Například: Dobré zprávy
KATARZE. ČÁST 1

 Život to je skutečná škola, kde chyby jsou lekcemi a získané zkušenosti jsou učitelem.

A. Novych AllatRa

Katarze (z řeckého katharsis - κάθαρσις - „pozvednutí, očištění, ozdravení“) - morální očištění, povznesení Ducha skrze duševní prožitky. 

Igor Michajlovič v pořadu „Služba“ říká, že katarze - „... to není jen banální zpověď, je to právě rozebírání a studování: jak pracuje vědomí, jak přes to, co se zdá být „naše“, působí právě ta tajemná síla, kterou nazývají ďábel. To je odhalení satana, to je očista od té špíny, která dělá potenciálně Živé předem mrtvým”.

 

                          obrázek_2_CZ-min 

 

"Ježíš učil člověka cítit Boha v sobě, protože každý člověk je chrám Boží, učil cítit svoji duši a žít pro její spásu."

 "Sensei ze Šambaly IV" A. Novych

 

A opravdu tak žiji? Jedna situace v mém životě mi jasně ukázala, že znát teorii a žít Znalosti v praxi je podstatný rozdíl. Vždyť vím, že AllatRa - to je Pravda. Takže se automaticky stávám nositelem této Pravdy,  ale to neznamená, že jen tím, že to poznám na úrovni vědomí. Pravda to je život. Pravdou je třeba žít, ale na cestě k ní stojí "...něco víc než hory" - stojí tam vědomí. A systém neustále tlačí na vědomí a na ty démony, kteří jsou v každém jednotlivém vědomí. V mém případě se démon nazývá „Já jsem chytrá“. Ale, podařilo se mi ho uvidět pouze díky nápovědám při komunikaci se stejně smýšlejícími lidmi při práci studování vědomí. Vznikla přirozená otázka: „Proč sama nevidím tyto démony v sobě?" Ukazuje se, že je nutné nejen zapisovat do deníku, ale také si pročítat ty zapsané myšlenky, které přicházejí a pak dojde k oddělení od nich a stane se to viditelnější.

A jakmile člověk začne praktikovat oddělení se od vědomí díky pozorování myšlenek a jejich zapisováním do deníku, a pak tyto myšlenky ozvučí, začne si uvědomovat, že Spí. K tomu je nutná práce s deníkem - oddělit se od vědomí. Když člověk zapisuje myšlenky, tak zpočátku jsou viditelné jen ty okamžiky, kdy je člověk zcela spojen s vědomím, potom ty, kde od něj zlehka dostává první stupeň svobody. Pak si můžete všimnout, že systém vybírá přesně ty okamžiky, kdy se člověk „spojuje“ s vědomím, a systém reaguje právě tehdy, když člověk nerozlišuje sebe od „démona“ ve své hlavě. Stačí však pochopit, že tento démon nejsem já, a všechno se vyjasní: systém nabízí přece sám sobě všechny myšlenky. To znamená, že démoni nabízejí démonům. Jak může démon něco nabídnout Duchu? 

 

 

     obrázek_3_CZ-min 

 

Dlouho jsem upřímně nechápala, kde jsem já a kde je vědomí, jak se od něj oddělit. A již tolik let jsem se „zabývala“ duchovním, utržila jsem tolik boulí, že už tato potřeba uvnitř dozrála – skutečně najít pro sebe tuto Pravdu a konečně ji začít žít. A když jsem pochopila, že to nejsem já, která se rozhořčuje, ale že se rozhořčuje vědomí ve mně, pak bylo snadné najít sebe - Osobnost. Jak jsme se dozvěděli z pořadu „Vědomí a osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému “, člověk má dvě vědomí: prvotní a druhotné, která spolu bojují o pozornost Osobnosti. Každé vědomí chce upoutat více pozornosti pro sebe, někdy jsou znepřátelené, ale často se spojí, aby se s chutí a dobře najedly. Každý si může všimnout tohoto okamžiku v sobě, když v hlavě vyvstane několik protichůdných myšlenek nebo hlasů, které se hádají mezi sebou a obhajují určitý názor. To vše se děje s cílem přilákat pozornost Osobnosti tímto myšlenkovým šumem, a ještě lépe, aby Osobnost přijala stranu jednoho ze soupeřů. Ale celý smysl spočívá v tom, že bez ohledu na to, kterou stranu nebo názor si Osobnost zvolí, jakému názoru bude věnovat svou pozornost, tak v každém případě prohraje, protože Osobnost bude vtažena do hry herců z jedné skupiny, kteří toto představení zinscenovali, aby ji oklamali. 

