Například: Dobré zprávy
Hlas v hlavě - Odhalení

Nedávno jsem v sobě narazil na projev Živočišného rozumu, který mě prostě ohromil. Pro ty, kteří ještě nečetli knihu "AllatRa", to trochu objasním. V človeku jsou přítomné dva principy - Živočišný a Duchovní. Pokud se ve svých myšlenkách, záměrech a činech řídí duchovním principem- člověk realizuje globální Duchovní, Božskou Vůli. Tedy jde po cestě přirozeného rozvoje formování své Osobnosti, realizujíc její snahu spojit se s Duší a vytvořit novou Duchovní bytost, která je mimochodem hlavním cílem existence člověka.

Pokud se však člověk řídí principem živočišným, realizuje Vůli Živočišného rozumu, jinými slovy - Vůli negativní, věčně vzdorující čistému, světlému a dobrému co v člověku převládá, v důsledku čehož Osobnost opouští hlavní cíl svého života a nerozvíjí se v duchovním pojetí tohoto slova. Živočišný rozum rozhodně není nic jiného, než záměrně vytvořený systém, jehož hlavním cílem je poskytování určité školy pro Osobnost, aby překonávala všemožné úkoly a nástrahy a v konečném výsledku vyplnila své původní předurčení.                                                               

Právě proto se člověk, který si sám sebe uvědomí jako Osobnost inklinující k Duši, v první řadě snaží zkrotit svůj Živočišný princip, aby nedopustil projevy negativní Vůle Živočišného rozumu v sobě. A v tomto pomáhá člověku zejména sledování svých myšlenek, pozorný postoj ke svým zjevným i skrytým záměrům a šablonám. Pomocí analýzy a sledování myšlenek od Živočišného principu, jim člověk nedovolí dále se rozvíjet a omezuje tyto projevy na minimum.

Moje seznámení s hlasem v hlavě

V poslední době jsem v sobě aktivně sledoval myšlenky Živočišného principu, objevoval šablony, kterými zachycuje mou pozornost, analýzoval různé stavy, ve kterých jsem se nacházel. Pozorně jsem sledoval zrod myšlenek ve své hlavě ... A tady, jednou ráno, se mi podařilo narazit na dosud neznámý projev Živočišného principu, který mě donutil nahlédnout na obyčejné věci, probíhající ve vědomí každého člověka, pod úplně jiným úhlem.                                                                                                                                               

Ráno po probuzení jsem ohodnotil svůj stav. Dalo by se říci, že byl přirozený: v hlavě - roj myšlenek, bzučících jako včely v úlu. Obvykle, abych se zbavil neodbytných myšlenek a hluku, provádím komplex meditací a duchovních praktik, které jsou popsány v knihách Anastasie Novych. Pomáhá mi to naladit se na duchovní vlnu, procítit svou Duši a přepnout se na pocity.

V to ráno jsem zaznamenal, že se po provedení tohoto komplexu stále nacházím pod vlivem tíživých depresivních myšlenek. Jejich celkový motiv vyzněl asi takto: všechno je špatné, nic se nedaří. Všechny tyto myšlenky měly zřetelný tón sebepodceňování, ale byl nějaký neobvyklý. Když jsem na něj obrátil pozornost, uvědomil jsem si něco nečekaného, či spíše ani ne uvědomil, ale zaslechl.

V mé hlavě zněl hlas. A ten hlas nejen říkal, že jsem smolař a podobně, on mi na plné obrátky nadával! V prvních vteřinách jsem si docela neuvědomoval, co se děje. Vždyť jsem se už nejednou setkal s různými projevy Živočišného principu a vím, že používá nejrůznější způsoby, aby mě odvlekl od hlavního, vyhodil z duchovní vlny. Připomněl jsem si to, snažil jsem se abstrahovat od myšlenek, ale tady ve mně vznikla otázka. Otázka k sobě samému. "Proč tento hlas zní úplně jinak, než hlas kterým přemýšlím? Proč tak jasně cítím jeho cizorodost?" Byl to úplně jiný, špatný a nějaký protivný, nestoudný hlas ... A tady se mi, jak se říká, rozednilo. Pochopil jsem: Živočišný princip v mé hlavě  se mnou mluví. Nejen, že mi podsouvá myšlenky do hlavy, ale skutečně ŘÍKÁ! Přesněji, agresivně se mě snaží přesvědčit o jeho postavení, nebo mi vnutit jemu potřebný stav. A najednou to mnou proniklo jako ve filmu "Revolver".

