V životě každého člověka jsou zlomové okamžiky, po kterých se hodně změní. Může to být spojeno s přesunem do jiného města, země, změnou zaměstnání, setkáním s novým člověkem. Všechny výše uvedené okolnosti mění něco ve vnějším. Existují však i taková setkání, díky nimž se otevírají dveře neznámému, tomu, co oko nevidí. A člověk udělá krok k setkání se sebou skutečným, k setkání se Životem.

Kdo jsem?

Žila jsem obyčejný život. Celkově to bylo vše docela dobré ve vnějším: dům, rodina, zdařilé dětství, žádné nepřátelství s lidmi a nepřítomnost nepřátel. Ale uvnitř byl pocit, že něco není tak jak by mělo být. Bylo to cítit z přítomnosti mnoha vnitřních otázek a rozporů, na které jsem nikde nenašla odpovědi.

Například jsem jasně cítila svou hlubokou vnitřní osamělost, když jsem byla v kolektivu nebo společnosti lidí. Dokonce při komunikaci s nejbližšími lidmi jsem chápala že jsem osamělá, že se mnou jakoby něco nebylo v pořádku, z nějakého důvodu jsem se cítila velmi nepříjemně.
 

A vždycky, když jsem udělala nějaký počin, kterého budu litovat, cítila jsem se uvnitř nepříjemně. Z jedné strany bylo vnitřní chápání toho, jak jednat podle svědomí. A z druhé strany mi v hlavě znělo několik hlasů, které se mezi sebou hádaly. Jeden řekl: „Nedělej to, protože taková ve skutečnosti nejsi, to není to, co opravdu potřebuješ." A druhý vyzýval k aktivnímu jednání a řekl: „Nic se neděje, žij naplno, všichni takhle žijí, pak učiníš pokání, Bůh vše promíjí a odpouští tvoje hříchy.“ Nerozuměla jsem, kde jsem já skutečná, a jak vůbec ve mně může být současně jak špatné, tak dobré.

Při studiu svého náboženství přišlo pochopení, že všichni lidé jsou hříšní, každý člověk podléhá pokušením a vášním a všechno závisí na tom, čí hlas v sobě slyší - „hlas“ Anděla nebo démona. Rozhodla jsem se, že mi v kostele pomůžou. Jen musím častěji chodit na bohoslužby, činit pokání a účastnit se svátostí církve.

Ale, bohužel, po všech těchto činech jsem začínala znovu hřešit. Už jsem vestoje v kostele v myšlenkách urážela i kněze, kteří podle mého názoru příliš natahovali bohoslužbu, a lidi, kteří do mě strkali, ano, říkám to upřímně, i Boha, který nespěchal, aby mě spasil. Uvnitř jsem chápala, že celý můj náboženský život začal vést k obyčejnému rituálu, vnější show před ostatními. A prázdnota uvnitř zůstala tak, jak byla. 

V žádném případě nesnižuji vliv náboženství na můj život. Jsem velmi vděčná a zůstávám mu věrná. Vždyť to byly právě Boží přikázání, které mě v mnoha ohledech zadržovaly a nedovolovaly mi, abych se naplno vrhla do propasti hříchu. Právě náboženství mě přimělo hledat Boha, najít odpovědi na otázky: „Kdo jsem? Proč žiji? Jaký je účel mého života?“ To mě přimělo zapřemýšlet o životě po smrti, čeho se tam dočkám. 

Ale dál jsem se nepohnula. Všechno vedlo k tomu, že jsem činila pokání jednou nebo dvakrát měsíčně, a po zbytek času jsem pokračoval v běžném „světském“ životě. A pocit vnitřního nepohodlí nemizel!

Setkání se Znalostmi. Dvojí podstata člověka

Můj život se hodně změnil od doby, kdy mi do rukou přišla kniha „AllatRa“ od Anastasie Novych. Když jsem začala sledovat pořady s účasti Igora Michajloviče Danilova, měla jsem pocit, že mě napojili tou nejčistší vodou. Moje vnitřní prázdnota se najednou začala naplňovat teplým světlem. Přestala jsem se cítit osamělá. Pochopila jsem, proč jsem se dříve cítila osamělá. 

