ČTYŘI ŽENY

Žil byl sultán, který měl 4 manželky. Všechny byly chytré a krásné, ale ze všech nejvíce sultán miloval čtvrtou ženu – mla­dou, dobrou a laskavou. Oblékal ji do dra­hých rouch, daroval jí drahocenné šperky a různě ji rozmazloval.

Blázen byl i do třetí manželky – nej­krásnější ženy na světě. Sultán ji vždy brá­val s sebou, když jel do cizích zemí, aby všichni viděli její krásu. Ale přitom se velmi bál, že by mu mohla někdy odejít za jiným.

Miloval sultán i svou druhou ženu – intrikánku a intelektuálku. Ona byla vždy na úrovni: chytrá, přívětivá a trpělivá. Sul­tán se na ni vždy mohl obrátit s ja­kýmkoliv problémem – tato žena mohla vyřešit všechny potíže.

První žena byla ze všech nejstarší. Ji dostal sultán jako dědictví po svém starším bratrovi. Ta­hle žena byl nejvěrnější. Dělala vše proto, aby její muž se stal nejbohatším a nejvlivnějším. Ale sultán ji nemiloval, dokonce si ji ani nevšímal, přestože ona ho velmi milovala...

Stalo se, že sultán onemocněl. Cítil, že se blíží smrt a začal přemýšlet o tom, jaký život on prožil v průběhu dlouhým let. Po­myslel si: „Teď mám čtyři manželky, ale na onom světě budu úplně sám!“ Tak řekl své čtvrté ženě: „Ty víš, žes vždy byla mou oblíbenkyni. Tobě jsem dával vše nejlepší, staral jsem se o tebe a chránil tě, jak jsem mohl. Nyní, když umírám, jsi připravená jít se mnou do království stínů?“ „Ani o tom nepřemýšlej!“ hněvivě odpověděla žena a odešla, aniž by sultánovi cokoliv dalšího řekla. Tato slova velmi zranila srdce umí­rajícího. Rozrušený sultán přizval svou tře­tí ženu: „Celý život jsem obdivoval pouze tebe! Teď, když jsem na smrtelné posteli se ptám, jsi připravená jít za mnou do údo­lí mrtvých?“ „Ovšem, že ne!“ odpověděla mu žena. „Můj život pokračuje dál. Možná se dokonce znovu vdám.“

Takovou bolest sultán nikdy nezažil. V strašných duševních mukách promluvil ke své druhé ženě: „Na tebe jsem se obra­cel v složitých situacích, tys byla mým nej­lepším pomocníkem i rádcem. Nyní, když umírám se ptám, jsi připravená jít za mnou na onen svět?“ „Omlouvám se, můj muži, ale tentokrát nemůžu být tvým partnerem. Můžu ti pouze slíbit, že ti ustrojím pohřeb se všemi poctami.“

Sultán byl ohromen a zdrcen. A v tu chvíli se ozval hlas: „Jsem připravená jít s tebou kamkoliv, já budu s tebou vždy!“ Sultán uviděl, že před ním stojí jeho první žena. Byla vyčerpána a téměř k nepozná­ní z prožitého trápení. Ohromený muž řekl: „Teprve nyní jsem pochopil, že jsem měl být více pozorný k tobě, dokud život neo­pouštěl moje tělo!“

My všichni máme čtyři ženy. Čtvrtá – to je naše tělo. Nezále­ží na tom, jak moc se staráme vypadat dobře, protože ono s námi ne­půjde na onen svět. Třetí žena – to je práce, postavení a peníze. Po naší smrti je obdrží jiní lidé. Druhá žena – to je rodina a příbuzní. Všichni nám pomá­hají a podporují nás, ale po naší smrti nás můžou doprovodit pouze ke hrobu.

A nakonec první žena – to je naše duše, kterou my celou dobu ignorujeme v honbě za majetkem, mocí, bohatstvím a požitky. Přesto, nehledíc na takový přístup je to naše duše, která je naší jedinou společnicí po celý náš život vždy a ve všem.

Nikdy nezapomínejte ji chránit a obo­hacovat ji! Protože největší dar, který mů­žeme darovat sobě a celému světu, to je starostlivý a pozorný vztah ke své duši.

překlad: Ludmila Tandlerová

Zdroj: Story Fox