V tomto filmu je scéna, ve které hlavní postava, obraceje se na hlas v hlavě, říká: "Slyším tě!" Tak i v mém případe. Nedívaje se na to, že jsem tento film mnohokrát sledoval, citoval z něj fráze, i tak jsem úporně nechápal jednu jednoduchou věc: můj Živočišný princip se mnou mluví. Ano, skutečně hovoří a přitom různými hlasy. Zdá se nám, že nám podsouvá myšlenky, ale ve skutečnosti s námi mluví, používaje různé hlasy. A tady se ve mně začal skládat celkový obraz, najednou se mi v hlavě vynořily řádky z knihy "AllatRa":

"V té době Živočišný princip nahrazuje sám sebou tuto živou komunikaci. Osobnost, pozorujíce své myšlenky, pokud si to přeje, může v sobě zřetelně odsledovat tento proces. Začíná se tím, že člověk, obracejíc se k myšlenkám Živočišného principu, nebo jak říkali v dávné minulosti, "k prachu", ztrácí Dialog s Tím, Kdo je Věčný, Tím, Kdo je pro něj nejdůvěrnější a nejbližší. V tomto okamžiku člověk začíná cítit vnitřní osamělost. V důsledku toho uskutečňuje záměnu, hledajíc vnější styk s těmi, kteří jsou tady, stejně jako on sám dočasně a jsou tvořeni prachem, nebo se zcela oddá myšlenkám svého Živočišného principu a začíná  mluvit "sám se sebou." No tato komunikace se kvalitativně odlišuje od duchovního Dialogu s Bohem. Ztrácí se v ní pocit upřímnosti, duševní čistoty a objevují se pocity ublížení, pýchy, závisti, chamtivosti".

V knihách Anastasie Novych se neustále upozorňuje na to, že skutečná komunikace, komunikace s Bohem, probíhá v jazyce hlubokých pocitů, tedy probíhá neverbálně, ne tak, jak jsme zvyklí v našem každodenním životě.

"Rigden: Hluboké pocity - to je zvláštní jazyk, odlišný od lidského."

 

Možná mě, stejně jako druhé, mátly obvyklé fráze: "naslouchej vnitřnímu hlasu", fráze z různých duchovních knih, kde se píše: "Proroci slyší hlas Boží", nebo něco v tom smyslu. Předtím, když jsem to bral doslovně, nechápal jsem, že komunikace s Bohem probíhá na pocitové úrovni a ne ve slovní formě. Co se týká vyjádření: "Proroci slyší hlas Boží", k tomu je dobré potvrzení v knize Anastasie Novych "Sensei-I.“, že tento Dialog s Bohem probíhá na úrovni hlubokých pocitů:

"Takže, když archanděl Gabriel uznal, že je Mohamed dostatečně připraven, řekl mu:" Teď budeš muset jít do světa a donést tyto znalosti lidem ". Na což ten odpověděl:" Jak mohu slovy vysvětlit lidem to, co jsem poznal od tebe duchem ? "" Jdi a řekni jim, že Bůh je jeden, On jako slunce všechno osvětluje svou Božskou Láskou. Já jsem jako měsíc v noci lidského života, odrážející světlo Boha a osvětlující cestu v temnotě vědomí. A ty jsi jako doprovodná hvězda, ukazující cestu k božskému světlu ".


Slova "poznal duchem" přece mluví o pocitové zkušenosti, o intuitivním poznání, které je těžké vyjádřit slovy. Čili všichni skuteční proroci komunikovali s Duchovním světem v jazyce pocitů. Trvalo mi mnoho let, abych pochopil, že hlas v hlavě - je vlastně hlas toho, kdo se ve mně protiví Bohu.

Když jsem zachytil tento hlas, byl to pocit, jako bych chytil zloděje při činu. Okamžitě zmizel, jako by nikdy neexistoval. Ve stejném okamžiku mě naplnila vnitřní radost, myšlenky zmizely a nerušily mé vědomí. V prvních minutách jsem ani nemohl uvěřit, že se stávají takové věci: absolutní bezmyšlenkovitost a ohromná radost, jak to je jednoduché. Cítil jsem, že můj mozek začal pracovat v úplně jiném režimu, než poslušný stroj, zachtělo se mi -zapl jsem, zachtělo se mi - vypnul jsem, ale ne tak jako to bývá, když prostě hučí, přeplněný myšlenkami. No nejcennější, co se stalo -bylo to, jako by mi spadl kámen z Duše a Její světlo nerušeně, bez zkreslení procházelo přímo do mé podstaty. V mém nitru všechno jásalo a uvědomil jsem si, že všechno je tak jednoduché! Jak je psáno v knize Anastasie Novych "Sensei-I":

 

"Vše velké je směšně jednoduché, ale dosahuje se nelehkou prací."