Mohou také bojovat mezi sebou. Druhotné vědomí prostřednictvím myšlenek a obrázků se pokusí aktivovat touhu nebo strach v prvotním vědomí. Tyto emoce znovu přitahují pozornost Osobnosti a nutí ji k tomu, aby uvěřila, že ona něco chce nebo se bojí. Mohou jednat i samostatně. Příval myšlenek a obrázků, které někdy nejsou logicky propojeny, a ani až tak nezpůsobují nějaké emoce, ale kvůli velkému toku, upoutávají na sebe pozornost Osobnosti - to je práce druhotného vědomí. Z ničeho nic se objeví depresivní, skličující, podrážděné, zlostné... kdoví odkud se objeví tyto stavy hněvu, závisti, nespokojenosti se vším, což je výsledkem projevu pýchy – je to práce prvotního vědomí. 

Osobnost, to je Láska a jakékoli rozhořčení, pochybnosti, obvinění  - to nejsem já! Složitější bylo pochopit, že i myšlenky o duchovním, to také nejsem já. To jsou také jen myšlenky, „duchovní závěry“ od vědomí. A běs si vždy vybere program systému. Teprve, když jsem si uvědomila a konečně pochopila, že jsem chodila dokola v uzavřeném kruhu, a že jsem ve skutečnosti neměla možnost vybrat si něco jiného, to, co potřebuji já jako Osobnost. Nyní to vidím v praxi, že čím rychleji se oddělují od vědomí, tím lehčeji je mi uvnitř. 

Dříve zacyklenost na myšlenkách mě vyčerpávala svými bezednými touhami nebo strachy (bojem s nimi). A teprve teď začínám chápat, že duchovní rozvoj je bytí v Lásce k Duchovnímu světu a ke všemu kolem. Děje se to vždy v okamžiku „teď“. Toto je způsob duchovního osvobození: sledovat myšlenky (studovat práci vědomí) a být v Lásce. Nyní už jsem přesvědčena, že přebývání v Lásce je prvořadé. 

Proč je důležité sledovat myšlenky? Myšlenky - to je odraz přání. Nemůže to být tak, že je kupa myšlenek, ale žádné přání – prověřila jsem to. Pokud ho ještě nevidím, znamená to, že nejsem sama k sobě dost upřímná. A pokud se v hlavě točí jedna a ta samá myšlenka, znamená to, že rezonuje s přáním a přání jsou zdaleka ne vždy „duchovně krásné“, častěji jde o to, že si to bojím přiznat, že toto ve mně je. A zde je ten nejdůležitější moment - pochopit,  kdo to chce? Pokud to mám v sobě, znamená to, že jsem již s tímto přáním souhlasila a přiznat si to, znamená projevit upřímnost vůči sobě. Ale, když řekneš nahlas tyto daleko neduchovní přání a cítíš, že to jen živočišný princip ti něco vnucuje, tak se od nich osvobozuješ. A uleví se ti díky pochopení, že ano, on sice je, ale on - to nejsem já. Jinak to bude jednoduše sebeklam. 

Teď se už nestydím přiznat, že stále mám uvnitř přání od živočišné podstaty. Konečně začínám chápat, co znamená duální povaha člověka. Je pošetilé si tyto touhy nepřiznávat. Dočasné osvobození od nich je možné díky katarzí. Ale jen dočasně. Je to jako znecitlivění při bolesti zad - když člověk, aby vyléčil páteř, musí pravidelně chodit, ale bolesti zad mu v tom brání, a tak neurolog na nějakou dobu odstraní u pacienta bolest pomoci léků proti bolesti, aby pacient začal chodit. Pokud pacient v době, kdy působí léky na bolest nezačne pravidelně chodit, pak po skončení působení léku se situace ještě zhorší. Tak je to i s katarzí. Poté, co člověk uskuteční proces vnitřní očisty, uleví se mu. A tento moment je důležité využít a zaměřit svou pozornost na pocit lásky k Bohu. 

