Například: Dobré zprávy
Inkulturace křesťanství ve světě

Co je to inkulturace?… Jedná se o přizpůsobení nového náboženství kultuře místních národů a tímto způsobem nahrazení tradičního náboženství novým. Inkulturace se uskutečnovala nejen záměnou obrazů, ale i mnohých svátků určitých náboženství, které křesťanství nahrazovalo. Byly částečně začleněny kultovní obřady těch náboženství, která převládala na územích, do nichž se křesťanství zavádělo. No, a takovým způsobem, jednoduše řečeno, nalákali ty lidi, na jejichž území právě probíhalo zavádění křesťanství, tj., v doslovném slova smyslu - probíhalo zavádění.

 

Úryvek z živého rozhovoru "Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému."
textová verze v redakci Anastasie Novych; zkratky v textu - redaktorka Tatiana - T; Žanna - Ž; Igor Michajlovič Danilov - IM


IM: ... A tady je důležité, co je předáváno a jak je předáváno. Pokud jsou Znalosti čisté a vše probíhá čestně, jak se říká - bez záměn, dojde k předání a ony se dostanou k Osobnosti, a člověk to vše cítí. Nejčastěji, první věc, kterou člověk vnímá, je pobouření svého vědomí. Vědomí spustí povyk, ale člověk cítí. Tento pocit upřímnosti překonává neochotu vědomí poznat tuto Pravdu. A tak se rodí… samotná Pravda.

T: To znamená, že vědomí často manipuluje, klame a podvádí člověka právě pomocí obrazů. Například, potkal jsi člověka a jeho vnější vzhled, jeho obraz, vytváří ve tvém vědomí jeden dojem, jeden obraz. Vědomí si nakreslilo jakýsi stereotypní ideál, nebo naopak, že "všechno je špatné". Pak společná práce nebo život s tímto člověkem - a celý ideál, tvou iluzi, ti tvé vědomí samo zničilo. Proč? Protože tvé vědomí se dozvědělo, co říká vědomí tohoto člověka. To znamená, že člověk v dobrém podvědomě tíhne k duchovní části druhého člověka, ale pak zasahuje vědomí a všechno se proměňuje v pýchu a moc nad sobě podobnými. Ale pokud pracuješ na sobě a žiješ jiným vnímáním – hlubokými pocity, pak odlišuješ Pravdu od Lži, tyto záměny. Vědomí ti říká a zobrazuje jedno, ty však cítíš něco zcela jiného.

Ž: Ano, už chápeš, že v trojrozměrnosti jsou jen obrazy, které existují pouze ve tvém vědomí a pouze tehdy, když ty sám je živíš pozorností.

T: Ano, celá společnost je u nás vybudována na pýše a moci nad sobě podobnými, tj., na dominanci vědomí… Všechno na obrazech, všechno na určitých domnělých představách o sobě, o lidech, o světě jako celku. Televize, Internet… vezměme třeba firmy, organizace, reklamu – všude se klade důraz na obrazy.

IM: Obraz je nástroj magie.

T: To znamená, že pokud v člověku dominuje vědomí, obraz může sloužit k jeho zotročení, protože na obraz, na ten jsme si zvykli. To dává pochopení, proč bychom se při hledání cesty k Bohu neměli fixovat na obrazy.

IM: Naprosto správně. Vezměme si například inkulturaci. Co je to inkulturace?

T: To jsou přece samé obrazy… Jedná se o přizpůsobení nového náboženství kultuře místních národů a tímto způsobem nahrazení tradičního náboženství novým.

IM: Naprosto správně. Vezměme křesťanství. Co se dělo, když začali šířit křesťanství?

T: … Docházelo právě k nahrazování jedněch obrazů jinými. Vždyť v historii první pokusy církve o inkulturaci křesťanství… To všechno přece začalo od Pavlových kázání, když se snažil zakořenit nové náboženství mezi Řeky a Římany. A když se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím (nejprve jednou organizací, pak se rozdělila do několika), v misionářské činnosti například, se jak začaly zdobit katolické chrámy v různých zemích? Tak, aby se přiblížily místní kultuře.

IM: Ano, to je pravda.

T: Například, co zobrazovali na ikonách? Znovu obrazy… obrazy hlavních biblických postav: Ježíše, Panny Marie, apoštolů. Ale zajímavé je, jak byly zobrazeny? Zobrazovali je s rysy obličeje, které se shodují s vnějšími fenotypickými zvláštnostmi místních národů.