Také i v tomto případě, již nejeden rok studuji zvyky svého Živočišného principu, odhaluji šablony, kterými se Živočišný rozum přes vědomí snaží mnou jako Osobností manipulovat, přemlovajíc mě k volbě ve prospěch materie. A tu najednou takový úspěch, takové pro mě hodnotné uvědomění. Díky tomu, že se pootevřelo okénko Duše, začal jsem tento hlas analyzovat. Vždyť teď byl nejlepší čas udělat to, podívat se z boku na celkový obraz. A hle, co se mi podařilo zpozorovat - můj problém není v tom, že slyším tento hlas, ale v tom, že většinu jeho příkazů přijímám jako návod k jednání. Tedy plním vůli svého Živočišného principu a celkově sloužím živočišnému rozumu, Satanovi.

 

Charakteristika hlasu v hlavě

Vždy mluví, někdy šeptá, komentuje vznikající obrázky a obrazy, ale nikdy nekomunikuje pomocí hlubokých pocitů.

Jeho sféra komunikace se nachází ve verbálně-emocionálním rozsahu. Nikdy nekomunikuje na úrovni hlubokých pocitů, protože jazyk pocitů - je jazykem Duše, ale to už není jeho sféra, to je sféra Duchovního, on patří do tohoto hmotného světa. Toto chápání mi umožnilo jasně definovat, kdy se nacházím v pocitovém dialogu s Duchovním světem a kdy už vedu dialog se svým vědomím. Předtím jsem chybně přijímal hlas v hlavě za svůj vnitřní hlas. Trochu se budu opakovat, všichni jsme slyšeli frázi: "Naslouchej svému vnitřnímu hlasu". Vlastně jsem to i často dělal. No všimněte si, nikdy neříkají: "Pociť, prociť rozhodnutí". Chápu, že takové fráze nejsou populární v našem slovníku, takovéto fráze lze slyšet velmi zřídka a zdá se, že vím  proč. V první frázi nás jasně posílají na falešnou cestu: ať slyšíme hlas? Slyšíme! Tedy to znamená, že tento vnitřní hlas i existuje. Očividně to je nejvážnejší záměna, jak jsem nakonec pochopil. Ale budu upřímný, tento hlas mi přinesl tolik utrpení a rozčarování, že se to samozřejmě nijak nedá nazvat pomocí. Spíše naopak, je jako diverzant, převlečený za vlastního vojáka, který jakoby sloužil tobě, ale pak, v nejnevhodnějším momentě, odpaluje most vedoucí k Duši.

O tento objev jsem se podělil s kamarády, se kterými jdeme po cestě duchovního sebezdokonalování a oni všichni potvrdili existenci takového "vyslance" ve své hlavě. Také je osvítilo pochopení. Uvědomění se začaly sypat jako z rohu hojnosti. Mnozí si všimli to, že je velmi vynalézavý a mazaný. A odhalili, vyjádřeno v současném jazyce, "podvod", který spočívá v následujícím. Někdy tento hlas říká "pravdu" a takovým způsobem si kupuje důvěru Osobnosti, ale pak přesvědčuje: "Tak vidíš, naznačil jsem ti a stalo se tak, jak jsem ti říkal a nyní koukej jaký jsem dobrý, važ si mě a důvěřuj mi!" Ale on takto postupuje obvykle tehdy, když chce v budoucnu v potřebné chvíli přitáhnout pozornost na sebe a odvést Osobnost od něčeho, pro ni velmi důležitého a významného, zejména v duchovní rovině. Jako chytrý trhovec, který chápe skutečné hodnoty, v podstatě podvádí Osobnost, nabízejíc jí nesmysly za ŠANCI stát se věčnou, t. j. za to, co má nesrovnatelně větší cenu. Myslím, že když zanalyzujete své životní zkušenosti, budete moci sami odhalit ve svém životě hodně případů, kdy vás hlas v hlavě takto "podvedl". Z tohoto základu totiž vyplývá druhý bod charakteristiky hlasu.