„Dokud je v tobě jiskřička života, nikdy není pozdě poznat sebe, svůj prvopočátek, svůj svatý, životodárný zdroj duše ...

Vyznej se  v sobě a pochopíš, kým skutečně jsi."  

Z knihy Anastasie Novych "Sensei ze Šambaly I"

Ukazuje se, že člověk má v sobě dvojí podstatu, duchovní i živočišnou podstatu. Právě jejich odpor ve mně, způsoboval můj vnitřní konflikt. Když jsem neposlouchala hlas svědomí a nechala se vést živočišnou podstatou, sama jsem se odvrátila od Boha, a proto jsem byla osamělá. Navíc došlo k proměnám, které se objevují postupně a nepostřehnutelně. Je to jako, když „voda obrušuje kámen.“ A opravdu, tato životodárná voda skutečně začala pomalu obrušovat to, co ve mně za ta léta zkostnatělo, a bránilo mi žít. 

Každý den, při práci na sobě a při pozorování mých myšlenek, jsem pochopila, že většina z nich je odsuzování milovaných blízkých, touha po moci nad lidmi, sebekritika, nebo naopak, zveličování sebe, závist, podráždění a mnoho dalšího. Celkově, jeden nepřetržitý negativ, který mě samotnou ničí. Takže Znalosti mi pomohly najít ty démony, o kterých se hovořilo v kostele. Ukázaly se ty negativní myšlenky, které jsem poslouchala a věřila, že to jsem já, kdo tak přemýšlí, a proto jsem dělala špatné věci. 

V prvních etapách jsem se naučila myslet pozitivně. Když přicházela negativní myšlenka, prostě jsem ji nepřijímala. Když jsem vybírala pozitivní myšlenky, všimla jsem si, že to pomáhá udržovat vnitřní klid, radost, dobrou náladu. Později, když jsem na sobě pracovala, jsem si uvědomila jeden důležitý moment, že každá myšlenka, dokonce i ta pozitivní, je démon.

Systém může člověku nabídnout dva proudy myšlenek: pozitivní a negativní. Pozitivní myšlenky jsou jedním ze způsobů, jak systém vydělávat na živobytí pro sebe, ale už čestně, když vědomí slouží dobru. Ale tady je také nuance - ďábel je lhář. Proto pozitivní myšlenky ne vždy, mohou vést k pozitivnímu výsledku. To znamená, že komunikace pomocí myšlenek je komunikace, kdy mezi sebou komunikují vědomí lidí. A dialog s Duchovním světem probíhá úplně jinak.

Duchovní praktiky. Pocitová zkušenost

Komunikace s Duchovním světem probíhá na úrovni hlubokých vnitřních pocitů a pro myšlenky tam není místo.

Znalosti mi odhalily mou podstatu. Já jsem ten, kdo pozoruje myšlenky, rozhoduje se a přijímá odpovědnost za svůj život. Výsledek této volby se odráží jak v pozemském životě, tak po smrti těla.

Začala jsem dělat meditace a duchovní praktiky „Lotosový květ“, k probuzení Duše. Díky nim, jsem si uvědomila, že jsem Osobnost. Já jsem ta, která chce přebývat jen v Lásce, radosti, štěstí a míru se všemi, kdo vždy cítí blízkost Duchovního světa a snaží se celou svou bytostí dojít ke Stvořiteli.

 

Je velmi obtížné popsat slovy pocit Lásky a vděčnosti Bohu, který jsem začala cítit... Je to trochu jako ten pocit, který dítě prožívá v náručí své matky, když se koupe v proudech lásky, dobroty a péče vycházející z ní, když je celý svět uzamknul do ní. Když je ti dobře jen vedle mámy a nic víc nepotřebuješ.

Jednoznačně říkám: nejlepší a nejzajímavější čas, prožívám nyní. Každý den se učím něco nového o sobě a tomto světě. Je to tak překrásné. Už nejsem osamělá, i když sedím sama a za oknem prší. Bůh a podpora Duchovního světa je vždy se mnou.

