Například: Dobré zprávy
Jednoduchý úkol

Rád řídím auto. Myslím, že tento příjemný pocit zná mnoho řidičů: když řídíš auto s potěšením a zároveň cítíš příjemný klid. A když jsem si na webu ALLATRA Věsti přečetl článek o Silničním Experimentu, tak jsem se zamyslel nad jedním takovým momentem. Vždyť, co je to vlastně automobil? Je to jen prostředek k přesunu z jednoho místa na druhé.

Mým prvotním cílem jen dostat se do cíle. Potom ovšem vyvstává otázka: proč je tedy toto přemístění spojeno s tolika nepříjemnými a často tragickými situacemi na silnicích? Nadávky, konflikty, rvačky a nehody. Vždyť úkol je tak jednoduchý – dojet na stanovené místo. Ale pokud je úkol tak jednoduchý, tak proč umírá na silnicích po celém světě tolik lidí? Podíváme-li se na statistiku, počet obětí je prostě šokující. A děje se to navzdory skutečnosti, že se automobily stávají, z hlediska řízení, rok od roku pohodlnějšími a bezpečnějšími. Vyvstává otázka: proč se tedy počet nehod nesnižuje? Jak a za jakých podmínek se cestování autem, vzhledem k počtu mrtvých, stalo lehce srovnatelným se skutečnou válkou? Možná jsme všichni zapomněli na cíl? Vtáhlo nás to do hry? Vždyť úkolem není uhánět určitou rychlostí a předjíždět jednoho za druhým nebo ukazovat, jak je moje auto našlapané. A vůbec, kdo nám stanoví tyto úkoly, kdo komplikuje tak jednoduchou činnost, jako je přesun z jednoho místa na druhé? Co nás ponouká k bezohlednosti na silnicích a co je spouštěcím mechanizmem takového jednání? Proč člověk na cestách provádí akce, které jsou zjevně životu nebezpečné?

Když jsem se nad všemi těmito informacemi zamyslel, vybavily se mi případy z mé řidičské praxe.

Jednou v létě jsem jel s rodinou do Karpat. Jsou tam úseky silnic, kde je pouze jeden jízdní pruh v jednom směru. Mnozí ví, jak „příjemné“ je táhnout se v závěsu dvou nákladních aut na jednosměrné klikaté silnici. Jsi každopádně rychlejší než oni, ale předjet je, to není zas tak jednoduché. Nejprve na to zareaguješ klidně. Potom se objeví myšlenky: „copak je to tak těžké mě pustit?!“, „proč jedou tak blízko u sebe?“, atd. Ale jakmile si uvědomíš, že se tě nechystají pustit, začneš být nervózní. Po určité době se dostaví nespokojenost a myšlenek je stále více. V takovém stavu už můžeš udělat prakticky jakýkoli manévr, který se ti objeví v hlavě. Vytrácí se kritické vnímání situace a ty jsi připraven jednat na základě myšlenkového příkazu. V takovýchto chvílích je řidič lehce zmanipulován přáním, které mu podsouvá systém. Přání předjíždět právě teď! Proč k tomu dochází?

Protože systém dělá všechno pro to, aby se účastníci silničního provozu stali obětí dopravní nehody. O tom, kdo stojí za podobným ovládáním člověka v takových situacích a jakým způsobem se systém na silnicích projevuje, se můžete podrobně seznámit v článku - „Projevy neviditelného světa na silnicích. Jak uchránit sebe a své blízké před nehodami. Silniční experiment.“ Když jsem se ocitl v takové situaci, hlavou mi probleskla myšlenka: „Určitě to stihneš.“ Přeřadil jsem na nižší rychlostní stupeň, abych nabral rychlost a začal jsem předjíždět. Když jsem se však dostal na úroveň prvního náklaďáku, objevil se přede mnou další, který jel v protisměru. Bylo jasné, že to nemůžu stihnout. A vklínit se mezi dva náklaďáky bylo rovněž nemožné. Vymáčkl jsem z auta, co se dalo, a i díky zkušenosti řidiče protijedoucího náklaďáku, který zanalyzoval situaci a snížil rychlost, se mi to podařilo. Jakmile jsem dokončil manévr, nejenže jsem byl v tu chvíli kompletně mokrý, navíc se objevila neskutečná únava, jako bych doběhl maratón. A všechno to lze snadno pochopit po přečtení článku o silničním experimentu. Celá posloupnost jednotlivých kroků je očividná.