 

Velmi často lže

To je jeho podstata. Jeho hlavní úkol je destabilizovat Osobnost. Zrodit v hlavě hromadu pochybností a tak dále. Přestože na jakýchsi elementárních momentech, například, je třeba dělat toto, nebo ne. Jak se říká, z maličké úlohy vyroste celý ohromný neřešitelný problém, oděný do brnění pochybností, který se někdy přivádí vědomím až do absurdna. Zvláště obratně podvádí ve vztahu k duchovnímu. Říká, že duchovní - to je všechno nesmysl a tak dále. Všimněte si, často to tak bývá i v životě, že vás přemlouvají od provedení pro vás skutečně důležitých věcí. Pokud se chystáte udělat nějaký nesmysl, který vám později "leze krkem", hlas bude mlčet, nebo naopak podněcovat, prý, "jen dělej, všechno bude dobré". Sám jsem se o tom na osobních zkušenostech nejednou přesvědčil.

Pro lepší pochopení sama sebe jsem si začal zapisovat, co mi říká tento hlas, zapisovat myšlenky, které ke mně přicházejí. Založil jsem si zápisník a aby byl experiment čistý, zapisoval jsem myšlenky tak, jak byly, dokonce i když to byly nějaké příkazy k činnosti (ano, ano, právě příkazy, on často poroučí). Když jsem je předtím plnil, tak, jak jste již i sami uhodli, nic dobrého z toho nevzešlo. Všechny výsledky jsem psal do deníku. A tady se mi odhalil ještě jeden moment. V tomto všem jsem začal jasněji zaznamenávat projevy intuice, šestého smyslu, hlasu Duše, nazvěte to jak chcete.

Rozdíl mezi hlasem Živočíšneho principu a pocity, intuicí, je obrovský. Hlas vždy vše logicky vyloží do podrobností, až do takových, že pokud se předpokládá komunikace s lidmi, tak on už rovnou řeší, kdo co řekne a jak to všechno bude, jakoby programoval situaci. Pokud však člověk vnímá intuicí, pak to cítí přibližně takto: "Jdi tam, tam bude všechno dobře". Nejzajímavější je, že toto probíhá i tehdy, když logika říká opak (opět - říká). To znamená, že v podstatě neexistují žádné chybné výpočty, modelování situací, prostě se poskytuje hotový výsledek a všechny související momenty se "samy" přizpůsobují tomuto výsledku.

"Rigden: Ačkoliv, pokud ovšem mluvíme o nejlepším nástroji ve vztahu k poznání neviditelného světa, tak jím je bezpodmínečně samotný člověk, který je obdařen schopností pronikat do jiných světů a dimenzí ..."

"Anastasia: Jinými slovy, člověk může stanovit roli a získat hotovou odpověď nebo výsledek bez uvědomování si všech zvláštností a podrobností jevů, provázejících tento proces a jeho mechanismy působení. Tedy, řka jazykem vědců, získávat praktický výsledek, obejít teoretické výpočty. Přestože pro samotné vědce, z nichž se mnozí pokládají za materialisty, bude toto samozřejmě znít jako nesmysl. "

Z knihy Anastasie Novych "AllatRa"

 

Je jasné, že rozdíl mezi hlasem a hlubokými pocity je obrovský. Duše ví všechno, kde byl začátek a kde bude konec, hlas se snaží vše spočítat logikou a vytvořit takovou situaci, v níž Osobnost utrpí maximální škodu v duchovním vztahu.

 

"Poznání nepřichází z rozumu, ale z hlubokých pocitů Duše. Vždyť člověk věří rozumem, ale Zná - Duší."

Z knihy Anastasie Novych "AllatRa"


On nenávidí všechno duchovní

Všiml jsem si ještě i takovou zvláštnost hlasu. Když chodím do chrámů, kostelů, stává se, že v mém nitru probíhá odsuzování Boha, nebo nějakých ikon, obrazů. Předtím, dokud jsem si neuvědomoval přítomnost tohoto hlasu, jsem ovšem chápal, že je to vše od Živočišného principu, ale nevěděl jsem, proč to tak je. Vždyť já jako Osobnost chápu, že tyto myšlenky jsou mi naprosto cizí. No kdo se pak projevuje skrze mne? Kdo to říká? Živočišný princip nenávidí vše, co je spojeno s duchovním, protože na rozdíl od Osobnosti, živočišný princip ví a chápe, že existuje Věčnost a že Duše je částí této Věčnosti. Živočišný princip závidí a nenávidí divokou nenávistí Osobnost za to, že má možnost spojit se s Duší a odejít do Věčnosti, stát se součástí Věčnosti. Ale Živočišný princip se v každém případě obrátí na prach, to je zákon, proto i tak zuřivě útočí na Osobnost, odvrací její pozornost od Duše, aby nedovolil uskutečnit toto spojení a tím prodloužil svou existenci.

