

Proč se to děje? Už jsme se zmiňovali o Allatu, jakožto tvůrčí síle. Díky Allatu existuje tento svět.

 

                                    8_2

 

Allat – to je to, co stvořilo celou tuto prvotní materii, co všemu dává řád a nutí k pohybu, přesunu, k přetváření podle určitého plánu. To je síla Boží.

 

Znak Allat v různých kulturách světa:

 

9_3

 

Takže: od Duše, částice ze světa Boha, k Osobnosti jde po stříbrné niti síla Allatu. Osobnost díky své pozornosti může tuto sílu směřovat buď na svůj duchovní rozvoj, nebo na různá materiální přání.

 

Člověk má pýchu, egoismus, sobectví, které jsou vedlejšími efekty našeho vědomí, jako žádné jiné zvířátko. Také má vůli a právo volby, za všechny své činy odpovídá jenom sám. On může být věčný díky své duši, nebo také dočasný, jako každá materie. Jinak řečeno, člověk si může vybrat, zda se obrátí na prach s úplným zničením duše, nebo s duší odejde do věčnosti.

                                                                    Z knihy A. Novych Sensei ze Šambaly IV

 

Proto je tak důležitá volba a to, čemu člověk dává svoji pozornost.

Nejzajímavější je, že mnohé starověké národy disponovali těmito znalostmi.

Například, ve Starověkém Egyptě existovala představa o Osirisově soudu, který nastane po smrti člověka. Všechny jeho činy, myšlenky, emoce, prožitky, veškerá pokušení, která jej zlákala a co si vybíral v průběhu celého života – tím vším se zabýval Soudce.

 

Z čínského filozofického pojednání taoismu Čuang-ć „Zhuangzi“ (IV. - III. století př. n.l.):

„Ten, který uzavírá dohodu vnitřní, stává se bezejmenným: ten, kdo uzavírá dohodu vnější, prahne po zisku. Z toho, kdo koná bez jména, i v běžném životě vychází světlo. Ten, kdo prahne po zisku, je jen trhovec.

 

V 17. súře Koránu, zvěstující o povznesení Mohameda do sedmého nebe díky andělu Džabrailovi, jsou tato slova:

Ajat (18)

„Jestli někdo touží po (výhodách v) životě

rychle pomíjivém,

Potom My to v okamžení dáme,

komu My sami chceme,

Co je Nám libo.

A (už) potom My jemu určíme peklo,

Kde bude on hořet v něm

odvržený a opovržený.“

 

Ajat (19)

„A jestli si někdo zamiluje život Poslední,

A usiluje o (věčnost) budoucí svět,

Bude o něj dbát a směřovat

S náležitým zanícením,

Oddaný (Bohu celou duší),

On je ten, jehož zanícení

S vděčností přijme (Bůh)!“

 

V Evangeliu podle Matouše se říká:

„Neboť kde je poklad váš, tam bude i srdce vaše“ (Mt 6:21).

„Co člověk zaseje, to i sklidí: sející v tělo své od těla, sklidí hnilobu, ale sející Duchu z Ducha, sklidí život věčný“ (Gal.6: 7-8).

 

A toto je výrok Mawláná Džalál ad-Dín Muhammad Rúmí – perského súfijského básníka 13. století:

„Člověk žije mezi světy andělů a zvířat. Jestliže se po fyzickém rozvoji přestane rozvíjet vnitřně, tak se velmi brzy ocitne ve stádě zvířat. Ten, které pokračuje v urputné práci na sobě, bude žít ve světě andělů.“

 

V podstatě z toho plyne, že čemu člověk dává svoji pozornost, tím se i stává.

A zde se dostáváme k zajímavému momentu – detailnějšímu rozboru neviditelné konstrukce člověka.

 

 

Energetická konstrukce člověka

 

Vraťme se na začátek našeho vyprávění – k rubáijátu Omara Chajjáma:

 10_2

 

O jakých živlech se tu mluví, proč jsou čtyři, a co znamená – člověk je současně i zvíře, i člověk, i zlý duch, i anděl?

Pokud se znovu vrátíme k našim předkům, najdeme zmínky o čtyřech bytostech: například, u Slovanů – jde o čtyři větry různých ročních obdobích, ve Starověkém Egyptě – jde o čtyři ochránce trůnu Osirise v záhrobí, přičemž je tato čtveřice neustále zmiňována i v „Textech pyramid“, i v „Textech sarkofágů“, i v „Knize mrtvých“. Tyto bytosti jsou také označovány jako „pilíře Šu“ (Šu je podle kosmologických legend „Ten, kdo kdysi zvedl nebe ze země a drží ho; bůh vzduchu, rozdělující Nebe a Zemi“; v sakrálních pověstech o člověku je označením jeho „stínu“ v neviditelném prostoru).

