Dar proroctví

 

 Často jsou tímto neobvyklým zdrojem předpovědí budoucnosti knihy. Autoři těchto knih vždycky byli a také stále jsou mimořádnými lidmi. Když čteme jejich díla, máme dojem, že se díváme do otevřené knihy budoucích událostí. S tímto fenoménem se setkáváme od dávné minulosti, kdy ve většině případů měli tento jedinečný dar náboženští vůdci. Ne vždy jim ale dar proroctví přinášel slávu a štěstí. Spíše naopak. Například v druhé polovině 18. století napsal ruský mnich Abel knihu obsahující proroctví o budoucnosti carevny Kateřiny II., kde také předpověděl její smrt. Na příkaz carevny byl uvězněn v Schlusselburské pevnosti na doživotí. Když carevna zemřela přesně v den, který označil prorok, nastoupil na trůn její syn – Pavel I. Byl informován o existenci Abela a o jeho předpovědích. Car nařídil, aby byl mnich převezen do Petrohradu. Ale poté, co Abel předpověděl datum carovy smrti, byl mnich znovu uvězněn v Petropavlovské pevnosti a pak vykázán do kláštera na Solovětském souostroví. Abel se za 84 let svého života mnoho nachodil po světě kvůli předpovědím o osudech ruských carů, svržení monarchie v Rusku, občanských a světových válkách, které popisoval ve svých knihách.

 

 Bouřlivá éra vědecko-technického pokroku nám zase přinesla jiné předpovědi budoucnosti – předpovědi „vědeckého“ charakteru, které byly stejně výjimečné jako jejich předchůdkyně z minulosti. Jako průvodci geniality těchto lidí sloužily zase knihy! Připomeňme například tajemné svitky Michaila Lomonosova. Nebo ještě známější knihy Heberta George Wellse, které připravovaly lidstvo na budoucí vědecký a technický pokrok. Nebo knihy Alexandra Běljajeva, které byly skutečným proroctvím o dalším vývoji kosmonautiky. A kolik zrnek pravdy a daru předvídavosti obsahují díla takových spisovatelů, jako byli Arthur C. Clark, Isaac Asimov, Raymond D. Bradbury, Ivan Efremov, Alexandr Kazancev, Stanislav Lem. Život nám neustále přináší nové důkazy o existenci mimořádných tvůrčích osobností, které mají tento neuvěřitelný dar. Vezměme si například knihy známé spisovatelky Anastasie Novych. Poprvé byla její díla publikována v roce 2003.

 

 Vznik a podstatu neobvyklého fenoménu prozřetelnosti se snažilo objasnit mnoho vědců. Vždyť faktů o tomto neobvyklém jevu bylo shromážděno víc než dost. Někteří vědci, zabývající se tímto problémem, tomu byli sami svědky. Například N. P. Běchtěrevová, vědkyně se světově proslulým jménem, která celý život zasvětila studiu mozku, se ve své knize Magie mozku a bludiště života snažila dostat blíž k odhalení fenoménu prozřetelnosti, se kterým se přímo setkala. Sama totiž zažila prorocké sny o smrti svých rodičů. Světoznámý francouzský historik a filozof dvacátého století Fernand Braudel, který se zabýval detailním studiem historických fenoménů ve společenských vědách, vytvořil zajímavý koncept o jevu p ř e d v í d a v o s t i . Podle jeho teorie, jejímž základem byla teorie relativity času Henriho Bergsona, existuje „dlouhé trvání“ (longue durée), tedy určitý časový bod, ve kterém se soustřeďuje veškerá smyslová historická perspektiva. Ta zahrnuje minulost, současnost a budoucnost. Fenomén předvídavosti představuje unikátní schopnost nadaných osobností dostat se do tohoto zvláštního časového bodu potenciálních smyslů a myšlenek, kde se právě projevuje dar prozřetelnosti. Během tohoto období se spisovatel nachází na vrcholu tvůrčí činnosti a výsledkem je mimořádná kniha, plná reálných proroctví.

 

 Ale tady vyvstává další otázka: budou lidé schopni vyslyšet a pochopit varování proroka, a to nejen ve své vlastní zemi? V tomto smyslu se přesně vyjádřila vědkyně N. P. Bechtěrevová:

 „Člověk si žije svůj obyčejný život a osud mu jakoby náhodou pošle do cesty nějaký ‚výherní los‘, který může změnit jeho budoucnost. Moudrý to pochopí, začne toho využívat a realizovat své plány. Jiný to nechá bez povšimnutí. A kvůli tomu pak mají lidé odlišné osudy. Jeden vykročí jedním směrem a druhý zase jiným. Ale v podstatě se všichni nacházejí ve stejné situaci. Život oběma něco dává. Je jen důležité to včas pochopit a přijmout.“