Například: Dobré zprávy
DOPIS TÁTOVI…

Každý zamilovaný slyšel tajné volání

A mířil k ní (lásce), zahalené závojem.

Ale viděl pouze závoj, pouze obraz

A myslel si, že byl zamilován do obrazu …

Na počátku světa tomu tak bylo, 

Do té doby, než prohnaný nepřítel

Nerozdělil zmatené lidi

S duší, s milovanou, se svou podstatou.

Ibn Al-Farid

 

Jednou jsme si s tátou povídali o náboženství a o Znalostech z knih Anastasie Novych. Podělila jsem se o pochopení, že Boží Láska je již v nás. Můžeme si ji pouze zamilovat, zaměřit na ni svou pozornost a ponořit se do ní s pocitem vděčnosti.

O den později mi táta znovu zavolal a zeptal se: „Já přece chápu, že mohu milovat tebe, vnuka, ženu. Ale jak to je –  prostě milovat? Nerozumím tomu...“

Tak jsem se rozhodla napsat mu tento dopis...

„Milý tatínku.

Jsem tak šťastná, že spolu mluvíme o Bohu, o Lásce. I když se vždycky  neshodneme, ale naše rozhovory nám oběma pomáhají přemýšlet o mnoha věcech. Dlouho jsem se snažila najít slova, kterými bych ti předala, jak jen tak milovat. Probudit se a milovat, prostě chodit, pracovat, dýchat a milovat... Co přesně milovat?

Tatínku, teď se posaď a zavři oči. Naslouchej svému dechu, uvolni se, snaž se uklidnit roj myšlenek v hlavě. Dej si na čas, udělej to a pak začni číst znovu. Nyní rychle, jako ve zrychleném filmu, projdi jednotlivé okamžiky svého života, které v tobě vyvolaly pocit radosti, tak nevysvětlitelně příjemný, jako něha, kdy tě pocity přeplnily a chtěl jsi obejmout celý svět.

Setkání s mámou, narození dítěte, první slovo, první krůčky, radost z úspěchu dítěte, dokonce i na malé rošťárny, na které se v průběhu času s radostí vzpomíná. V těch chvílích se život zdál tak dlouhý, zdálo se, že to nejlepší teprve přijde... A teď, když si ty chvíle znovu přehráváš, uvědomuješ si, že byly nejšťastnější, protože jsi je prožil právě v tom okamžiku, a byly jedinečné. Nezáleží na tom, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Nesuď, nechtěj nic měnit ani opravovat, protože každá událost byla tvou zkušeností, která tě přivedla k tomuto okamžiku, kdy čteš můj dopis.

Prostě sleduj film svého života. A když ho prostě jen pozoruješ, svůj život jako film: přátelé, příroda, práce... zavři oči, na chvíli se zastav a pak znovu čti.


Cítíš, jak je to skvělé? Jak skvělé je žít! Pamatuješ, jak jsi dal mámě kozačky? Stály polovinu tvé výplaty, ale věděl jsi, že je chce, a chtěl jsi ji vidět šťastnou. Vzpomínáš si na ty pocity, které tě naplňovaly? 


Pozoruj sám sebe, co teď cítíš? Co cítíš uvnitř sebe?

Je to něco jako inspirace. Něco, co ti dává pocit, že život nikdy nekončí, že je věčný, dlouhý, že to nejkrásnější tě teprve čeká. Snaž se, aby bylo uvnitř ticho, snaž se pocítit, že tento život je v tobě, ne v událostech, ani v setkáních. Tohle všechno je vnější. Jakákoli událost nám umožňuje růst, uvědomit si nebo připomenout si tento vnitřní pocit. Prostě ho hledáme zvenčí a zapomínáme, že vždy byl a je v nás. Zaklepe na nás, ale velmi jemně a tiše, jako první sluneční paprsky, které se tiše dotýkají našich tváří, když spíme, a připomínají nám světlo a teplo samotného slunce. Něžně nás hřejí svou láskou a čekají, až se probudíme. Cítíš to?

A když se zastavíš, přestaneš přemýšlet a podíváš se do svého nitra, ucítíš ty paprsky... hlavně to dělej velmi jemně... a uvnitř je ti tak dobře, že začneš vyzařovat svou Lásku k tomuto vnitřnímu světlu, začneš milovat Lásku. A čím víc a častěji si na něj vzpomeneš, tím více se ti otevírá v hrudi. Pak přijde pochopení, že Láska je v nás a nezávisí na vnějším. Nikdo se přece nemůže dostat dovnitř a zmáčknout tlačítko.

Když se objeví člověk, cítíš lásku, situace se změní, člověk není poblíž a láska je pryč. Ne... víš sám, že je uvnitř. Ten člověk nám to jen připomíná, jen nám pomáhá otevřít ty dveře, za nimiž je oceán Lásky, na který jsme zapomněli.

 

 kogda-nachinaetsya-nastoyashchee_ces

 

A i když teď nic necítíš, je to zcela normální, je to jako s tréninkem, ne všechno se ti podaří hned, ale prostě to zítra zkus znovu, bez očekávání. Vzpomeň si, když jsi miloval, když jsi pomohl kamarádovi v práci s bytem, jen tak, protože jsi chápal, že ten člověk potřebuje pomoc, a zkus to pozorovat. A pocítíš, že Láska nikam nezmizela, že je v tobě.

Věř mi, protože Bůh je Láska a stvořil nás ke svému obrazu a podobě, mohl by nás zbavit Lásky? Zkus to, upřímně, nečekej na zázrak, ale jen si vzpomeň a miluj... a pak pocítíš, že miluješ... a to je vše... a cítíš se tak dobře! Protože být v této Lásce je skutečný zázrak, skutečný kajf (slast).“

 

                         

 

Účastnice MSH „ALLATRA“ Natalia

 

Líbí se mi 22



DOPIS TÁTOVI… - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 22
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Dokud v duši žije láska, pak je odloučení nemožné.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"