Překvapivé výsledky přináší pozorování sebe sama, zejména pokud jde o myšlenky, které se rojí ve vědomí. Stalo se to po zhlédnutí zajímavého cyklu pořadů „Stříbrná niť“. Šla jsem po ulici a zamyslela se, co je to já, člověk, kdo vlastně jsem?
Tady jde moje tělo a ostatní ho vidí, ale jakou mně (jako osobnost) přijímají lidé, s kterými mám tu čest spolupracovat? Vidí obraz mé osoby, který je v nich vytvořený na základě zkušeností z naší komunikace. A to je vše. To znamená, že o mě mají úplně jiné představy než já. Já se znám takovou, jaká jsem, a oni mě znají docela jinou.
Mám jméno a příjmení zapsané v občance, datum narození, nějaký věk, mám vzpomínky na události celého mého dosavadního života až do této chvíle. Ale kde to všechno je? Odpověď, která přišla v podobě prozření, mě šokovala. V mé paměti. „Já“ existuje pouze v mé paměti. A nikdo z mých příbuzných a přátel nezná veškerý její obsah, všechny ty pocity a emoce, které jsem zažila od doby, kdy jsem v dětství začala sama sebe odlišovat od ostatních bytostí.
A vůbec, odkud vím, že já – jsem já? Jen proto, že si každé ráno vzpomenu na „svůj příběh“??? Stručně řečeno, jasně jsem procítila, že tento člověk, za kterého jsem se považovala - není nic víc, než přelud. Prostě nějaký soubor informací, který není prakticky nikomu znám, kromě mě.
V tomto požehnaném okamžiku, který vypadal úplně obyčejně, uprostřed ulice za bílého dne jsem si uvědomila, že ta, za kterou jsem se tolik let považovala – není, takový člověk neexistuje! Ovšem toto pochopení patřilo již zcela jinému člověku - neuvěřitelně šťastnému…
Připravila: Julia Matějevová
Já – nejsem! Pochopení neuvěřitelně šťastného člověka. . Počet hlasů: 39 |
“Je hloupé opěvovat toho, kdo v tobě vidí jen svou budoucí potravu.
Jaromír 11.02.2019 15:51 Odpověď
Ďakujem za krásny článok. Som ohromený! Už to čítam druhý krát a spomenul som si, že na strednej škole asi v roku 2003, som mal presne tieto isté myšlienky a pocity. Vždy keď som sa vracal zo školy a kráčal som z vlakovej zastávky domov, stále som si to dookola preberal. A teraz, keď to čítam, som šťastný. Ďakujem!
Už som pochopil, že ja som to, čo cíti a koná voľbu. Nie to, čo myslí a vidí sa v zrkadle. :)