DOPIS DUŠE

Můj drahý příteli, usměj se. Píšu Tobě, jenže nevím, kdy si to přečteš. O tom, že si to přečteš, nepochybuji. Proto píšu.

Rozhlédni se kolem sebe. Podívej se. Všude kolem Tebe je život. I v Tobě je život. Copak může život kolem Tebe být oddělený od života, který proudí ve Tvém nitru? Copak je možné rozdělit vzduch a říct: "Ten vzduch budu dýchat, ale tenhle - ne?"

Rodina – to je to, kým jsem ve své Podstatě. Tam nejsou žádná rozdělení, tam je Rodina. Copak jde o to, jak koho nazýváme, s kým a kde žijeme, jestliže toto všechno je jediný velký Domov a my jsme všichni jedna velká Rodina, v níž každý oddaně a věrně miluje? Neexistuje zde žádná bolest, žádné utrpení, žádná zrada. Je jen radost z dávání a štěstí, kterým se dělíme. Láska je naší podstatou, ona – to jsme my skuteční. To jsi Ty skutečný. Je to vzduch pro lapajícího po dechu, voda pro umírajícího žízní. Dokonce i víc.

Pokud zrovna procházíš těžkým obdobím, věz, že jsem vždy s Tebou. Něžně tě objímám celou svou duší. Jsem nablízku. Proudím v Tobě, jen se ztiš a naslouchej… a hned mě uslyšíš. Miluji Tě. Vždycky Tě miluji, vždyť v našem světě není včera, ani zítra, a proto láska je věčná, protože ona je právě teď. V každičkém „teď"- miluji Tě. Pocit‘ to. Nemůžu to říct nahlas, protože nemám žádný hlas, kromě toho Tvého. Ale Ty to můžeš říct. Pak budou má slova vyslovená a Ty je uslyšíš… a možná to bude ještě lepší. Miluj, můj drahý Duchu! Vždyť Ty jsi vždycky Duch, jen na to někdy zapomínáš. Nic se neděje. Jen je třeba si vzpomenout. Vidíš, už sis začal vzpomínat… Tvůj slabý úsměv. Já cítím odpověď.

Malý impuls vytváří velkou vlnu. Impuls nepatrný pro oko, způsobuje tsunami, která ničí celá města. Nemůžu Ti dát takový impuls. Nikoliv proto, že to nelze fyzicky. Ale proto, že on už Ti byl dán. Pluj za vlnou, je to tak snadné. A tak osvobozující. Není nic jednoduššího, než se odevzdat vlně. A ani si nevšimneš, jak se sám staneš vlnou. A ani si nevšimneš, jak ses rozplynul v oceánu a mezi vlnami již nejsou žádné hranice.

A ještě jedno. Nikdy na Tebe nezapomínám. Nemysli si, že když mě neslyšíš, tak já jsem na Tebe zapomněla. Jsem vždycky s Tebou.

Ohlédni se.

Jsem tady.

Zavři oči. Zklidni svou mysl.

Ty jsi tady.

Udělej hluboký nádech, vydechni naplno.

My jsme tady.

 

Autorka: Tanja, Saratov

 

Zdroj: https://allatravesti.com/pismo_dushi

 

Audio verzi si můžete poslechnout zde: