Například: Dobré zprávy
Jednoduchý úkol

Rád řídím auto. Myslím, že tento příjemný pocit zná mnoho řidičů: když řídíš auto s potěšením a zároveň cítíš příjemný klid. A když jsem si na webu ALLATRA Věsti přečetl článek o Silničním Experimentu, tak jsem se zamyslel nad jedním takovým momentem. Vždyť, co je to vlastně automobil? Je to jen prostředek k přesunu z jednoho místa na druhé.

Mým prvotním cílem jen dostat se do cíle. Potom ovšem vyvstává otázka: proč je tedy toto přemístění spojeno s tolika nepříjemnými a často tragickými situacemi na silnicích? Nadávky, konflikty, rvačky a nehody. Vždyť úkol je tak jednoduchý – dojet na stanovené místo. Ale pokud je úkol tak jednoduchý, tak proč umírá na silnicích po celém světě tolik lidí? Podíváme-li se na statistiku, počet obětí je prostě šokující. A děje se to navzdory skutečnosti, že se automobily stávají, z hlediska řízení, rok od roku pohodlnějšími a bezpečnějšími. Vyvstává otázka: proč se tedy počet nehod nesnižuje? Jak a za jakých podmínek se cestování autem, vzhledem k počtu mrtvých, stalo lehce srovnatelným se skutečnou válkou? Možná jsme všichni zapomněli na cíl? Vtáhlo nás to do hry? Vždyť úkolem není uhánět určitou rychlostí a předjíždět jednoho za druhým nebo ukazovat, jak je moje auto našlapané. A vůbec, kdo nám stanoví tyto úkoly, kdo komplikuje tak jednoduchou činnost, jako je přesun z jednoho místa na druhé? Co nás ponouká k bezohlednosti na silnicích a co je spouštěcím mechanizmem takového jednání? Proč člověk na cestách provádí akce, které jsou zjevně životu nebezpečné?

Když jsem se nad všemi těmito informacemi zamyslel, vybavily se mi případy z mé řidičské praxe.

Jednou v létě jsem jel s rodinou do Karpat. Jsou tam úseky silnic, kde je pouze jeden jízdní pruh v jednom směru. Mnozí ví, jak „příjemné“ je táhnout se v závěsu dvou nákladních aut na jednosměrné klikaté silnici. Jsi každopádně rychlejší než oni, ale předjet je, to není zas tak jednoduché. Nejprve na to zareaguješ klidně. Potom se objeví myšlenky: „copak je to tak těžké mě pustit?!“, „proč jedou tak blízko u sebe?“, atd. Ale jakmile si uvědomíš, že se tě nechystají pustit, začneš být nervózní. Po určité době se dostaví nespokojenost a myšlenek je stále více. V takovém stavu už můžeš udělat prakticky jakýkoli manévr, který se ti objeví v hlavě. Vytrácí se kritické vnímání situace a ty jsi připraven jednat na základě myšlenkového příkazu. V takovýchto chvílích je řidič lehce zmanipulován přáním, které mu podsouvá systém. Přání předjíždět právě teď! Proč k tomu dochází?

Protože systém dělá všechno pro to, aby se účastníci silničního provozu stali obětí dopravní nehody. O tom, kdo stojí za podobným ovládáním člověka v takových situacích a jakým způsobem se systém na silnicích projevuje, se můžete podrobně seznámit v článku - „Projevy neviditelného světa na silnicích. Jak uchránit sebe a své blízké před nehodami. Silniční experiment.“ Když jsem se ocitl v takové situaci, hlavou mi probleskla myšlenka: „Určitě to stihneš.“ Přeřadil jsem na nižší rychlostní stupeň, abych nabral rychlost a začal jsem předjíždět. Když jsem se však dostal na úroveň prvního náklaďáku, objevil se přede mnou další, který jel v protisměru. Bylo jasné, že to nemůžu stihnout. A vklínit se mezi dva náklaďáky bylo rovněž nemožné. Vymáčkl jsem z auta, co se dalo, a i díky zkušenosti řidiče protijedoucího náklaďáku, který zanalyzoval situaci a snížil rychlost, se mi to podařilo. Jakmile jsem dokončil manévr, nejenže jsem byl v tu chvíli kompletně mokrý, navíc se objevila neskutečná únava, jako bych doběhl maratón. A všechno to lze snadno pochopit po přečtení článku o silničním experimentu. Celá posloupnost jednotlivých kroků je očividná.