"Proto vědomí dělá vše proto, aby prodloužilo svou existenci. Ať i pod troskami budovy, ať i ve stavu sub-osobnosti, ale pro něj je to život. Ale pro Osobnost je to smrt."

Z programu "Iluze a cesta. Pravda je pro všechny jedna".

 

Rovněž, když jsem s lidmi, kteří dosáhli určité duchovní výšky, pozoruji, že Živočišný princip na ně nadává. Vše svaté maže bahnem. Pokouší se uvnitř namalovat obraz, že všichni kolem jsou nepřátelé a tak dále. Řekl bych, že programuje k válce. Když si vzpomínám na sebe dříve, nyní chápu, jak jsem se kvůli jednomu slovu proti mně, z půl obratu nastartoval a vstupoval do sporu. Ale nejsměšnější na tom je, že se často stávalo, že člověk neměl na mysli to, co jsem já pochopil a hádka se udála v podstatě o ničem. No kdo rozpálil mé vědomí do takové míry, že jsem jen tak, bez analýzy probíhajícího děje, vstupoval do sporu?

 

Odvádí a zacykluje pozornost

Všiml jsem si ještě i následující efekt. Pohovoříš si s člověkem na nějaké téma, nezkontroloval jsi svůj Živočišný princip, ale pak jdeš a v myšlenkách se hádáš s tímto člověkem, ukazuješ svou pravdu, vyzdvihuješ nové argumenty. Vědouce o hlase, položil jsem si otázku: "Ale s kým se já dohaduji ve své hlavě?" Vědomí mi namaluje obraz, zdůrazňuji, právě obraz toho člověka, se kterým se hadám. Ale pokud se zamyslím, kde je tento člověk nyní a kdo se skrývá za jeho obrazem v mé hlavě, tak odpověď bude jednoduchá - je to vědomí, které se maskuje za různé obrazy. Zde je třeba doplnit, že se nutně neobjevují obrazy negativní, mohou to být obrazy lidí, které máte rádi a vážíte si jich, ale znovu - všechno to probíhá ve vaší hlavě. V této chvíli komunikuji právě s vědomím a nejstrašnější je - že mu takto odevzdávám svůj čas a co je ještě mnohem důležitější, svou pozornost, na jejíž účet ono i žije. Pro sebe jsem pochopil, že pokud chci něco někomu říct, je třeba to udělat v realitě, ale ne dialogem v hlavě. Chci uvést jeden příklad ze svého života.

Jednou mi zavolal otec mých přátel, kterým jsem daroval knihu "AllatRa". Velmi se mu zalíbily informace, ale pak nastal jeden zajímavý moment. Mluvili jsme o knize, když najednou řekl: "Žiješ jako farizeus. V knize píšou jedno a ty žiješ druhým". Zarazilo mě to a řekl jsem mu: "Nebavme se v osobní rovině". Náš rozhovor jsme ukončili s nepříjemnou příchutí.  Zavěsil jsem sluchátko a začal se s ním v hlavě hádat, dokazovat svou pravdu a to, že on o mně nic neví, aby dělal takové závěry. A pak jsem se vzpamatoval a řekl: "Stop! S kým se teď hádám?  Člověk položil sluchátko a já s ním pokračuji v rozhovoru." Když jsem se uklidnil, podíval jsem se na všechno z pozice duchovního pozorovatele. Byl jsem jakýsi neklidný, nelíbil se mi můj stav a chtěl jsem se ho zbavit. Najednou jsem pocítil to, co mi nakonec pomohlo se s tím vyrovnat. Rozhodl jsem se zavolat tomu člověku a vyprávět všechno tak, jak to je: o hlase, o tom, že pokud jsem se zarazil při jeho slovech - tak jsou pravdivá. A tady se hlas ve mně vzepjal, začal mi říkat: "Dělej co chceš, jen mu nevolej!" Dokazoval mi, že to nepochopí, zejména co se týká hlasu, říkal, že toto můžeš vyprávět těm, kteří jsou v "obraze", ale jiní to nepochopí. A tohle byl poslední argument ve prospěch toho, abych zavolal. A tak jsem i učinil.