Umísťovali je na lotosový květ, později po stranách trůnu, za trůn, nebo před trůn Osirise. Tyto bytosti jsou svědci. Oni jsou, zjednodušeně řečeno, informací o každém prožitém dnu člověka, tak říkajíc, po jednotlivých vteřinách. Označení nad nimi zpravidla odráží symbolické značky počítání „myšlenek a skutků“ (hříchů) člověka, zaznamenaných každou Bytostí. Je to zvláštní pomyslný ukazatel aktivní dominance každé z Bytostí za život, jež Osobnost prožila. Není možné nic skrýt, všechno skryté se stává zjevným.

Podle muslimských náboženských představ se předpokládá, že Trůn Alláha nyní spočívá na ramenou čtyř převelkých andělů, kteří ho drží. Podle pověstí mají ti andělé různé tváře. Jeden má tvář orla, další lva, třetí býka a poslední tvář člověka.

 

11_2

 

O čem to vlastně mluvíme? Jde o to, že vše v tomto materiálním světě má svoji určitou projekci, svůj odraz v energetické rovině. Tyto projekce můžeme nazvat Bytostmi nebo pólovými strukturami. Jsou rozumné, mají své charakteristiky a jsou součástí energetické konstrukce člověka. Jak se říkalo dříve, člověk je komplexní vícerozměrný prostorový objekt, jehož energetická konstrukce je vystavěna kolem toho nejdůležitějšího – Duše.

Konstrukce má podobu useknuté čtyřboké pyramidy s oddělenou špičkou, ve které se nachází Osobnost, tedy to, jak se každý člověk vnímá během svého život.

 

                                  12_2

 

Z knihy A. Novych „AllatRa“:

„Bytosti jsou v podstatě energetickými informačními strukturami a hrají důležitou roli jak v životě člověka, tak i v jeho posmrtném osudu. Mají velký potenciál, spojený s jinými dimenzemi, kde probíhají interakce na jemné energetické úrovni. Díky nim může člověk ovlivňovat svět z hlediska vyšších dimenzí hmotného světa až do šesté dimenze.“

 

                               13_2

 

Přední bytost – zodpovídá za osobní rozvoj, za postup po duchovní cestě. Je to unikátní vektor lidského pohybu a ukazatel životní cesty. Je spojená s pohybem od přítomnosti do budoucnosti.

Už v době mladého paleolity můžeme nalézt zobrazení přední bytosti v podobě ptáka, nejčastěji sokola, a také se můžeme setkat s jejím vyobrazením v podobě jednorožce.

Zadní bytost – je spojena s přítomností a minulostí člověka, přičemž nejen v tomto životě. Zadní bytost je jako zvláštní portál, je přímo spojené s šišinkou (epifýzou).

Je zobrazována v podobě ryby, tuleně, ještěrky, slona a želvy, a také může být označována jako duch s lidskou tváří, jako symbol lidské minulosti.

Pravá bytost – má několik kvalitativně různých funkcí, jejichž projev závisí na tom, zda v člověku dominuje Duchovní podstata nebo Materiální. Pravá bytost je s tímto světem úzce spojena. Při dominanci živočišné podstaty provokuje v člověku agresi, chamtivost, zášť nebo sebemrskačství.

Zpravidla byla zobrazována v podobě silného agresivního zvířete: lva, medvěda, leoparda, tygra nebo mýtického strážce.

Levá bytost – je spojena se světem Ahrimana. Při dominanci živočišné podstaty provokuje v člověku vychytralost, mazanost, pýchu, podvod a pokušení, odvádí člověka z duchovní cesty.

Byla zobrazována v podobě chytrého a zákeřného zvířete, například šakala nebo mýtického draka.

 

Takže tyto čtyři Bytosti vyvolávají v člověku vznik různých myšlenek, přičemž, v závislosti na emocionálním stavu člověka, na jeho náladě, závisí, jaké myšlenky to bude. A proto Bytosti podporují a rozvíjejí pouze ty myšlenky, které si Osobnost vybírá. Nicméně, člověk má na výběr, jakým myšlenkám dá svoji pozornost, vždyť jestliže si vybírá jakoukoli myšlenku a vkládá do ní sílu své pozornosti, posiluje ji tím a odevzdává své životní síly – síly Allatu. Člověk si sám vybírá, koho poslouchat a komu bude sloužit – Duchovnímu světu nebo systém Živočišného rozumu. A jakmile zvolí, od tohoto okamžiku začíná aktivní práce té či oné Bytosti, která vyvolává vznik daných myšlenek.

