Mít odvahu udělat něco, co před tebou nikdo neudělal. Interview s Alenou Antonovičovou

Alena Antonovičová je výtvarnice a cestovatelka. Vnímá skutečnou propojenost přírody a člověka jako jednotný a nedělitelný celek. Při svých cestách do Kolumbie si zamilovala indiánský kmen Arhuacos, na jehož podporu založila nadační fond Arhuacos a organizaci Amicos de Columbia. Propojuje kulturu Kolumbie a ČR. Výjimečná žena, která vrací hodnoty lidství na přední příčku.

Přinášíme vám úryvek rozhovoru s paní Alenou, na který se můžete podívat na kanálu Allatra TV Česko Slovensko:

Kouzelná Kolumbie

„Byla jsem okouzlena Kolumbií. Kolumbie je velice bohatá země s velmi kultivovanými lidmi a vlastně i bezpečná. V těch dobách, kdy jsme tam jezdili, byla velmi bezpečná a velmi otevřená – s otevřenými lidmi, kteří nás všude přijali přátelsky, s úsměvem a navíc ještě s humorem. Jsou veselí. Dokáží se radovat ze života.

Založila jsem nadační fond s cílem vybrat peníze na jejich pozemky, protože největší zájem všech Indiánů je vrátit se na svoje původní pozemky a chránit zde matku Zemi. Jeden z důvodů, proč tohle dělám, je, že chci pomoci Indiánům, kteří si to zaslouží. Tisíce let žijí v nějakém místě, aniž by změnili svoji kulturu, svoji řeč. Udržují si svoji čistou filozofii a tradice. Jsou velmi moudří a žijí raději velmi jednoduše – z našeho pohledu primitivně, ale o to více šťastnější. Oni mají to bohatství, kterým disponují v úplně jiných hodnotách, než je materiální stránka. Jejich bohatstvím jsou hlavně vztahy mezi sebou. V rodinách. V přátelích. A to je něco, co u nás zdaleka tak nefunguje.

Motivuje mě to, že ty lidi znám. Znám hlavně to místo, které je pro mě jedno z nejkrásnějších míst v Kolumbii. Kolumbie má neuvěřitelně mnoho rozmanitých, nádherných míst, ale ta Sierra Nevada de Santa Marta je jedním z top. Když jsem poznala ty krásné lidi, kterými ti Indiáni jsou, tak tahleta kultura, která kontinuálně pokračuje několik tisíc let a nebyla zastavena ani misionáři v 17. století, kteří odešli v roce 1986. Drží si tu svou laťku a nenechají se zastavit, ponížit, zmanipulovat. Tak, proč jim nepomoci, aby tohleto vydrželo dalších tisíc let.

Jde spousta věcí, které ani lidé netuší, že jdou, že jsou možné. Je to jen otázka chtění. Nějaké dobré vůle a trochy odvahy. Nebát se neznáma. Nebát se udělat něco, co před tebou ještě nikdo neudělal.

Jen 10 procent

Ten pozemek je velice krásný. Je to v horách. Pěstuje se tam organická káva, kakaovníky, avokádovník, ananasy, juka, brambory, banány. Využívají půdu jen z 10% a ostatní nechávají ladem. Je to jejich filozofie, protože matka Země to je to nejvíc a oni věří v ní a ve Stvořitele. To, co stvořil, aby zůstalo tak, jak to stvořil. Obdělávají 10% země, aby se tím mohli živit. Když se jim podaří nakoupit další místa v Sierra Nevadě, tak by chtěli, aby zůstala čistá tak jak byla kdysi. Je to pro ně posvátné místo. Velký respekt k přírodě.

Lidé by měli vědět, že všechno je propojené. Když se pomůže zachránit určitý kus světa na druhé části planety, tak se to projeví i na té naší. Všechno je navzájem propojené. Je úplně jedno co děláš a kde to děláš. Důležité je, že něco málo děláš pro dobro téhle planety. Téhle Země. Důležité je, že to vůbec děláš. Kdyby každý z nás opravdu udělal něco malého, tak by se nám všem žilo mnohem lépe.

Indiáni hodně dbají na čistotu Země. Oni by nám doporučili „sázejte stromy". Oni vytrhnou něco ze země a už na to místo zasadí něco nového. Oni mají ve své filozofii rovnováhu. Pro ně je hrozně důležitá ta rovnováha, harmonie a všechno musí být vyrovnané. Něco vezmou, ale musí to tam dát zase zpátky. A tohle je to, co by nám doporučili. My umíme jen brát, ale nedáváme. Proto ty katastrofy jsou způsobené nerovnováhou. Doporučují nám nebýt spotřební. Kdyby se omezila nadprodukce zbytečností... Tak tohle nám doporučili. Hodně omezit a naopak si víc vyjadřovat tu lásku a udržovat si dobré vztahy.

Já bych si hlavně přála společnost, kde můžeš vyjít v kterýkoliv denní nebo noční čas na ulici nebo do přírody bez obav. Společnost, která nepotřebuje získat tvůj majetek. Přála bych lidstvu, aby se lidé nemuseli bát kamkoliv přijet a pohybovat se svobodně. To je důležité. Aby mohli žít v souladu se svými názory. Se svým přesvědčením. A nemuseli se bát, že je někdo za to zatkne, nebo bude penalizovat. Aby mohli jet, kam se jim zlíbí. Aby neměli žádné železné brány, železnou oponu. Nic takového. Aby se mohli chtít vracet. Cítit se bezpečně. To si myslím, že je důležité. Když člověk nemá strach a nemá strach o přežití, tak potom se může ubírat cestami něčeho kreativnějšího. Užívat si toho a vychutnávat krásy přírody nebo architektury a věnovat se tomu. Skládat hudbu. Psát romány, kreslit. To všechno souvisí s vědomým uspořádáním každého člověka, který nemá obavy o své blízké, o svoje bydlení, o svůj dům. To bych si přála, aby to takhle mohlo fungovat na jakémkoliv místě na světě.

Amigos de Columbia

Založili jsme spolek Amigos de Columbia a ten propojuje svět umění, bilaterální vztahy, svět vědy. Kolumbie a Česká republika chce vytvořit určitou platformu někde v nějakém místě. Nespíš to propojit i s Indiány, kde máme v úmyslu založit vzdělávací centrum na podporu Indiánů, kteří by nejenom čekali, že jim pomůže někdo zvenku, ale mohli by ty peníze vyrobit sami. To znamená, nebudeme jim dávat ryby. Naučíme je chytat ryby. My jsme vlastně všichni pocházeli ze stejných poměrů. Víc hledět na to, co nám zanechávali naši předci a používat ty vědomosti našich babiček. Ona jsou to někdy velká moudra, ke kterým se zase zpátky vracíme. My jsme si ty hranice postavili sami. Byli jsme stejní. Vycházeli jsme ze stejných poměrů, akorát jsme „civilizovanější", ale to neznamená lepší. Důležité je vzdělání a kultura.

Já bych všem lidem přála, aby se měli rádi. Aby se nezabíjeli. Aby si udržovali dobré vztahy mezi sebou. Aby nebyli rasisti. Aby nemuseli lidé utíkat ze svých Zemí. Aby zůstávali ve svých Zemích, kde mají svojí kulturu. A tu kulturu si hájili a chránili před globalizací. A neutíkali do jiných Zemí, kde tu kulturu nikdy nemohou tak nacítit. Tak to bych přála celému světu."
Alena Antonovičová