Bylo jasné, že vědomí situaci postupně stupňovalo. Nejprve začalo předhazovat myšlenky o tom, že mě nepouští, proč tak jedou, a že to vůbec není dobře. Když jsem přijal tyto myšlenky, začaly se objevovat první negativní emoce ve formě mírné nespokojenosti a pohoršení. A jakmile tyto emoce rezonovaly s myšlenkami, to byl právě ten impulz ke vzniku roje myšlenek a negativních emocí. A tehdy jsem se dostal pod úplnou kontrolu vědomí, které následně vydalo zjevně fatální příkaz v podobě myšlenky: „Určitě to stihneš.“ To, že je rozhodnutí špatné, jsem pochopil, když jsem předjížděl první náklaďák. V tu chvíli začal překypovat adrenalin, jako následek silného projevu emoce strachu. A byl to právě strach (kdy je veškerá pozornost vkládána do emoce), který vyvolat stav vyčerpanosti po předjíždění. V těchto momentech se vědomí aktivně krmí a odebírá člověku životně důležitou energii, které se také říká prána. Vědomí nepočítalo jen s jedinou věcí, že řidič protijedoucího náklaďáku projeví v tu chvíli pochopení a starost o druhého člověka, tj., že se zachová lidsky. Při jakékoli jiné variantě bych už tento článek nenapsal.

Všimli jste si vůbec, v jakých okamžicích a co nás nutí se pouštět do riskantních manévrů na silnicích? Jak konkrétně jsou vyvolávány konflikty s druhými řidiči? Co nás ponouká závodit s druhým řidičem ve městě při hustém provozu, kde je mnoha přechodů pro chodce? Kde to všechno začíná? Vždyť všichni zkušení řidiči vědí, že v toku automobilů se nikdo nemůže pohybovat rychleji, než je průměrná rychlost tohoto proudu. To znamená, že bez ohledu na to, jak rychle se auto pohybuje, dorazí na místo určení v čase, který bude záviset na průměrné rychlosti pohybu všech spolujedoucích vozidel. Vědomí vytváří iluzi toho, že pokud řidič pojede rychleji a bude předjíždět jedno auto za druhým, dorazí do cíle dříve než ti ostatní – to je lež. V městském provozu je to vůbec směšné, protože takové manévry jsou možné pouze od semaforu k semaforu. A ti, kteří jedou klidně, s údivem pozorují, jak ten, kdo se snaží všechny předjet, stojí jako první na semaforu, ke kterému oni dojeli o několik desítek sekund později. Ovšem bez nervů, bez nadměrné spotřeby paliva a opotřebení auta.

Pojďme se společně pokusit vysledovat podobné momenty. Posílejte svá pozorování z vaší řidičské praxe na adresu [email protected] Připojte se k projektu a společně můžeme tyto situace prozkoumat a rozebrat. Pokusíme se společnými silami zastavit tuto nevyhlášenou válku na silnicích, ve které umírá obrovské množství lidí. Cožpak opravdu stojí jednoduchý pohyb autem z jednoho místa na druhé za lidský život?

Mezinárodní projekt MSH ALLATRA Silniční experiment: https://allatra.tv/safe-road-map

 

Autor: Igor B., účastník Mezinárodního společenského hnutí „ALLATRA“

Zdroj: https://allatravesti.com/prostaya_zadacha

 

Líbí se mi 17



Jednoduchý úkol - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 17
Podobné články:



Komentáře

Petr, účastník Msh AllatRa 10.11.2019 11:29 Odpověď

Negativní emoce přicházejí v momentě, kdy nejsme ochotni přijmout situaci, jaká v daný moment je. ,,Situace nebo člověk není podle naší představi,, banální egoismus ,,ale JÁ to chci teď takhle,, manipulace systémem, který jsme uposlechli.



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Nikdo nemůže vstoupit do jedné řeky dvakrát, protože představuje minulost. Existuje jen pohyb řeky, protože ten představuje přítomnost.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"