Náruč co teple objímá,
ať léto je či zima mrazivá.
Tam volnost dostávají city,
o nich se ví, i když jsou skryty.
Tolik lásky nepoznáš jinde,
radost i smích tam za tebou přijde.
Tam cítíš se nejjistější.
bolest odletí a náruč tě ukonejší.
Do světa jdi za svojí vidinou,
cestičku k domovu máš jednu jedinou.
Láska, cit, hřejivá slova,
ten přepych pod prostý šat se schová.
O domovu se píše i písně pějí,
jsou lidé, co dát ho neumějí.
Šťasten, kdo dostal ten dar,
v srdci ho nosí a předá dál.
Hana Jílková, Loštice
| DOMOV . Počet hlasů: 30 |
“Nemůžeme druhým přát nic zlého, dokonce ani v myšlenkách. Protože silou mysli si kladeš past sám na sebe, na své tělo a svůj rozum. A čím častěji o tom přemýšlíš, tím silnější jsou její sítě, tím více se dostáváš do jejich sevření.
Zanechat komentář