Fraktály

Co jsou to „fraktály“? Kde se s nimi můžeme setkat, co o nich víme? Příroda nám ukazuje krásu a harmonii v každém okamžiku, nejde si nevšimnout zajímavých struktur, ze kterých se skládají například sněhové vločky, mraky či oheň. Nebo se podívejme na proudění vody, šroubovici DNA, i tam si můžeme všimnout opakujících se částí.

    

Anastasia: Ano, abychom mohli poznat Pravdu, musíme skutečně proniknout do její hlubiny, což je možné pouze z pozice Pozorovatele Duchovního principu. Jak říkali mudrcové, aby člověk poznal Pravdu, musí zapomenout na sebe...

     Ještě jsem chtěla říci několik slov o přírodních fraktálech (z latinského slova fractus – zlomkový), těch geometrických samopodobajících se obrazcích, o nichž jste se zmiňoval při jednom z rozhovorů. Fraktály - to je skutečně celý podivuhodný svět neobvyklých prostorových konstrukcí a forem, krásy a harmonie! Snažila jsem se o těchto věcech prohloubit své znalosti. Zjistila jsem, jak mnoho o světě ještě nevím a jak poutavý a prospěšný je samotný proces poznání.

     Fraktál  je  geometrický  útvar, v němž se jeden a týž motiv opakuje v  postupně se zmenšujícím měřítku.

     Skutečně, v přírodě dochází k opakování jednoho a téhož vzoru poměrně často. Můžeme to vidět, pokud zvětšíme, či naopak zmenšíme (kolikrát se nám zachce) zkoumaný objekt. Vlastnost fraktálů – samopodobnost – se projevuje v mnohých objektech, systémech, přirozených strukturách. Například ve sněhových vločkách, oblacích, plamenech, turbulentním proudu vody, korunách stromů, DNA, oběhové soustavě člověka a tak dál. Fraktály se vyskytují v mnohých přírodních jevech a procesech. Je to jako jiná úroveň složitosti geometrie prostoru, ale jak chápu, ještě zdaleka není ta nejsložitější, přihlédnu-li k tomu, co jste nám vyprávěl.

     Jak jste mi poradil, zajímala jsem se i o současné vědecké úspěchy v oblasti fraktální geometrie. Zdá se, že se dnes fraktální modely používají ve mnohých oblastech nejrůznějších disciplín. Například, v chemické kinetice (z řeckého slova „kinetikos“ – pohybový). Přihlédnu-li k tomu, že je tato oblast fyzické chemie spojena i s biologií a dalšími oblastmi přírodních věd, představuji si, jak je to kolosální objem materiálu pro studium, včetně oblasti medicíny. Fraktální modely se také využívají při vytváření anténních konstrukcí, v informatice pro zlepšení objemu přenesených dat, kompresi dat a velmi kompaktního uložení informací. Díky nim vědci předpovídají alternativní budoucnost současnému internetu.

     Kromě toho se fraktální modely používají v jaderné fyzice a astronomii, a to při studiu elementárních částic, procesů na Slunci, rozložení galaxií ve Vesmíru. Skutečně, fraktální vlastnosti se projevují i ve spirálovitém toku energií, což jste tehdy zdůrazňoval. Našla jsem to v nepřímých potvrzeních, kdy fyzikové sledovali chování fraktálních clusterů ve vnějších elektrických a magnetických polích s vytvářením spirály a také turbulentních proudění. Velké víry tam vyvolávají menší víry, a ty zas ještě menší a takové dělení spirálovitých energií bylo možné pozorovat do těch viditelných mezí, které byly vědcům technicky dostupné.

Rigden: Když člověk hledá, ve skutečnosti nachází mnohem více, než předpokládal, že najde. Znalosti o fraktálech jsou mnohem starší, než si vůbec současné lidstvo může představit. Jednoduše ve společnosti dochází k obvyklému procesu přejímání znalostí, k jejich zatajování, přejmenovávání, k obvyklým hrám na vychloubačnost z pokolení na pokolení, ze století na století.