Bylo jasné, že vědomí situaci postupně stupňovalo. Nejprve začalo předhazovat myšlenky o tom, že mě nepouští, proč tak jedou, a že to vůbec není dobře. Když jsem přijal tyto myšlenky, začaly se objevovat první negativní emoce ve formě mírné nespokojenosti a pohoršení. A jakmile tyto emoce rezonovaly s myšlenkami, to byl právě ten impulz ke vzniku roje myšlenek a negativních emocí. A tehdy jsem se dostal pod úplnou kontrolu vědomí, které následně vydalo zjevně fatální příkaz v podobě myšlenky: „Určitě to stihneš.“ To, že je rozhodnutí špatné, jsem pochopil, když jsem předjížděl první náklaďák. V tu chvíli začal překypovat adrenalin, jako následek silného projevu emoce strachu. A byl to právě strach (kdy je veškerá pozornost vkládána do emoce), který vyvolat stav vyčerpanosti po předjíždění. V těchto momentech se vědomí aktivně krmí a odebírá člověku životně důležitou energii, které se také říká prána. Vědomí nepočítalo jen s jedinou věcí, že řidič protijedoucího náklaďáku projeví v tu chvíli pochopení a starost o druhého člověka, tj., že se zachová lidsky. Při jakékoli jiné variantě bych už tento článek nenapsal.

Všimli jste si vůbec, v jakých okamžicích a co nás nutí se pouštět do riskantních manévrů na silnicích? Jak konkrétně jsou vyvolávány konflikty s druhými řidiči? Co nás ponouká závodit s druhým řidičem ve městě při hustém provozu, kde je mnoha přechodů pro chodce? Kde to všechno začíná? Vždyť všichni zkušení řidiči vědí, že v toku automobilů se nikdo nemůže pohybovat rychleji, než je průměrná rychlost tohoto proudu. To znamená, že bez ohledu na to, jak rychle se auto pohybuje, dorazí na místo určení v čase, který bude záviset na průměrné rychlosti pohybu všech spolujedoucích vozidel. Vědomí vytváří iluzi toho, že pokud řidič pojede rychleji a bude předjíždět jedno auto za druhým, dorazí do cíle dříve než ti ostatní – to je lež. V městském provozu je to vůbec směšné, protože takové manévry jsou možné pouze od semaforu k semaforu. A ti, kteří jedou klidně, s údivem pozorují, jak ten, kdo se snaží všechny předjet, stojí jako první na semaforu, ke kterému oni dojeli o několik desítek sekund později. Ovšem bez nervů, bez nadměrné spotřeby paliva a opotřebení auta.

Pojďme se společně pokusit vysledovat podobné momenty. Posílejte svá pozorování z vaší řidičské praxe na adresu [email protected] Připojte se k projektu a společně můžeme tyto situace prozkoumat a rozebrat. Pokusíme se společnými silami zastavit tuto nevyhlášenou válku na silnicích, ve které umírá obrovské množství lidí. Cožpak opravdu stojí jednoduchý pohyb autem z jednoho místa na druhé za lidský život?

Mezinárodní projekt MSH ALLATRA Silniční experiment: https://allatra.tv/safe-road-map

 

Autor: Igor B., účastník Mezinárodního společenského hnutí „ALLATRA“

Zdroj: https://allatravesti.com/prostaya_zadacha

 

Líbí se mi 18



Jednoduchý úkol - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 18
Podobné články:



Komentáře

Petr, účastník Msh AllatRa 10.11.2019 11:29 Odpověď

Negativní emoce přicházejí v momentě, kdy nejsme ochotni přijmout situaci, jaká v daný moment je. ,,Situace nebo člověk není podle naší představi,, banální egoismus ,,ale JÁ to chci teď takhle,, manipulace systémem, který jsme uposlechli.



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Dokud v duši žije láska, pak je odloučení nemožné.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"