Duchovní praktika Lotosový květ

„Život je příliš krátký, proto musíme stihnout duchovní podstatu v našem srdci zvelebit“.

Anastasia Novych „Sensei ze Šambaly“

Duchovní složka je nedílnou součástí každého člověka. Je to skutečný zdroj života. Proto je přirozené, že lidé, kteří nejsou svázáni s žádným náboženstvím, si kladou otázku, „Jak lze pocítit  duchovní svět?“ Odpověď je jen jedna: „Pomocí duchovních praktik a v nich prožívaných hlubokých pocitů.“

Cítit – znamená žít. Jakýkoliv jiný život znamená – smrt.

Skutečná meditace, stejně jako moudrost, nemá ve svém poznání žádné hranice. A týká se to hlavně meditace „Lotosový květ“. Její technika je velmi jednoduchá, což člověku umožňuje provádět ji prakticky v jakýchkoliv podmínkách v průběhu celého dne. Nicméně, kvalita jejího provedení se mění zároveň s tím, jak se mění sám člověk, jak přistupuje k meditaci, neboť tato meditace je tak mnohostranná a hluboká, že ji není možné zcela postihnout, ovšem každým krokem se odkrývá člověku více a více, a ve skutečnosti mu pomáhá v duchovním růstu: „Kde není cíl, tam není život, protože život je cílevědomý pohyb.“

Tato meditace je zaměřena především na prohlubování hlubokých pocitů Lásky a vděčnosti ke všemu. Jejím praktikováním člověk soustřeďuje svoji pozornost na pocity upřímné hluboké Lásky, vděčnosti, čistoty, a tak poznává neviditelný duchovní svět.

Čeho docílíme každodenním  cvičením?  

Za prvé, člověk má vždy pod kontrolou svoje myšlenky, naučí se soustředit jenom na pozitivní věci, což automaticky znamená, že nikomu nemůže přát nic zlého a ani nikomu ubližovat. Vždyť toto cvičení probíhá neustále, každý den a každou sekundu. A je to na celý život. Je to neobvyklý způsob, jak se zbavit špatných myšlenek, s nimiž nelze bojovat silou. Lásku si člověk nemůže vynutit, proto se musíme naučit rozptylovat. Přijde špatná myšlenka, člověk se soustředí na svoji květinu, začne jí předávat svoji Lásku a vědomě tak zapomene na všechno špatné. Nebo soustředí svoji pozornost na něco pozitivního. Ale květinu cítí neustále: když se ukládá k spánku, když se probouzí, v noci, ve dne, ať už se zabývá čímkoli – ať studuje, pracuje, sportuje atd. Člověk cítí, jak v jeho nitru plane Láska, jak se proudy této Lásky chvějí v jeho hrudi a rozlévají se po celém jeho těle. Jak ho tato květinka začíná hřát zevnitř, zvláštním teplem, teplem boží Lásky.

Takže za druhé, a to je velmi důležité – člověk se naladí na frekvenci dobra. A dobro znamená úspěch, štěstí, zdraví. To je vše! Člověk má dobrou náladu, což má příznivý vliv na jeho psychiku. Právě centrální nervový systém je klíčovým regulátorem životně důležitých funkcí organizmu. Proto tato duchovní praktika zlepšuje především Váš zdravotní stav. Kromě toho se člověku začíná dařit v životě, protože se umí smířit a vypořádat se vším, co přichází. Nikdo se s ním nechce hádat a všude je vítán. Nikdy nemívá žádné velké problémy. Proč? Protože i když v jeho životě dochází k všelijakým událostem, vždyť život je život, vnímá tyto události úplně jinak než obyčejní lidé. Protože se v něm probouzí nový pohled na život, který mu pomáhá učinit přijatelné rozhodnutí v dané situaci. V tomto člověku se probouzí Moudrost života…

