Co se s námi děje v lidském davu

Anton Pavlovič Čechov v povídce „Kvas intelektu“ dokonale zachycuje chování davu, který vznikl jen proto, že se dva muži zadívali stejným směrem. Ná­hodní kolemjdoucí se začali zastavovat, přidávat do skupinky a společně se dívali stejným směrem. Dav neustále narůs­tal a nikdo nechápal, proč tam stojí, ale i přesto zůstával stát. A kdo ví, jak by se všechno dopadlo, kdyby nenastala situa­ce, která přinutila lidi rozejít se tak rychle, jak přišli.

Američtí sociální psychologové v po­slední době prováděli studii, která ukázala, jak na počtu lidí, kteří se chovali určitým způsobem, závisí formování lidské masy, a jak se zvyšuje jeho progrese. Bylo vy­tvořeno pět různých skupin lidí, které měli jednu, tři, pět, deset a patnáct osob. Tyto skupiny se zastavovaly na určitém místě na ulici a začínali provádět stejnou čin­nost (například se dívat stejným směrem). Bylo zjištěno, že ve skupinách s počtem 1–5 osob se počet kolemjdoucích zvyšo­val úměrně k počtu „experimentální sku­piny“. Stejné výsledky byly získány ve skupinách, které měly pět, deset a patnáct osob. Rozdíl byl jen v progresi zvýšení celkového množství lidí. U jednoho člově­ka zastavilo kolem 4 % z kolemjdoucích, a ve skupině 15 lidí – téměř 40 % ze všech kolemjdoucích. Psychologové, provádějí­cí výzkum, vyvinuli klasifikaci davů, kde konkrétní případ, popsaný v této studii zařadili do spontánního davu. V následujících výzkumných studiích bylo charakteri­zováno dalších 11 druhů davu.

„Vezměme si například agresivní dav vedený jedinou emocí hněvu, vzteku a sle­pé nenávisti. Tato Vůle, která je natolik vzdálená duchovní povaze člověka, směru­je všechny činy lidí v davu na ničení a za­bíjení sobě podobných. Panického davu se zmocňuje jediná emoce – strach. Lidé, vystaveni této emoci, stejně jako jakéko­liv stádo zvířat prchají, a v panice mohou pošlapat své bližní. Lidé v tomto momen­tě ztrácejí lidskost, stávají se bytostmi se zvířecími instinkty, jak se říká ze strachu a touhy zachránit jen sebe, „ztrácí hlavu“. Převládající emoce tzv. nenasytného davu mají vlastnosti Materiální podstaty jako chamtivost, touha vlastnit velké materiální bohatství. Nebo například, dav vzbouřen­ců, který je stálým atributem všech revo­lucí či změn vládních režimů. Je to typický průvodce Vůle Živočišného rozumu, po­kud vezmeme v úvahu, co za skutky koná ve svém „šílenství“: zhubení lidí, pogro­my, žhářství, úsilí zmocnit se zbraní, sklon ke svévoli, násilí, zuřivosti a tak dále.

„Vědomá osobnost se zde vytrácí. City a myšlenky všech jednotek, které tvoří ce­lek nadiktovaný davem, jsou zaměřeny jed­ním směrem. Člověk v davu na žebříčku ci­vilizace klesá o několik příček dolů a stává se lehce manipulovatelným.“

Gustave Le Bon, francouzský psycho­log, zakladatel sociální psychologie (Mezi jeho nejznámější práce patří kniha Psy­chologie davu, která poprvé vyšla v roce 1895 ve francouzštině a o dva roky později byla přeložena do češtiny. Svoji koncepci vypracoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce).

Například je již dávno známo, že ba­nální nehoda na ulici, vezměme například dopravní nehodu, shromažďuje náhodný dav zvědavých kolemjdoucích. Tento dav se nakazí stejnorodými emocemi, týka­jícími se toho, co se událo. To znamená, že dochází k v psychologii známé „cirku­lační reakci“ (narůstající emoční nákaza v davu). Začíná to jako obvykle z diskusí o tom, co všichni viděli, kdo řídil auto, jak a kdo zatáčel a kdo z řidičů za to může. Ale vyvrcholení těchto vášnivých emocí může rychlou transformací proměnit okasionál­ní dav (nahodilý, příležitostný, z latinské­ho slova „occasio» – „náhoda“) v expre­sivní, přičemž se změní téma projednávání situace na hledání viníka hrozného stavu silnice, špatného života a nedostatku po­řádku ve společnosti. Při vyhrocení těchto emocí už není daleko k tomu, transformo­vat takový dav do davu konajícího.

Pro lepší pochopení toho, jak to fungu­je, uvedu klasické schéma používané spe­ciálními službami technologií pro změny vládního režimu na základě podobných efektů nakažení davu. Přičemž se tyto metody praktikují jak konkurenčními státy, tak i vlastními speciálními služba­mi v různých zemích.

Například přibližně ve stejnou dobu se v různých částech hlavního města „náhle“ stávají dopravní nehody. Samo­zřejmě, že se na těchto místech shro­mažďují náhodné davy „diváků“, mezi nimiž jsou specialisté, kteří jsou schopni prostřednictvím mluveného slova změnit okasionální (náhodný) dav v konající, a nasměrovat jej na pohromy, nepokoje, ke svrhnutí jednoho režimu a k nastole­ní druhého. Takové podobné nakažení davu, jenom jinými způsoby a s použitím různých schémat, která u mas vyvolávají projevy Živočišného rozumu, můžeme sledovat na příkladu uměle vytvořených „barevných“ revolucí v různých zemích po celém světě.

Kdyby o nich lidé věděli, pak by nebyli poslušnými figurkami v cizích rukou. Ale je možné, že k tomu také dochází kvůli lidskému zvyku žít tak, že se v každodenním životě upřednostňují myšlenky a emoce Živočišného principu (ega). Navíc je člověk náchylný k tomu, aby kopíroval chování lidí ve svém oko­lí. Mnozí dnes vůbec neusilují o čistotu vlastních myšlenek. Možná proto se „ži­vočišná nálada“ ve společnosti předává častěji a rychleji, než cokoli dobrého, du­chovního a pozitivního. Přičemž se mezi obyvatelstvem šíří s takovou rychlostí, jako oheň po Bikfordově zápalné šňůře. Mnozí lidé se s takovými jevy často po­týkají, ale bohužel si toho nejsou vědomi. Například třeba potkávají své známé nebo příbuzné a ty jim obvykle začínají vyprá­vět o někom, s kým se dnes nebo v po­sledních dnech setkali, s kým si povídali, kdo na ně silně zapůsobil svými negativ­ními skutky nebo slovy. A je zajímavé, že člověk toto „hrozné chování a vyprá­vění“ nejenom předává, ale snaží se ho přesně kopírovat, i jeho hněv, důraz těch či oněch slov, ukázat mu táž gesta. Jiný­mi slovy, při předávání těchto informací je zachvácen stejnými emocemi a silou Živočišného rozumu. A kromě toho, aniž by si to uvědomoval, se je jako průvod­ce snaží předat dále, negativum násilně vnucuje svým známým, přátelům, spolu­pracovníkům, členům domácnosti. Vzhle­dem k tomu, kolikrát za den to různí lidé udělají, a jak je to ve světové společnosti v měřítkách lidstva rozšířeno, rýsuje se nám tu velmi smutná situace.

s použitím materiálů z knihy AllatRa