Co jsou to ve skutečnosti obrazy. Jak fungují na úrovni fyziky. Jak a kvůli čemu je využívá vědomí.

„Zbavit se všeho pozemského – zbavit se obrazů.“

(Z pořadu „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému“)

 

Zdánlivě jednoduchá fráze, ale pro mě se stala skutečným objevem. Předtím jsem se celou dobu snažila kontrolovat myšlenky, přičemž jsem nevěnovala zvláštní pozornost obrazům. Nepřikládala jsem jim zásadní význam. A v tomto se skrývala podstatná záměna vytvořená Živočišným rozumem.

Po odvysílání pořadu „Od předem mrtvého k věčně živému. Vědomí a Osobnost“ - tohoto živého zdroje pro hledající duši, jsem pro sebe učinila mnohá odhalení, načež chápání obrazů se rozvinulo v úplně novém světle. Netušila jsem, jakou sílu mají v mé hlavě.

Uvedu jednoduchý příklad: plánuji výlet k moři. Zdánlivě je vše jednoduché: naplánovat výlet, nakoupit, zabalit si věci. ALE, během této doby vědomí už pětkrát přijelo a odjelo od moře, promyslelo stovky situací, které mohou nastat v průběhu cesty a během pobytu v kempu. Tímto způsobem přehrálo několikrát v mé hlavě celý můj výlet, který se ještě ani neuskutečnil.

Co se vlastně v tu chvíli stalo: naplánovala jsem budoucí události. A tyto scénáře, které vyvolaly nepatrný nárůst emocí, se mohou zhmotnit v životě. A čím déle koncentruji svou pozornost na jakoukoli v obraze navrhovanou situaci, tím je větší šance, že se to právě tak stane.

Už dříve jsem věděla, že myšlenky jsou materiální a lidé nevědí, jakou silou vládnou. Přesto jsem nevěnoval pozornost faktu, že myšlenky „ožívají“ pomocí obrázků, které se celé dny honí v naší hlavě. Jakmile soustředíš pozornosti na něco zajímavého (například, zalíbil se výjev – vyvolal emoci radosti a euforie, nebo se nelíbil – objevil se strach), jsi chycen. Uvízl jsi v obratně rozmístěných sítích vědomí.

Pokusíme se zjistit, co v sobě vlastně obrazy skrývají a jak to všechno funguje.

 

Význam slova "obraz"

 

Co o tom říkají slovníky:

Obraz podle Efremové

• Obraz–vnější podoba, vzhled někoho nebo něčeho. Podobnost někomu nebo něčemu.
• Živé, vizuální zobrazení někoho nebo něčeho. To, co je vidět, co se zdá ve snu, co je v představách. Kopie, napodobenina, otisk jevů objektivní reality ve vědomí.

Encyklopedický slovník:

• Obraz – subjektivní zobrazení světa, včetně samotného subjektu, druhých lidí, prostorového prostředí a časové posloupnosti událostí.

Psychologický slovník:

• Umělecký odraz myšlenek a pocitů prostřednictvím zvuku, slov, barev atd. Vizuální zobrazení jakéhokoli jevu skrze druhé, více konkrétnější; srovnávání, ztotožnění.
• Vzhled, řád, složení čehokoli.
• Forma, přijetí.

Hodně o obrazném myšlení hovoří následovníci Starověrci (starověký slovanský pohanský kult). V jejich interpretaci je jedním z konceptů obrazu:

• OBRAZ – to, co umožňuje pochopit účel a existenci daného objektu nebo jevu, vyjádřeného slovem.
• Po slabikách: OB – RAZ (ОБ – РАЗ).
• OB –(образовывать, объединять) vytvářet, sjednocovat. RAZ– (разделённое, отдалённое) rozdělené, oddělené.

Z toho můžeme vyvodit závěr, že obraz, ve své podstatě – je to, co rozděluje sjednocené a vytváří něco vnějšího. OBRAZ – to je rozdělení sjednoceného, vzdáleného, tj. Nebeského od Pozemského.

A teď to nejzajímavější: samotný obraz, kopie, zamrzlý obrázek – to je nic. Nepředstavuje nic do té chvíle, dokud mu člověk nevěnuje svou pozornost – sílu Života.

«Ezoosmóza je skok informace z jedné informační cihly k jiné: informační cihla přitáhla informaci a předala ji jiné informační cihle, nechala ji tedy projít skrze sebe. V našem názorném příkladu představují tyto informační cihly ony pixely. Ty jako Pozorovatel díky své svobodě volby, vyvoláváš tento pohyb v tom nebo jiném směru».

