Držím se za ruce se štěstím

Zima kouzlí, soutěží s krásnem,

tiše se díváme, radujeme i žasnem.

Zvířátka sejdou se u plných krmítek,

vábí sněhový třpyt i krása ledových kytek.

 

Jaro ji brzy ze služby propustí,

zákony přírody dodržuj a cti.

Vše se probouzí po zimním spánku,

touží po vlahém, teplém jarním vánku.

 

Pokud se o lásku, city, lidé chvějí,

to se i na zemi zázraky dějí.

Zažij s přírodou úžasné splynutí,

na vodní hladině, souzní i věrnost labutí.

 

Opojná vůně s krásou květů vše promění,

přijmi přírody objetí – hluboce se na­dechni.

Potkáš se s vírou, nadějí i laskavostí,

nebraň se přijímat i dávat lásky dosti.

 

Paprsky lásky i vesmír rozzáří,

na obloze měsíc, třpytivé hvězdy stráží.

Vše se tam prolíná s vesmírnou přesností,

síla lásky, krásna i touhy s radostí.

 

Svěží letní rosy vláha,

přírodě kouzlo života a krásy dává.

Ptáčci sledují překrásné dění,

zpívají o květech, lásce i lidském snění.

 

Ptačímu zpěvu rozumí nástroje hudební,

Žasneš, co umí zachytit malířské umění.

Léto je zrání a plodů rozdávání,

lesní pěšinka i prosté rukou dání.

 

Podzimní hra barev pohádkově čaruje,

babí léto nám paletu barev věnuje.

Bouřky střídá duhové krásno,

temno zase nevšedně zářivé jasno.

 

Toulám se přírodou – sním nebo bdím,

to držím se za ruce se štěstím.

Darovat bych chtěla kytici lučního kvítí,

hvězdu z nebe – co pro tebe jen svítí.

 

Cítíme to stejně – já i ty,

příroda rozdává překrásné klenoty.

 

Hana Jílková, Loštice