Například: Dobré zprávy
Inkulturace křesťanství ve světě - pokračování

pokračování předchozího článku ..........

Úryvek z živého rozhovoru "Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému."


textová verze v redakci Anastasie Novych; zkratky v textu - redaktorka Tatiana - T; Žanna - Ž; Igor Michajlovič Danilov - IM 

Byl použit nástroj vědomí, toť vše. Ale kdo ho použil? Lidé, kteří se především starali o to, aby jejich organizace prosperovala a rozšiřovala se, stejně jako například organizace, která prodává sportovní oblečení anebo ho vyrábí. No, a co můžeme chtít od lidí? Je to dobré, špatné? Pro organizaci je to dobré, a pro lidi, kteří dostali tyto znalosti? No, pokud dostali znalosti a nepoužili je…, a jak už jsem říkal, špatná náboženství nejsou, všechna jsou dobrá. V jakémkoliv náboženství, jako v každé organizaci, jsou špatní lidé, kteří slouží přímo opačnému, neodpovídají svému náboženství, neodpovídají těm zásadám, o kterých se v jejich náboženství hovoří. Ale znovu, jsou to pouzí otroci systému, pouzí otroci satana, co naděláš? Lidé jsou lidé.

T: Ano, bohužel, žijeme ve spotřebitelské společnosti, ve které je pro každého člověka přirozená duchovní cesta omezena v lepším případě na rámec toho či onoho místního náboženství. A náboženství, ta jsou také v rámci nějaké konkrétní organizace, tudíž jejich popularizace v takové společnosti, ve spotřebitelské společnosti, nejde přes pocitové duchovní vnímání lidí, ale skrze obrazy a přání vědomí. No, a proto doteď existuje takový fenomén, jako inkulturace…

IM: Pokud se podíváme hlouběji, co je to inkulturace? No, pokud odhodíme vše… Je to reklamní tah, nic víc. Je to přirozený evoluční vývoj té či oné organizace.

T: Igore Michajloviči, z vlastní zkušenosti vím, že může vzniknout taková otázka, protože svého času se pro mě stala informace o inkulturaci, upřímně řečeno, šokem. Protože jsi najednou zjistil, že tvé vědomí pevně věřilo například tomu, že Ježíš nebo Panna Marie jsou „tvými“, podobnými tvému národu, že jsou právě takoví, jakými jsi je viděl v dětství na ikonách. Tedy věřil jsi tomu, vyhovovalo ti to, ale zároveň tě to omezovalo. Můžeme říct, že kvůli vlastní lenosti a pýše, jsi dále ve svých duchovních poznatcích nepokročil. No, a proto se šablony vědomí zhroutily. A vědomí okamžitě začalo hledat někoho, komu by to dalo ve vnějším za vinu. Ale díky Bohu pokračovala práce na sobě, přišla určitá pocitová pochopení, a proto jsem pochopila, že nepřítele máme uvnitř nás, že to vědomí mě omezovalo, že to ono nutilo věřit obrázkům namísto hledání duchovní podstaty, o níž se hovořilo v Učení daného náboženství. Ale pořád tu byla jedna otázka. Když jsem poprvé zjistila, že nejde o obrazy, střetla jsem se s další šablonovitou myšlenkou od vědomí: "Jak to? Vždyť to je samotný Ježíš! Vždyť to je Maria! Jak já je mohu odhánět od sebe v modlitbách, to není správné.“

IM: Když člověk provádí nějakou praktiku, anebo k němu přichází obraz nějakého svatého, přichází trojrozměrný obraz, nenech se rozptylovat. Mnoho svatých mluvilo o tom, dokonce, když se ti zjeví Ježíš nebo Marie, vyžeň tento obraz. Ne, je vyžeň, ale obraz vyžeň. Proč? Protože vědomí to všechno proměňuje v obraz. To znamená, že účel tohoto obrazu je odvádění. To znamená, že člověk není v duchovním stavu, ale pouze ve změněném stavu vědomí. A tento trojrozměrný obraz není nic jiného než klam, dokonce i tehdy, když říká správné věci. Podtext však bude člověku rozhodně na škodu, a ne k užitku. Ale když je člověk v duchovní praktice, vnímá tytéž představitele z Duchovního Světa tak, že je procítí, tj., není tam zjevná trojrozměrná forma.

