Je Světlo ve tmě

Až světlo z tvých očí stáhne se
a ledové vichry zadují,
až klacky ze stromů
tváře tvé zbičují,
až kolena klesnou v zem,
vzpomeň.

Že za dnem je vždy den
a za šedí Světlo.
A v nitru vzácný plamen
je všechno.

A list ho nezasáhne,
černý šíp proletí okolo,
mraky ho nezří,
déšť neutopí,
žár slunce nespálí.

Vždycky tu je a nic ho nezmění.
Ani do nohou bodající ostré kamení,
z myšlenek vězení,
výkřiky z tmy.

I když tvá hlava poklesne,
ruka se zachvěje,
záda se ohnou pod tíhou břemene,
ono je a žije.
Plane láskou a odvahou.
Stále ti věří, ruku má podanou.

A shlédni, přestože myšlenek svět je temný,
bublinky dobra ze srdce stoupají
a svítí do tmy.
V tu samou chvíli!
Jeho oči nepřestávají se usmívat.
Ono cítí a zná.

Ať už vichry dují sebevíc,
nikdo a nic jej nezlomí.
Patří Nebi.

Tak vzpomeň a věz,
že za dnem je vždy den
a za šedí Světlo.
A v nitru hořící plamen
je všechno.

Lenka