Například: Dobré zprávy
Jak vnímáme čas

K našemu životu neodmyslitelně patří pojem „Čas“. Tato tajemná veličina je pro mnohé z nás zdrojem inspirace, ale i něčím, na co se můžeme kdykoli vymluvit a odůvodnit tak svoji lenost či neochotu.

Je až neuvěřitelné, jak jsme k němu připoutáni. Skloňujeme jej ve všech pádech a ani si pořádně neuvědomujeme, že je to právě „Čas“, který nám byl dán. Jako děti jsme jej vůbec nevnímali a není divu. V těchto nádherných letech našeho života jsme cítili pouze vnitřní potřebu prozkoumat tento úžasný svět a využívali jsme k tomu každý přítomný okamžik. Ovšem postupem „Času“ jsme byly nuceni tohoto „Pána“ začít respektovat. Pro jednoho se „Čas“ stal něčím, čeho má nadbytek a pro druhého zase nedostatkovým zbožím. Ať je to tak či onak, vždy záleží pouze na nás samotných, jak s tímto fenoménem nakládáme.

 „Ve vědě se čas používá jako jednotka pro měření určitých periodických procesů. Ve filozofii samozřejmě je to stav hmoty, forma postupného střídání jevů. Je jasné, že je neodmyslitelně spojeno s prostorem. A taky že univerzálními vlastnostmi času jsou délka, neopakovatelnost a nevratnost, a vlastnostmi prostoru jsou velikost, jednota nesouvislosti a souvislosti. To všechno je v podstatě jasné… Když se ale podíváme na podstatu… Podle mne existuje obrovský rozdíl mezi tím, jak čas měříme a jak ho ve skutečnosti prožíváme. Vznikl u mě takový dojem, jakoby v našem vědomí bylo přítomno hned několik druhů vnímání času, které mezi sebou soupeří o právo na svůj hlas. První je vědecké, které se snaží zdůvodnit přesnost a kvantitativní vyjádření časových pravidel. Druhé – sociální, které se snaží tato pravidla porušovat. Třetí vnímání je spojeno s efektem subjektivního vnímání času, například během meditace. Čtvrté nás překvapuje svými fenomenálními jevy ve stresových situacích. Ve spojitosti s tím mám na tebe celou sérii otázek. Pro začátek bych se rád dověděl, co ve skutečnosti představuje čas? „Čas?“ Sensei zavrtěl hlavou a promluvil. „Nadhazuješ velké téma… V podstatě sis správně všiml, že čas je docela relativní pojem. Velmi mnohé v názorech na čas závisí na tom, z jakého systému odpočítání a proč je tento jev pozorován. Pokud se na něj podíváme ve skutečnosti v jeho projevech, můžeme čas rozdělit na:    

1) skutečný čas, který přímo závisí na silách Allatu; pokud si vzpomínáte, všechno na tomto světě (ať už hmota nebo energie) včetně času existuje pouze díky Allatu, o kterém jsem vám už vyprávěl;

 2) globální čas (nebo absolutní čas) – časový úsek, který trvá od vzniku do úplného vymizení hmoty v měřítkách Absolutna;              

 3) objektivní čas – je pro nás obvykle vnímání času – vteřiny, hodiny, měsíce, roky, které je podmíněné otáčením Země okolo vlastní osy a Slunce, tedy stabilně se opakujícími fyzikálními procesy v pravidelných časových intervalech;                                                  

4) subjektivní čas je individuální chápání času každého individua

 (úryvek z knihy A. Novych, Ezoosmóza).

 

V každém případě všichni víme, že každý z nás má na této planetě vyměřený určitý „Čas“. Je však zajímavé, že si tyto myšlenky vůbec nepřipouštíme. Myslíme pouze na sebe a osud celé civilizace je nám ukradený. Stále plánujeme svoji nádhernou budoucnost a vůbec si neuvědomujeme, že v jediném okamžiku může být všechno jinak.

Pokud se podíváme do dávné i nedávné minulosti, pokaždé narazíme na informace týkající se našeho věku a událostí, které jsou úzce spojeny s časem.

To už předpovídali dávno, dokonce i Ježíš říkal, že ‚Kdyby se tyto dny nezkrátily, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli jeho vyvoleným se ty dny zkrátí…‘ Znamená to tedy, že až bude celé lidstvo stát před rozhodující volbou nebo, jak se říká v eschatologii, před branami Božího soudu, jedním z hlavních znaků tohoto času bude jeho smršťování…

Na první pohled se nic nezmění. Hodiny budou stejně, jak ukazovaly dvacet čtyři hodin denně, ukazovat nadále, kalendář zůstane, jaký byl, rok měl 365 dní a bude jich pořád stejně. Ale uvnitř se lidská duše začne chvět. Člověk pak začne cítit a vnímat tuto časovou tíseň. Všimne si, že čas běží rychleji, den uplyne za okamžik, měsíc za týden, roky doslova za měsíce. A čím dál tím víc se bude čas zkracovat, bude těsnější. Je to takový zvláštní signál, znamení pro duši.“