Ž: Takže zde on už cítí, ale nevidí.

IM: On cítí.

Ž: Už nepřesměrovává svou pozornost…

IM: Samozřejmě.

Marie_menší

Ž: A vždyť lidem neříkají, například, že Bohorodička je Duch. Co vlastně je Bohorodička? Protože pokud je pojem "Duch" ztracen, zůstává pouze hmotné chápání, chápání ve smyslu, že to je "Matka", že to je "ochrana a péče". A tady vědomí hraje s lidmi takovou velmi podlou hru, protože prostřednictvím týchž náboženství aktivně propaguje obrazy, jako prvek magie. To znamená, že tam, kde by se lidé měli skutečně naučit chápání a schopnosti žít Duchovním Světem, Božím světem, hlubokými pocity, tam je něco zcela jiného. Lidé uvíznou na obrazech a dále než tyto obrazy nejdou, protože vědomí se v této chvíli snaží soustředit sílu lidské pozornosti na této záměně - na magii. Takže člověk, vzývající obrazy, nakreslené jinými lidmi, začíná spotřebitelsky žádat o něco pozemského.

IM: Říkáš to správně.

T: Když jsem začala studovat tuto otázku, uviděla jsem Znalosti z knihy "Allatra" zcela novým způsobem, pochopila jsem, že zpočátku, v raném křesťanství, prakticky nebyly žádné obrazy, byly tam pouze znaky a symboly.


IM: Správně, a právě proto v obnoveném náboženství, které přinesl prorok Mohamed, se jasně mluvilo o tom, že „nevytvářejte žádné obrazy“, a proto odstoupili od obrazů. Proč jsou u nich zakázány ikony, je zakázáno zobrazovat samotného Mohameda a všechny ostatní? Aby vědomí nevytvářelo obraz. Je třeba vnímat pocity, je třeba se naučit pocitovému vnímání. Mohamed tomu učil své učedníky - vnímat Duchovní Svět pocity a stejně tak i představitele z Duchovního Světa. Ale ne vizuálně, ne vizualizací, ne pomocí halucinací. V tom je ten smysl.

T: Ano, vždyť v islámu neuznávají obrazy ve výzdobě svatyň. Muslimové vytvářejí abstraktní vzory a kresby…

IM: Přesně tak.

T:… Používají pro to epitety, jména Boha nebo verše Koránu z arabského písma.

IM: Správně, sami muslimští imámové říkají, že ti, kteří si myslí, že Alláh má podobu, ať je to světlo, mladík nebo stařec, neznají Nejvyššího Alláha, nevědí, že je to jen jejich představivost a fantazírování, tedy jejich iluze, ve skutečnosti neexistující. A problém těchto lidí spočívá v tom, že nechápou existenci bez těla, proto neustále připisují k Alláhu i tělo, i vlastnosti člověka. Ale v Koránu se říká, že : "Není nic Jemu podobného" (má se na mysli Alláh)...

Ž: Ano… Bůh nemá hranici, aby bylo možné si Ho představit, a pochopit myslí Jeho povahu.



At‘ hledáš ve svých myšlenkách jakkoliv, nenajdeš nic,

čím bys popsal Jeho velikou tvář,

neboť On nemá tvář.

Je tak veliký,

že není nic Jemu podobného…



T: V zásadě je dnes dáno rozsáhlejší vysvětlení toho, co to jsou obrazy na ikonách Panny Marie a kdo je ve skutečnosti Bohorodička, jako Duch. Ale tehdy vznikala ještě taková otázka z vědomí: "Ale jak tak… vždyť obrazy Matky Boží se lidem zjevují po celém světě?“