A za třetí, což je nejdůležitější – v člověku se probouzí duše, on sám se cítí jako Člověk, který začíná chápat, kdo je Bůh, že Bůh je všudypřítomná entita a nikoli fantazie několika bláznů. Začíná v sobě cítit boží přítomnost a násobí tuto sílu svými pozitivními myšlenkami a pocity. Už se nikdy na tomto světě necítí osaměle, protože Bůh je s ním a je v něm, cítí jeho skutečnou přítomnost. Říká se: „Kdo přebývá v Lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm, protože Bůh je Láska sama.“ „A jakým způsobem můžeme cítit auru kolem těla?“ „S odstupem času můžete vidět tuto vibraci v podobě slabého světelného záření. Vzduch kolem se zdá být jakoby lehčí a průzračnější a okolní svět má pro vaše oči intenzivnější barevné tóny. Ale nejvíce fascinující je to, že i ostatní lidé si u vás začnou všímat těchto změn. Existuje takový lidový výraz „člověk září“, „člověk svítí“. Toto je vlastně záření vlnového pole, které vytváří Láska samotného člověka. Lidé kolem taky začínají cítit tyto vibrace. Je jim příjemné být tomuto Člověku nablízku, rovněž začínají cítit radost a vnitřní vzrušení. Mnozí lidé se uzdravují, jiní se v jeho přítomnosti cítí lépe, ať jsou jakkoli nemocní. Každého tento Člověk přitahuje a chce mu otevřít svoje srdce a duši. To znamená, že lidé vnímají Lásku. Je to otevřená brána Srdce na cestě k Bohu. Právě o tom mluvili všichni ti velicí a toto měl na mysli i Ježíš, když řekl: ‚Otevři své srdce Bohu.‘

Duchovní praktika Lotosový  květ se používá odnepaměti

Od dávných dob se věřilo, že z lotosu se rodí bohové, že Bůh se probouzí v lotosu. A to v tom smyslu, že božská podstata – duše – se probouzí v květu lotosu, v Harmonii a Lásce uvnitř vás. Vždyť člověk se neustále stará o svoji květinu, neustále kontroluje své myšlenky a pocity tak, aby lotosový květ nezvadl.“

...Tu skutečnost, že duchovní praktika Lotosový květ existovala již dříve, potvrzují četné prameny z dávných dob. Lotos se například dával zvoleným faraónům Starého Egypta. A pokud se podíváte do literatury s tímto tématem, ujistíte se, že podle egyptských mýtů a legend se dokonce bůh Slunce Ra narodil právě z lotosového květu. Tato květina sloužila jako trůn, na kterém usedali Isis, Horus, Osiris. Ve starověkých Védách, nejstarší hinduistické literatuře napsané dokonce v sanskrtu, je lotos také jedním z hlavních témat. Zejména v souvislosti s tím, že Bůh má tři hlavní mužská ztělesnění – Brahma-Stvořitel, Višnu-Ochránce a Šiva-Ničitel – se praví: ‚Z těla boha Višnu vzešel obrovský zlatý lotos, z něhož se narodil stvořitel Brahma. Zlatý lotos vyrůstal s tisíci lístky a spolu s ním rostl i Vesmír.‘ Dodnes je lotos symbolem čistoty a cudnosti v Číně (stejně jako v Indii). S lotosem byly vždy spojované nejlepší lidské vlastnosti. Podle starodávného čínského mýtu se na zvláštním ‚západním nebi‘ nachází Lotosové jezero a každá květina, která v něm roste je spojená s duší zemřelého. Byl-li člověk mravný a dobrosrdečný, pak jeho květina rozkvete, bylo-li tomu naopak, květina zvadne. V Řecku je lotos věnován bohyni Héře. Ve zlatém slunečním člunu, který má podobu lotosu, podnikl jednu ze svých cest Héraklés.

Všechno jsou to legendy a mýty, které však nejsou smyšlené. Vznikaly na základě skutečností spojených se sebevýchovou lidí prostřednictvím této staré duchovní praktiky. Jednoduše dříve, kdy chování většiny lidí ovlivňovaly převážně jejich základní potřeby, se dával Lotosový květ pouze vyvoleným, víceméně duchovně vyspělým jedincům. A je přirozené, že ostatní lidé vnímali pak tyto jedince jako bohy. Protože ten, kdo v sobě vypěstoval lotos a probudil svoji duši, se stal ve skutečnosti podobným bohu, neboť v Lásce tvoří svou pouhou jedinou myšlenkou.

více v knize Sensei ze Šambaly, 1.díl