Ano,“ pronesl zamyšleně jeho společník, „pravděpodobně se opravdu začínají plnit předzvěsti proroků… Ale to jsou přeci proroctví o druhém příchodu! Copak už nastává ten čas?!… Zajímalo by mě, jak poznáme, že přišel právě Kristus? Vzpomínáte si, že když Ježíš přišel poprvé, nikdo mu dlouho nevěřil, že On je opravdu Syn Boží. A dnes, jen se podívejte, hodně lidí se nazývá Kristem nebo říkají, že byli posláni Kristem jako Utěšitelé. Na jednu stranu mluví svým způsobem správně, podle Bible, ale na druhou stranu se jim nedá věřit. Jak odlišit skutečného Krista od falešného spasitele?“

Jednoduše. V Bibli je přeci řečeno, že Ježíš křísil mrtvé a nemocným stačilo, aby se dotkli Jeho oděvu, aby byli uzdraveni. Vycházíme-li z toho, myslím, že nejvhodnější by bylo použít metodu ‚Zen‘. K tomu stačí vzít silnější a pevnější klacek a maličko pošťouchnout toho, kdo se nazývá Kristem. Pokud klacek začne kvést, znamená to, že to byl Kristus. Pokud ne, je to jen dobrodruh. A bylo by pak dobré ho ještě praštit, aby ho příště nenapadlo přivlastňovat si cizí slávu.“

Chvilku jsme mlčky stáli a přemýšleli o tom, co jsme slyšeli. Ten muž také zpočátku bral ta slova vážně. Když však pochopil jejich smysl, z duše se rozchechtal spolu s ostatními, kteří buráceli smíchy. „Pravděpodobně to bude ta nejlepší metoda,“ řekl s úsměvem. „Ale teď vážně.“ „Tak tedy vážně. Nemá smysl čekat na Ježíše jako na Syna Člověka, protože On přijde jako Syn Boží do lidských duší. Bude vládnout tisíc let jako Král, usedne na ‚trůn‘ nejen naší duše, ale i našeho rozumu… Vzpomeňte si na Jeho slova v Evangeliu podle Jana: ‚Bůh je Duch‘; ‚Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne‘; ‚A Já budu prosit svého Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby zůstával s vámi navěky, Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože Ho nevidí ani nezná. Ale vy Jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude‘; ‚V onen den poznáte, že Já jsem ve svém Otci a Vy ve mně a Já ve vás‘.“

Muž opět chvilku mlčel a pak se zeptal: „Zajímalo by mě, kdy tedy bude konec světa? V novinách se poslední dobou začala objevovat nejrůznější data. Dokonce i v naší sektě, pokud vím, se také snaží dostat do předpovědí různých astrologů, kteří určují datum, kdy začne slavnost planet… Proto by mě zajímalo, kdy přijde apokalypsa, kdy tedy všichni staneme před Božím Soudem?“

Víte, už dva tisíce let lidé očekávají Armageddon a druhý příchod Krista. Prakticky všechna náboženství jsou postavená na tom, že možná už zítra bude konec světa a kdo není v jejich řadách, ten okamžitě zahyne v ‚ohnivé geheně‘…Chci vám k tomu říct toto. Každý člověk ve svém životě prochází svým osobním Armageddonem. A ani zdaleka ne každý jej vyhrává. Dokonce ne každý chápe, že se s tím Armageddonem setkal. Proto není nutné obávat se té apokalypsy, která přijde na všechny, protože v davu se umírá snáz. Důležité je vyhrát svůj osobní Armageddon, abychom se pak neocitli v tom davu.“

Přesně tak! Sám si myslím, že je třeba dělat něco teď, protože není jasné, co bude zítra… Popravdě řečeno, je mi tak nějak na duši klidněji po tom, co jste řekl… Ale ta hrozná nejistota… zkrátka už mám nervy napnuté jako struny ze všech těch ‚strašáků‘…Úplně ale nechápu, které náboženství vyznáváte?“

"Já nevyznávám ani nepatřím k žádnému náboženství. Já patřím jen Bohu.“

(úryvek z knihy A. Novych, Sensei ze Šambaly. díl 1.).

U spousty lidí tyto informace vyvolávají strach a obavy. Ovšem právě v tomto „Čase“ bychom si měli uvědomit, že každá mince má dvě strany. Záleží pouze na nás, jak s tímto určeným časem naložíme. Buď se budeme utápět ve svých obavách, nebo pochopíme, že právě nastal „Čas“ na to, abychom odhodili přetvářku a faleš a vrátili se k Lásce a Přátelství. Vždyť HODNOTA ŽIVOTA je VE SVOBODĚ VOLBY. Pouze správné SEBEOVLÁDÁNÍ, DUCHOVNÍ A MORÁLNÍ SEBEZDOKONALOVÁNÍ povede lidi k JEDNOTĚ, TVOŘENÍ a znovunabytí DUCHOVNÍHO DĚDICTVÍ. (7 Osnov AllatRa).

Dušan Valeček

Líbí se mi 49



Jak vnímáme čas - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 49
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Musíme si vážit úsilí o poznání druhého člověka a nevítat jej hned ostřím svého egocentrizmu.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"