Například: Dobré zprávy
Jak vnímám svět

Svět je nádherné místo pro duchovní rozvoj člověka, není lepšího místa, kde by se člověk mohl duchovně vyvíjet. Pokusy vědomí strhnout nás na jeho stranu jsou pro nás úžasné zkoušky. Je to naše možnost, jak se duchovně vyvíjet - pokud odoláme lákadlům vědomí, ovládneme své myšlenky a ponoříme se dovnitř sebe. Máme možnost pocítit opravdovou Boží Lásku, nekonečnou, vše milující. Je to tak nádherný pocit ponořit se do sebe, do své Duše a cítit Lásku. 

Najednou začnu vnímat, že vše kolem nás je jen iluze Materiální podstaty. Že to všechno kolem nás nemá vůbec žádný smysl, že je to smrtelné, že je to jen prach. Uvědomím si, že to jediné důležité máme uvnitř sebe. Bránu do duchovního světa: Duši. Do světa, kde se naše každodenní problémy mění v prach. V duchovním světě existuje pouze nekonečná láska, radost, štěstí. Žádné problé my zde neexistují, ani touhy Materiální podstaty - to vše je totiž smrtelné. Jen duchovní svět je Věčný. Teprve když se začínám duchovně vyvíjet a cítím svět Boha, tak začínám opravdu Žít! Do té doby jsem jenom živořila, protože jsem se zabývala materiálními věcmi jako: "A co si zítra vezmu na sebe? My zítra píšeme písemku. Co budu dělat? To se nestihnu naučit. Ano, mám pravdu, to se opravdu nestihnu naučit. Vždyť já jsem úplně blbá. Ne, jsi přece nejlepší, vždyť ti to dneska řekli dva lidé! Ne, jsem blbá. Ano, jsem blbá!" Copak tohle byl život Člověka s velkým Č? Samé poví dačky od vědomí, kdy jedna popírá tu druhou.

Ano, stává se mi i teď, když tohle všechno vím, že se nechám ovládnout vědomím, ale to je součástí mého duchovního vývoje. A i když se mi to stane, je důležité, abych znovu nepodlehla jeho bičování. Vědomí mě napřed nabádá, abych ho poslechla, a pak mi za to nadává. Ono dělá naprosto nelogické věci - jen ve svůj prospěch, jen aby nám sebralo naši životní sílu, která nám byla dána na duchovní rozvoj. To vědomí je ale prevít:) Proto je pro mě velmi důležité mu nepodlehnout, protože to by vedlo jenom ke smrti a nekonečnému peklu sub-osobnosti.

Ale když se budu duchovně rozvíjet, tak půjdu jen a pouze k Životu. K nekonečné lásce Boha. Budu žít Věčně. Ale ne jako tělo či vědomí, ale jako Osobnost, která se spojí s Duší a stane se z ní Anděl. A jako Anděl vstupuje do duchovního světa, kde je jen čistá Boží Láska! A to je teprve opravdová krása, po které každá Osobnost touží. Opravdu bych chtěla otevřít ty pomyslné dveře do Duchovního světa a vejít do nich a začít opravdu Žít. Stát se Člověkem. Odejít z pomyslného divadla, ve kterém hrají herci, které řídí vědomí. Opravdu je pro mě důležité po tom upřímně toužit každý den, každou sekundu, každé tady a teď. Protože jedině tak bude mít můj Život smysl a nebude to jen otročení mé Osobnosti pro vědomí.

Jak je napsáno v knize Sensei ze Šambaly I. od A. Novych: stačí jen ovládat své myšlenky, věřit a milovat!

 

Maruška

Líbí se mi 45



Jak vnímám svět - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 45
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"