Osobnost se pak stává silnější a svobodnější od programů systému. Pokud je člověk líný v práci na sobě, tak při příštím útoku živočišné podstaty se stav ještě zhorší. Bůh očišťuje člověka za předpokladu jeho vytrvalé práce na sobě. Po očištění a volbě Osobnosti milovat Boha, bude útok na aktivní šablonu proveden ještě dvakrát - je to jako zkouška. Ale když si člověk pokaždé, když se aktivuje šablona, vybere Boha, tak po dvou zkouškách přejde šablona z aktivní pozice na pasivní. Nebude již člověka obtěžovat, pokud si ji člověk jako Osobnost znovu nezačne vybírat. Existuje ještě jeden možný případ, kdy se může šablona vrátit. Stane se to, když člověk pod diktátem vědomí přijme myšlenku, že on sám se samostatně osvobodil od šablony, bez pomoci Duchovního světa. Jakmile k tomu dojde, šablona se s novou „silou” vrátí.

 

Katarze je cesta ven. Ale pokud sama před sebou skrývám své touhy, systém mě za ně pevně drží. Nyní, když už pozoruji zacyklenost myšlenek na jakékoliv téma ve své „hlavě“, chápu nutnost co nejrychlejšího očištění od nich - katarzi. Dospívám k poznání, nakolik je cenný tento skutečný vnitřní Život, nyní jsem již připravena dělat cokoliv, dokonce pro vědomí to nejstrašnější - odhalovat jeho touhy, jen  abych  udržela  toto  spojení s Bohem, vrátit se k tomuto teplu uvnitř, rozhořet se Životem. A přání nám právě kradou tento Život. Přání je vždy smlouva s ďáblem, se systémem. Uvnitř by nemělo být nic jiného než Bůh. Tehdy je i ve vnějším vše v pořádku. 

Když je Bůh na prvním místě, všechno ostatní je na tom svém. Pak rozhodně nebude žádné omílání myšlenky pořád dokola problémem. Ať už by nastaly jakékoliv okolnosti, uvnitř je všechno v pořádku a klid. Pro mě je toto nyní jako indikátor Života: pokud uvnitř zmizelo toto teplo a hluboké vnitřní pocity, jestliže jsem přestala cítit spojení s Bohem, pak jsem ztratila ze zřetele svůj cíl - ZÍSKÁNÍ ŽIVOTA VĚČNÉHO. Pokud se najednou stalo něco důležitějším než tohle, znamená to, že umírám v doslovném slova smyslu, umírám jako Osobnost. Osobnost nemá žádné materiální přání, má je pouze vědomí. Proto je tolik důležité si pamatovat: „KDO JSEM?“. Pak se stává jasným to, že tato touha není moje, a je snadné se od ní oddělit. Potom není strašné říct nahlas dokonce ani ty nejvíc „neduchovní“ varianty jeho zvrácenosti, je snadné s nimi nesouhlasit. Ale tolik let, člověk žije podle předepsaných šablon vědomí, člověk „propustil“ mnoho programů od vědomí, které pevně sedí v temnotě egoismu a pýchy. A prvním krokem k tomu, jak se toho zbavit, je uvidět tuto špínu v sobě a odhalit ji. Toto je katarze.

 

V praxi se však ukázalo, že katarze není tak jednoduchý proces, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to skvělý nástroj, ale stejně jako kterýkoliv jiný nástroj jej člověk musí umět používat (jak člověk usvědčující vědomí, tak i ten, který ho poslouchá). Nejde jen o přečtení myšlenek nahlas, je nutné přitom velmi pozorně sledovat sebe, jelikož je velmi důležité během tohoto čtení a naslouchání nehodnotit člověka. To je velmi důležité – NEHODNOTIT. Když člověk hodnotí jiného člověka, tím si „kupuje zájezd“ do právě takové stejné situace. Nestojí to za to, hodnotit sebe ani ostatní. Hodnocením se zabývá pouze vědomí, Osobnost to nemůže dělat. Jakmile jsi souhlasil s posouzením - dostal ses pod nadvládu vědomí, pod kontrolu šablony.