Výsledek byl ohromující. Řekl jsem všechno tak, jak jsem to chápal. Náš rozhovor probíhal v úplně jiném tónu, duševně. Mohu říci, že jsme byli na stejné vlně, člověk nejenže pochopil co jsem vyprávěl o hlase, ale také řekl, že ho má i on a že ho také slyší, ale nemohl ho pro sebe stejně, jako já předtím, identifikovat takovým přesným způsobem. Jak se říká, rozhovor proběhl v přátelské atmosféře, srdečně jsme se navzájem rozloučili, tísnivá situace zmizela, jakoby ani nebyla. A hlas v hlavě zmlkl. Po této příhodě jsem vyprávěl o hlase mnohým lidem, těm, kteří nečetli knihy Anastasie Novych a oni všichni potvrzovali jeho existenci.

Ale nejjasnější moment, jak se mi zdálo, se udál, když jsem tohle všechno vyprávěl mému osm a půl ročnímu synovci. Ve skutočnosti jsem to všechno vyprávěl starší sestře a mámě a on byl prostě svědkem rozhovoru. Mylně jsem se domníval, že děti v jeho věku nemusí všechno chápat. Ale zase, kdo ve mně takto přemýšlel? Když jsem skončil příběh, přišel ke mně, jeho oči se zvláštně rozjasnily, ale řeč se stala plynulou, vůbec ne dětskou. Jaké bylo moje překvapení, když začal odhalovat svůj Živočišný princip, usvědčovat hlas v sobě, upřímně řečeno, jeho máma a babička nikdy od něj neslyšely taková odhalení a já také. Ze všeho řečeného mě zaujal jeden fakt. Řekl s lítostí, že do 7 let ani neuměl lhát! Ale pak se to v určitém okamžiku naučil a ve stejném okamžiku v jeho hlavě vznikl hlas. Jak je psáno v knize "AllatRa", v 5-7 roku probíhá prvotní vzestup, počátek formovaní Osobnosti. Čili je to ten moment, kdy Živočišný princip, podle mého chápání kvůli dnes převládajícím hodnotám ve společnosti, bere pod svou kontrolu Osobnost, usídluje v ní "hlas", nebo ho aktivuje. V mé paměti se okamžitě vynořil přesně stejný fragment z mého dětství. Vzpomněl jsem si, že kdysi v dětství jsem také nedovedl lhát, ale v jistý moment ve mně proběhly změny a začal jsem mluvit nepravdu. To vše bylo také ve věku 5-7 let.


"Už jsem zmiňoval, že nová Osobnost v novém těle se víceméně formuje v 5-7 letech, tehdy u ní dochází k prvotnímu vzestupu. Pak v období pohlavního zrání - v 11-14 letech (u každého individuálně) přichází druhý, silnější energetický vzestup. Tato vzplanutí jsou v podstatě projevy síly Duše, původně nasměřovány na pomoc Osobnosti při hledání cest duchovního osvobození.  No síla je síla, důležité je, přes jakou prizmu myšlení prochází a kam se pak nasměřuje. Proto je v těchto letech pro novou Osobnost důležité její okolí a v první řadě světonázor, slova a činy lidí, se kterými se každodenně kontaktuje a vše od nich nasává jako houba: i špatné, i dobré zazanamenávajíc tyto informace na svůj čistý list vědomí. Tyto prvotní vklady se odrážejí v dalším životě Osobnosti a nepřímo ovlivňují její životní volbu: duchovní, nebo materiální, která v ní bude dominovat a tím předurčovat její posmrtný osud. "

Z knihy Anastasie Novych "AllatRa"

 

Samozřejmě, napadla mě otázka - existují snad nějaké zmínky v historii lidstva o tomto hlase? V této souvislosti mě napadla velmi dobrá myšlenka. Duchovním zdokonalováním se zabývali různí lidé v různých dobách, proto se vyplatí pohlídat, zda nezůstaly zmínky o tomto hlase v posvátných knihách lidstva. Co o tomto říkají různé víry, náboženství národů světa? Je možné, že v líčení asketických zkušeností mnichů existují zmínky o tomto hlase, nebo o pojmu, který my nazýváme hlasem Živočišného principu? Pojďme se spolu věnovat studiu tohoto problému a navzájem se podělit o informace v komentářích.

 

Andrej Michalčuk

 

Zdroj: https://allatravesti.com/golos_v_golove._razoblachenie

 

Líbí se mi 65



Hlas v hlavě - Odhalení - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 65
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Na každého Vidžaje se najde Radža.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"