Milovat a konat

Učím se milovat a cítit. Díky pozorování a práci na sobě se můj přístup ke světu kolem mě mění. Objevila se potřeba udělat něco užitečného pro celou společnost, tvořit dobro a přebývat v radosti. Už nečekám více se strachem nebo nadějí na zítřek, protože mám dnešek. Pouze dnes mohu něco změnit nebo napravit.


 
Samozřejmě, že je před námi ještě hodně práce na sobě. Během života se nahromadilo mnoho šablon. Ale k tomu je nám dán Bohem tento život, proto byly dány nástroje a prapůvodní Znalosti, proto vychází pořady na ALLATRA TV abychom mohli vědomě udělat volbu a duchovně se proměnit. 

A kolik odhodlaných, talentovaných, laskavých a dobrých lidí jsem poznala a potkala v hnutí ALLATRA, kteří usilují o vnitřní svobodu a pracují na sobě! A uvědomila jsem si, že nejsem sama, že je velká spousta lidí, kteří také hledají pravdu a smysl svého života. Když se účastním v dobrovolnických projektech MSH ALLATRA, celkově jsem se přesvědčila o tom, že když se lidé sjednocují na vlně tvoření dobra, není nic silnějšího a efektivnějšího. To je taková síla! Vždyť lidé přestávají být lhostejní, nebojí se názorů jiných lidí, nebojí se pravdy, s radostí rozebírají své šablony, stále více se stávají svobodnými od okovů systému zvířecího rozumu.

Je to tak inspirující, že jste nevědomě/bezděčně nabíjíte/posilujete touto vlny. A také se chce být účastníkem tohoto hnutí. Chce se žít a tvořit!!! A je cítit, jak je důležitý každý člověk, a cenný kdokoliv, i jeho nejmenší příspěvek/vklad do společné práce. Je cítit, že jsme všichni jednotní, členové jedné rodiny a naše bydliště je stejné pro všechny - Země. 

Žít v radosti a Lásce

Navenek se můj život moc nezměnil. Stále se budím ráno a chodím do práce. Stejně tak dělám večer domácí práce, trávím čas se svou rodinou, setkávám se s přáteli. Ale vnitřně se můj život změnil. Všechno, co se stalo předtím, než jsem přečetla knihy Anastasie Novych, si pamatuji s úsměvem a zřídka kdy. Ano, dělala jsem chyby, padala, utržila hodně pohlavků a stávalo se někdy, že jsem vnesla do tohoto světa zlo. Ale vždycky jsem hluboko uvnitř cítila, že nežiji jen tak, nadarmo, že mi pomáhají vstát a jít dál. Cítila jsem, že jsem stvořen Bohem pro dobro, lásku, tvoření, a že On mi proto dal mnoho příležitostí a schopností. 

A nyní se život stal velmi zajímavým a radostným. Je v něm stále méně místa pro sebebičování a posuzování druhých, deprese a křivdy, a je jen a pouze obrovská touha žít láskou k Bohu a ke všem lidem. Tyto Znalosti jsou dány pro všechny ve velmi jednoduché a dostupné formě. Není nutné být vědec, abychom porozuměli zákonům vesmíru, které jsou vysvětleny v knize AllatRa od A. Novych.

Znalosti mi pomohly pochopit v náboženství to, čemu jsem předtím nerozuměla a nikde nemohla najít odpovědi. Znalosti mě smířily se sebou, daly mi poznáni, že všechno závisí na mně, na mé volbě. Daly mi podporu a vnitřní oporu, která je vždy se mnou, ať jsem kdekoliv. Jsou jako klíč, s jehož pomocí člověk, jen usilovnou práci na sobě a úporným bojem se svou lenivostí, otevírá dveře do světa Boha. Do takového světa, který dává svobodu a přijímá ty, kteří si volí Boha.

Ohromná vděčnost Bohu, Duchovnímu světu, všem lidem za to, že jsem tady a teď, za to, že píšu tyto řádky, a zejména za to, co při tom cítím! Všichni chceme žít v míru a souladu. Ale pouze pravá Láska nás může proměnit a učinit šťastnými. A není na světě síla, která by ji překonala. Jak se říká v knize Anastasie Novych „AllatRa“:

"Všechno překonává duchovní Láska, která nezná ani míru ani hranice!"

 Účastnice MSH ALLATRA Marina