Hlavní je nesouhlasit: protože pokud už slyšíme, co žvaní vědomí, - už jsme od něj odděleni. Přijímáme pouze to dobré nebo vůbec nic. Obzvláště, když je vidět, že se hovořícímu chvěje hlas, ruce, že je člověk na hraně, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SE NESMĚJTE. Proč je to tak, člověk pochopí pouze v praxi. Smát se můžeme pouze své živočišné podstatě. Je důležité projevit úctu, když čte druhý člověk. Musíme cítit: možná je pro něj těžké to číst, možná v sobě našel sílu mluvit o tom, co mu systém nabízí, ale vědomí je na hraně. A možná to čte, ale přitom ještě stále věří, že je to on. Vždyť existuje mnoho variant odhalení vědomí, berme v úvahu, že mohou být různé stupně oddělení sebe sama od vědomí. A když člověk stále ještě zcela nechápe, že to není on, pak jakýkoli vtip jeho směrem, může vést k přitížení. A ve výsledku si můžete posedět, pobavit se, avšak potom zjistíš, že je ti nakonec jaksi nepříjemně. Anebo ztratit přátelé ... 

Je to umění - pozorně naslouchat lidem. Je důležité pochopit motiv, se kterým ty sám podstupuješ katarzi, protože se jedná o docela běžný jev - kdy se lidé chlubí „kousky” svého vědomí. Katarze slouží k odhalení svého vědomí, a je velmi důležité, v jakém stavu to člověk dělá: ten, kdo odhaluje svou živočišnou podstatu, musí být v klidu, být ve vyrovnaném stavu. Někteří přijímají „kousky” svého vědomí jako „hrdinský čin“ a chlubí se tím. Ale je nutné se od toho oddělit. Dokud se od toho neočistíš, nemůžeš se dostat z moci satana. Proto je nutné nejprve uvidět, s čím jsi souhlasil a co se děje. Pak to odmítnout – ozvučit tyto myšlenky. V okamžiku vyřčení myšlenky dochází k oddělení od nich. A když už jsme se oddělili, dostáváme se z moci vědomí a nic nám nebrání Milovat. 

Ale tato veškerá práce není otázkou jednoho dne. Aby se změnil zvyk a tím spíš způsob života a myšlení, je nezbytné, aby se dokonce na úrovni fyziologie hodně změnilo. Celou dobu předtím, jsme byli zvyklí poslouchat vědomí a nyní musíme vytvořit návyk slyšet ho a být pozorní, co nám nabízí. Být velmi vybíravý. A to je práce Osobnosti skrze vkládání pozornosti. Osobnost musí vychovat prvotní vědomí, aby pochopilo, že už „neběháme“ po zaběhnuté „pěšině“. A právě toto je práce na sobě. 

V tomto případě pomáhá katarze. Když se tě živočišná podstata snaží vtáhnout do nějaké hry, je nutné to hned říct a odhalit ho nejprve uvnitř sebe pro sebe sama. Pokud to nefunguje, říct o tom přátelům, kteří také pracují na sobě, ti to pochopí. Vědomí tak ztrácí svou moc nad Osobností a člověk má svobodu od programů vědomí. Toto vytvoří nový řetězec nervových spojení i na fyziologické úrovni, který se mimochodem, také bude spouštět automaticky - neposlouchat vědomí. Ale musíme na tom pracovat. 

Katarze je odhalení satana, studování jak v nás pracuje. Člověk odhaluje plány systému, které slyší ve své hlavě, fixuje tyto nabídky do deníku, aby je již nerealizoval, a tím se stává více svobodný od toho, co je cizí jeho Duchovní podstatě.

 

                  

 

Účastníci Mezinárodního společenského hnutí ALLATRA

Zdroj: allatravesti.com

Líbí se mi 11



KATARZE. ČÁST 1 - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 11
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"