Při cílevědomé duchovní práci na sobě, se svými myšlenkami a strastmi, člověk posiluje Ducha a učí se nejprve pochopit princip práce, a poté i kontrolovat své Bytosti.

Existuje mnoho historických důkazů o tom, že člověk kontroloval své boční (levou a pravou) Bytosti.

 

                14_2

 

                         

          15_3

 

A znovu se vracíme ke klíčovému okamžiku v životě každého člověka – k okamžiku volby, na které závisí, kdo jsem já v danou chvíli: zvíře nebo člověk, zlý duch nebo anděl. Jde o každodenní, každominutovou, každovteřinovou volbu, o které se hovořilo ve všech dobách. A od této volby závisí i globální výsledek celého našeho života.

 

                                16_2

 

Když volím, pomáhá mi pochopení a odpověď na otázku: „KDO JSEM“? Buď jsem jen tělo, které po smrti zakopou do země, nebo jsem Duch, Duchem zrozený, a můj pravý Dům se nachází za hranicí tohoto světa...

Na tuto otázku si musí odpovědět každý sám a sám činit svou volbu. A abychom učinily vědomou volbu, je nezbytné mít znalosti, a ty už existují. Prapůvodní znalosti jsou světu dány, a nyní jen na nás záleží, co si vybereme... Tyto znalost o nás skutečných, o tom, kdo opravdu jsme, o tom, že jsme mnohem víc než jen tělo, a dokonce víc než informační neviditelné struktury, které tvoří naši konstrukci v neviditelném světě. My skuteční – jsme Duch. Duch, který touží po skutečné svobodě a návratu Domů – do Duchovního světa.

Stačí se uklidnit, posadit se a upřímně si položit otázku: kam jdu, jak vlastně žiju, co cítím uvnitř sebe – chlad a prázdnotu nebo Lásku, štěstí a mír? Líbí se mi vůbec, jak se vyvíjejí mé vztahy s lidmi, jak a čím vlastně žije naše společnost, a chci vůbec v takovéto společnosti žít? Co po sobě zanecháme, jak budou žít naše děti? To vše závisí na naší společné volbě.

 

 

                                17_2     

 

Při kontaktu s historií a mytologií starověkých národů, při studiu artefaktů a jiných historických odkazů jejich kultur, přichází pochopení, že naši předkové nejen věděli o stvoření Vesmíru, o energetické konstrukci člověka, o Duši a Osobnosti a o důležitosti její volby, ale také tyto znalosti v praxi uplatňovali. Věděli o vzájemném vztahu všeho jsoucího. Znali to a žili tím. A tyto Znalosti jsou opět světu dány, a díky Osobnosti, které učinila svoji Volbu, jsou dostupné všem.

 

Tak kdo opravdu jsem? Proč jsem tady, na této Zemi, v tomto místě? V čem je smysl mého života? Na tyto otázky si musí odpovědět každý sám…

 

           

           

Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. Od předem mrtvého k věčně Živému“:

 „Taťjana: To jest, nacházíš se uvnitř mrtvého, v samotném systému, který je nastaven proti všemu božskému, jsi uvězněn v části tohoto systému, a ty jakožto Osobnost, jako Živý Duch, zůstáváš bezchybný ve svém odhodlání sloužit Duchovnímu světu, v násobení duchovní Lásky, dokonce i zde, v takových podmínkách...

Igor Michajlovič: A v tom je právě hrdinství. Proč se to stalo právě tak? V tom je také logika pro rozum, protože živá bytost, která bojuje za život, která prochází nesnázemi, uskutečňuje určitý hrdinský čin: poráží ďábla, vyhrává svůj Armageddon a získává Život. A přichází zralý Anděl. To znamená, že se to ve skutečnosti stává událostí, která se odráží v celé bezmeznosti Duchovního Světa.  

Žanna: To znamená, že uvnitř předem mrtvého se stáváš věčně živým.“

 

Seznam literatury:

  1. „AllatRa“ A. Novych
  2. „Sensei ze Šambaly“ A. Novych
  3. Pořad „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU“
  4. Islám - encyklopedický slovník
  5. Bible
  6. Korán
  7. Kniha mrtvých
  8. Rubáiját Omar Chajjám

 

Autor: Oksana B.

Zdroj: https://allatravesti.com/kto_ya_ili_kak_stat_zhivym

 

Líbí se mi 51



Kdo jsem, aneb jak se stát Živým - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 51
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli jiného důvodu, než o spásu duše své.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"