Kam kráčíš člověče?

Hej, člověče, stůj, kam kráčíš?

Zastav se a rozhlédni se kolem sebe.

A chvíli podumej, co trápí Tebe.

 

Trápí Tě snad závist lidská

a marně, marně se ptáš nebe,

kdeže v tom světě je láska nesobecká?

Je tomu tak? Právem rozezlený jseš?

Pak závist je stále ještě přítelkyní,

kterou na návštěvu zveš…

Pak ještě příliš mnoho závidíš,

ještě příliš málo miluješ…

Hej, člověče, stůj! Kam kráčíš?!

Kolem sebe se chvíli rozhlédni,

jak plyne tvůj život den po dni.

 

Co vidíš? Vidíš zlobu a hněv? Křivdu a vzdor?

Zákeřnost druhých Tě sžírá jak mor?

A nevidíš, koho jen sobě vzít za vzor?

Ano? Je-li tomu tak, jen sám sebe šidíš…

Však v nitru svém dávno víš - to na sebe hledíš…

 

Co trápí Tebe ve světě kolem,

je chiméra pouhá, odraz zrcadel,

je pokreslené plátno, tak jak sám jsi zvolil,

tak jak sám jsi chtěl.

 

Chceš lapit chiméru, marnost v tom konání,

však zrcadla šeptají pradávné poznání.

 

Otoč svůj zrak na plátno tvého světa.

Jsi to Ty, kdo zde vládne právem veta.

Vždyť blaží-li Tě v duši,

pak celý Tvůj svět vzkvétá.

 

Jsi to Ty, kdo smír si volí,

či souboj o moc, kdo je víc.

Jsi to Ty, kdo vášně krotí,

či dmýchá oheň strkanic.

 

Když mír zvolíš ve svém nitru,

pak plátno změní odstín svůj.

Proto zastav kroky svoje,

proto prosím, chvilku stůj!

 

Každý, koho v cestě potkáš,

je uvnitř stejný jako Ty,

sužuje ho stejné břímě,

ač nenosí Tvé kalhoty.

 

Každý nese v sobě rovněž

třpytivou zář, věčný klid.

Chceš-li mír a lásku kolem

Ty nejprve je v sobě musíš mít.

 

Vítěz ten, kdo nebojuje,

kdo jednou provždy pochopí,

že spory a disharmonie

vždy nejprve v hlavě nakreslí.

 

Vítěz ten, kdo nebojuje,

kdo vzdal se vzdoru v nitru svém,

kdo laskavostí, dobrem žije,

kdo netrápí svou duši zlem.

 

Kdo útok denních chimér světa,

svou čistou láskou rozpustí

a kráčí dále neohrožen,

s vůlí, odvahou a ctí.

 

Kdo nepodléhá vášni hněvu,

to jen zkouška síly Tvé…

Kdo zkrotil v sobě vzdor i zlobu

a nedělí dál celistvé.

 

Kdo na bitevním poli procit

a pochopil, kým vskutku je.

A vzbudil v sobě čistý soucit,

ten k cíli svému dopluje.

 

Jsi to Ty, kdo rozhoduje,

jak se příště zachováš,

žádné svoje rozhodnutí

před účetním neschováš.

Až završí se Tvoje roky

a tělo navrátí se v zem…

Zda padneš jako poražený…

či staneš se Vítězem.

 

 

Karolína Hronová

 

 

Audio verzi si můžete poslechnout zde:

 

https://www.youtube.com/watch?v=ZkAo8ifLM7k&t=64s