Jak funguje naše myšlení -1

Jednou jsem se zamyslela nad tím, proč se vlastně dostáváme do různých životních situací. Proč někdy prožíváme krásná období a jindy zase procházíme časem těžkých zkoušek? Ano, máme něco pochopit, v něčem se zdokonalit, naučit se novým věcem a nakonec se taky „zocelit“. I když dávno víme, že na světě všechno funguje na principu příčina – následek, odkud se tedy bere nekonečná variabilita životních situací?

Těmito otázkami začala moje dobrodružná cesta do vlastního vnitřního světa. Zkusila jsem pozorovat své myšlenky, které se mi neustále honily celý den hlavou. Byly veselé, ošklivé, pozitivní, negativní, prostě všelijaké. Myšlenky nepřicházely osamoceně, ale byly vždycky nejmíň dvě, tři najednou. Bylo zajímavé, že moji pozornost neupoutala každá myšlenka. Některé jsem nechala bez povšimnutí, ale byly i takové, které mě „nutily“, abych se k nim neustále vracela. Snažila jsem si v tom udělat pořádek, pochopit, co je pro mě vlastně dobré, kterou myšlenku mám rozvíjet a kterou odhodit. V tomto „guláši“ jsem na nic nepřišla, a proto jsem se rozhodla, že se budu řídit emocemi, které ve mně tyto myšlenky vyvolávají.

Pozitivní myšlenky mi dávaly jakousi zvláštní sílu, povzbuzovaly mě k dalším věcem, pomáhaly rychle najít optimální řešení. A hlavně jsem měla ten vnitřní pocit radosti, klidu a pohody, který s další pozitivní myšlenkou narůstal a násobil se. Jako by se otevřel nekonečný zdroj inspirace, nápadů a dobré nálady.
Negativní myšlenky mě „svíraly“ strachem, nejistotou a neustálými pochybami. V běžných situacích přicházela nerozhodnost, a co víc, ten nepříjemný pocit vnitřní stísněnosti, nedůvěry k sobě samotné. Čím více se negativní myšlenky nabalovaly jedna na druhou jako sněhová koule, tím více narůstal pocit vnitřního neklidu, napětí, nervozity.
Zjistila jsem, že čím častěji o něčem přemýšlím, jinak řečeno – dávám konkrétní myšlence sílu, věnují jí svoji pozornost, tím se stává „hmotnější“ a má schopnost se projevit ve vnějším světě. Nezáleží na tom, jestli je pozitivní nebo negativní, každá z nich potřebuje „živnou půdu“ pro svůj růst. A tou živnou půdou je moje pozornost.
Odpověď byla tedy jednoduchá – vše začíná v myšlenkách. Každou minutu se rozhoduji, vybírám si mezi dobrou a špatnou myšlenkou a spíš si ani neuvědomuji, jak tím udávám směr životním událostem. Proto je tak důležité pozitivně myslet a podle toho dělat správnou volbu. Jinak nám bude život házet klacky pod nohy do té doby, něž konečně pochopíme, že všechno začíná v našich myšlenkách. To je ten prastarý pramen, ze kterého všechno vychází.
Mé malé vítězství mě velmi potěšilo, ale tím to nekončilo. Mít představu o tom, jak to s myšlenkami funguje je jedna věc, ale dokázat to použít v praxi je úplně něco jiného. Začala jsem pátrat v literatuře a zkoušet odborné rady a meditace, jak zvládnout negativní myšlenky, jak udržet pozitivní náladu za každého počasí. Narazila jsem na jednu velice zajímavou informaci…
… pokračování