Anastasia: Ano, četla jsem o algebraických fraktálách Newtona…

Rigden: No, to není v dějinách to nejzajímavější... Vzpomeň si na Sierpinského trojúhelník, fraktál, navržený polským matematikem na počátku 20. století.

Anastasia: A, to je ten trojúhelník, v kterém lze pozorovat proces opakování samopodobajících se trojúhelníků v uzavřeném plochém systému.

Rigden: Naprosto správně, tak zvanou rekurzi, z latinského slova „recursio“ – návrat.

Anastasia: Ano, to jsem četla. Vzpomínám si, že mě velmi zaujalo Vaše vyprávění o sněhové vločce Kocha, když jste tento matematický proces vysvětloval z pozice prohloubené fyziky. Tehdy jsem začala hledat informace o té sněhové vločce a zároveň jsem našla jiné informace, včetně těch o samopodobajícím se trojúhelníku.

     Bylo to pro mě skutečně zajímavým odhalením, když jsem srovnala všechny ty přirozené geometrické tvary materiálního světa s původními Znalostmi o pracovních znacích, s procesy, spojenými s duchovním rozvojem člověka, a rovněž se znaky a symboly, které jsem našla, když jsem se zajímala o archeologickou minulost lidstva. Včetně těch, které představitelé nejrůznějších národů v dávné minulosti malovali na skály, keramické nádobí, určené pro magické, rituální, posvátné obřady a tak dál...

Rigden: Nic složitého na tom není. Vezmeme-li symboly a znaky Tripolské či Egyptské civilizace a srovnáme-li je s informacemi o paralelních světech, o tunelování, o meditaci „Astrální zrcadla“...

Anastasia: O tunelování, meditaci „Astrální zrcadla“?! No ovšem, rekurze ve fyzice! Co je to ten astrální tunel? To je klasický příklad nekonečné rekurze, pouze v jiné dimenzi... Dvě zrcadla, postavená naproti sobě, vytváří dva koridory ze slábnoucích odrazů zrcadel – to je ve fyzice známý příklad nekonečného opakování fraktálu. Přihlédneme-li k tomu, že ve mnohých případech staré ornamenty skutečně opakují geometrii prostorů, vychází nám z toho, že v dávné minulosti lidé znali o všech těch procesech mnohem více než my, a to navíc z praxe, a ne z teorie!

Rigden: Prostě, v dnešním světě většina lidí zapomněla na hlavní cíl toho, přesněji řečeno, proč potřebují tyto znalosti, proto se vše, bohužel, převádí na materiální směr chápání světa. Proč dokonce i vědci, když pracují s materiály, procesy a jevy, které jsou částí celku, si neustále pokládají otázku: „V čem je tedy smysl mého života?“ Vždyť i vědecká práce může v důsledku vědci pomoci pochopit duchovní aspekty, jestli se ovšem člověk bude věnovat hlavnímu úkolu svého života – duchovnímu seberozvoji. Mnozí lidé, žijící v dávné minulosti, ani nedisponovali takovými informacemi o materiálním světě jako dnešní vzdělaný člověk, ale disponovali duchovními znalostmi a věděli to hlavní: co je pozemský svět a jak se ovládat, aby se dostali za jeho hranice, dosáhli duchovního světa.

  

 

Zrcadlové odrazy, prohloubení, směrem k makrovesmíru, nebo směrem k mikrovesmíru materiálního  světa přivádí k vzájemnému prolínání, rodícímu se u člověka jako Pozorovatele uvnitř systému vnímání nekonečné podobnosti části celku. Ale tyto  pocity jsou iluzorní, neboť hmota je dočasná a ve svém projevu ohraničená. Opravdová věčnost je pro člověka skryta pouze v Duši – v tom nekonečně malém, majícím možnost vstoupit do nekonečně velkého, tvořícího na svých křižovatkách oblasti vzájemné  přitažlivosti a prolínání. To je i pravá  a nekonečná podobnost části celku.

Z knihy Allatra