Rozdestvo      ikony_Navaho

IM: Naprosto správně. Začali zařazovat do své misionářské činnosti určité záměny. Například Ježíše nebo Marii v afrických zemích vyobrazovali v ikonografii jako Afričany s temnou pletí. To byl běžný obraz, který místní neodmítali. Proč? Protože „bílé“ by většina podle všeho odvrhla. Pouze někteří, kteří cítili, že toto učení nese v sobě zrnka pravdy, to mohli přijmout… A vzhledem k tomu, že náboženská organizace je v první řadě organizací, pro niž je důležitá masovost, zaváděli takové záměny, ve kterých už svatí měli tmavou plet‘. Byli jim blízcí, africká populace je chápala a přijímala s lehkostí.

Inkulturace se uskutečňovala nejen záměnou obrazů, ale i mnohých svátků určitých náboženství, které křesťanství nahrazovalo. Byly částečně začleněny kultovní obřady těch náboženství, která převládala na územích, do nichž se křesťanství zavádělo. No, a takovým způsobem, jednoduše řečeno, nalákali ty lidi, na jejichž území právě probíhalo zavádění křesťanství, tj., v doslovném slova smyslu - probíhalo zavádění.

T: Ano, existuje mnoho příkladů… Třeba staroslovanské Svátky, které již pod vlivem křesťanství začaly být spojovány s vánočními rituály, jejichž atributem byla svíčka, jako oheň života, a zrcadlo. A nejen v křesťanství existují svátky, které byly převzaté z dřívějších náboženství.

cinaMarie_Kytaj

Například v zemích Střední Asie, kde tradičně vyznávají islám, se slaví svátek - Novruz-Bayram, tedy Nový rok. To je jeden z nejstarších svátků. Slaví se v noci před jarní rovnodenností. A je zajímavé, že tento svátek se každoročně slaví na počest vzkříšení Dobrého Ducha zpod země, který přináší světlo a porážku Zlého Ducha. Skoro jako moderní Velikonoce. Zajímavé je, že jedním z hlavních atributů stolu byly svíčky, zrcadlo a malovaná vajíčka. Vše má symbolický význam, a tento význam je spojen s duchovní interpretací těchto symbolů. Například, svíčka – to je vnitřní oheň člověka, jeho životní síla. Vejce symbolizuje zrození duchovního života člověka. Ovšem svátek Novruz slavili ještě v době rozkvětu starobylého náboženství zoroastrismu, který předcházel jak křesťanství, tak i islámu.

T: A tak se to v historii děje… Neustálé obnovení dobře zapomenutého starého, když jedno náboženství nahrazuje jiné, ale přitom aspiruje na svou unikátnost.

IM: A znovu, je to dobré nebo špatné? Na jedné straně můžeme říci, že je to špatné, ale na druhou stranu, pokud se podíváme - co je na tom špatného? Jedno náboženství bylo nahrazeno druhým. Člověk má právo si zvolit, komu bude sloužit a jak se bude chovat. A znovu, kdo to udělal? Lidé. Pomocí čeho? Pomocí svého vědomí. Proč? Pro popularizaci své víry. Tedy z dobrých pohnutek použili určité nástroje trojrozměrnosti k dosažení určitého cíle.

Je to dobré či špatné, ať každý sám posoudí. Já v tom, například, upřímně řečeno, nevidím nic špatného. Na jedné straně lidé nahrazovali svými náboženstvími ustálená náboženství, vždyť to jsou také organizace. Pokud provedeme paralelu s jakoukoliv organizací… Vezměme si například organizaci, která vyrábí sportovní oblečení: všude kolem je její značka - popularizace, reklama jejího oblečení. Pokud je v určitém regionu nějaká slavná či uznávaná osoba, stačí ji obléknout do své sportovní soupravy, a lidé hned začnou napodobovat. Je to přirozené, a znovu se vracíme k primátům, k tomu, jak funguje vědomí.

pokračování příště...

 

zdroj: https://allatra-book.org/article/pages-1728-cs

 

Líbí se mi 76



Inkulturace křesťanství ve světě - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 76
Podobné články:



Komentáře

Vonni 26.11.2017 19:25 Odpověď

Zaujímavé... Človek je akosi šablónovito zvyknutý na “svojich” svätých - na ich vonkajšiu podobu. Avšak Oni boli Duchmi a to sa nedá zobraziť farbami. To sa nedá v 3D zobraziť vôbec! Vlastne nie je dôležité, ako sú vyobrazení, ak to určitým spôsobom pomôže (veriacim) ľuďom dopracovať sa k tomu hlavnému, ku spaseniu.



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"