IM: Proč systém často používá obrazy? Z toho důvodu, že prakticky po celém světě, nábožensky naladění lidé, dokonce i ti, kteří nejsou nábožensky naladění, často zažívají vidiny představitelů Duchovního Světa. Tedy v obvyklých obrazech. Velmi často vidí Pannu Marii, jako rychlou pomocnici, ale znovu, ve většině případů je to právě vytvoření antipodu Marie. To znamená, že vědomí používá známý obraz proto, aby připoutalo lidi zejména ke hmotnému. A všimněte si, člověk, když se nachází v chorobném stavu, modlí se, zjeví se mu obraz Marie, a on se uzdraví. Co se bude dít s tímto člověkem? Posílí se v něm víra… víra ve vědomí, avšak uvnitř – pochyby. A člověk už se dále sám duchovně nerozvíjí, chytil se právě na tom, že jeho vybrali, že je vyvolený, přišli k němu, zachránili ho. Copak tím, že se vyléčil z nemoci, se člověk spasil?! Jednoduchá otázka. A co…teď neumře? Stal se nesmrtelným? To je léčka vědomí. Co se v něm zrodí? Zrodí se v něm, ano – víra, ano – pochopení, ale také strach. Strach, který ho nepustí do Duchovního Světa.

O co žádal? O materiální statky, o řešení nějaké konfliktní situace, zlepšení života. A co ve výsledku dostal? Dostal tu možnost. Ale co se děje potom? Bojí se to ztratit. Co překáží? Strach. Má možnost? Má. Ale strach z neznáma je strach vycházející od koho? Od vědomí, od toho, kdo prosil o pomoc před ikonou. A tím ho zablokuje.

Ž: Spotřebitelský vztah k Duchovnímu Světu. To znamená, že bude znovu prosit, pokud…

IM: Rozhodně, bude prosit vždy. Sám se snažit nebude. Proč by se snažil sám, když může poprosit a dostat? Je to jednodušší.

Ale bývá i tak: člověk skutečně cítí zásah… Člověk, který má něco v životě udělat, něco dobrého, anebo stojí na prahu, řekněme, před volbou, cítí přítomnost. A chápe, že to je vliv Marie, právě její. Trojrozměrný obraz však nevidí. Toto je pocitové vnímání. V tom spočívá smysl: pocitové vnímání, i tehdy, kdy už začíná magie. A magie, ta vždy pochází ze systému. Nepochází z Duchovního Světa. Duchovní Svět nepotřebuje magii. Proč by měl zasahovat do tohoto světa?

Bývá i přímý zásah, jde o vzácné výjimečné případy, ale častěji je to, řekněme, kredit důvěry, nazvěme to tak. To je projev té síly, která přichází na pomoc lidem pouze pro duchovní rozvoj Osobnosti, když ji člověk může pocítit i na fyzické úrovni. To je pomoc lidem. Ale mnozí lidé používají tyto síly k rozvoji metafyzických schopností. Lidé to opět všechno překroutí ke své škodě. Proč to všechno překrucují? Vědomí diktuje. Copak on, jako Osobnost necítí a nechápe, že tyto kapičky životodárné rosy musí zachovat, aby je použil na cestě přes poušť?

T:… To znamená, znásobit je.

IM: Správně. Musí je nejenom zachovat, ale díky nim i projít tuto cestu. Ale vědomí okamžitě odvádí a říká: "Pojď, vlož je sem, a člověk vložil, uviděl efekt. - Vidíš  – jde to! Už jsi něco v trojrozměrnosti získal". A co takového zde můžeš získat, aby ti pak zůstalo? Nic. Všechno je iluze, všechno je dočasné. Další obrázek ve tvém vědomí. Tak pracuje vědomí.

T: To je, jak jste říkal, nutí neustále se vracet ke Zdroji…

IM:… chtít ho, tento Zdroj. A člověk touží po tomto Zdroji, avšak sám se jím nestává, jenom po něm touží, aby znovu vzal a použil na trojrozměrnost.

Ž: Přichází pro dodatečné síly.

IM: Naprosto správně, hromadění sil, nic víc. Dává se to ve výjimečných případech, kdy je to potřebné pro pomoc lidem, ale ne více. Proč se tyto nástroje používají málokdy a ve skutečnosti se dávají jen zřídka? Protože lidé to často používají v první řadě na trojrozměrnost a ne pro duchovní růst. No, někdy se to používá jako potvrzení, anebo "pečeť“, jak se tomu říkalo. „Pečeť moci" – to je to, co se projevuje…

 

https://allatra.tv/cs/article/zhivaja-beseda-17-28

 

Líbí se mi 57



Inkulturace křesťanství ve světě - pokračování - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 57
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"