«Podle kvantové fyziky to, zda se elektron nachází ve stavu částice, závisí na samotném aktu měření nebo pozorování. Jinak řečeno, neměřený a nepozorovaný elektron se chová ne jako částice, ale jako vlna. V tomto případě pro něj existuje celé pole pravděpodobností, protože se nachází tady a teď na velkém množství míst najednou, tedy ve stavu superpozice. Přitom bez ohledu na to, že elektron zaujímá větší množství pozic, bude to jeden a ten samý elektron a jedna a ta samá vlna.

Superpozice je možnost nacházet se v jeden okamžik ve všech možných alternativních stavech, dokud není učiněna volba, dokud Pozorovatel neučinil měření (výpočet daného objektu). Jakmile Pozorovatel soustředí pozornost na chování elektronu, tak se elektron okamžitě přemění v částici, tedy přemění se z vlny v materiální objekt, jehož polohu je možné lokalizovat. Jedním slovem, po měření, tak říkajíc po volbě Pozorovatele, se bude jeden objekt nacházet pouze na jednom místě».

(A. Novych, „AllatRa“)

 

A právě tak probíhá materializace. Všechny vynálezy, vědecké objevy a vše, co nás obklopuje v současném světě – bylo takto materializováno. Každý čin se nejprve zrodí v naší hlavě a teprve potom jej vědomě nebo nevědomě materializujeme – dostáváme se z neviditelné sféry – do té viditelné. Právě člověk, díky své energetické konstrukci, je jakousi originální „stanicí pro přeměnu“ energie Života v materii. Abychom pochopili, jak to funguje, obrátíme se na vědu.

„Materiální struktura mozku uchovává obrazy (hologramy), které získala během prožitého života.“

(A. Novych, „AllatRa“)

Z toho vychází, že obraz není nic jiného než hologram? V souladu s tím je to, co každý den vidíme před našimi očima – sada obrazů (holografických diapozitivů), které se mění v závislosti na tom, kde člověk nasměřoval sílu své pozornosti.

A nejzajímavější na tom je, že je to vědecky potvrzeno. Zvídavé mysli se začínají domýšlet, že s tímto hmotným světem není něco v pořádku. V roce 1982 uskutečnil výzkumný tým univerzity v Paříži, vedený Alainem Aspectem, experiment, který „hrozí“ epochálními objevy. Vědci zjistili, že za určitých podmínek si mohou elementární částice okamžitě vyměňovat informace, bez ohledu na vzdálenost. Einsteinova teorie relativity, která uvádí, že rychlost šíření interakcí je omezená a rovna rychlosti světla (299 792 458 m/s), se bortí v základech, neboť týmu vědců se podařilo prokázat, že neexistuje žádné omezení. Částice mohou komunikovat na libovolnou vzdálenost – ať už je to v rozsahu 10 tisíc m/s nebo 10 milionů m/s.

To potvrzuje i informace zveřejněná na stránkách knihy „AllatRa“:

„Rigden: Čím více vědci zkoumají otázky, které věda klade, tím více dochází k závěru, že všechno na světě je velmi těsně vzájemně propojeno a nic neexistuje odděleně. Tytéž elementární částice existují ve svém vzájemném propojení. Podle teorie kvantové fyziky, pokud je vyprovokován v jednom okamžiku vznik dvou částic, tak se nebudou nacházet pouze ve stavu „superpozice“, tedy současně na mnoha místech, ale také změna stavu jedné částice povede k okamžité změně stavu druhé částice, ať už se od sebe budou nacházet jakkoli daleko, dokonce i pokud bude tato vzdálenost převyšovat hranice působnosti všech přírodních sil, které jsou dnes člověku známy.“

 

Mnozí vědci se snažili objasnit tuto „anomálii“ složitými způsoby, ale zvídavé mysli pokračují v pokusech a je zcela patrné, že se brzy doberou Pravdy.

Například, fyzik na londýnské univerzity David Bohm, na základě Aspectových experimentů, dospěl k závěru, že viditelná realita existuje jen v naší představivosti a, i přes zjevnou hustotu, vesmír – je jen ideálně detailně zpracovaný hologram.

Zde je vhodné citovat definici vytvoření a práce hologramu. Hologram je ve skutečnosti trojrozměrná fotografie pořízená pomocí laseru. Chcete-li vytvořit hologram, je nutné, aby byl fotografovaný objekt osvětlen světelným paprskem laseru. Druhý laserový paprsek, společně se světlem odraženým od fotografovaného objektu, vytváří obraz, který je na filmu fixován.

Takto získaný snímek vypadá zpočátku nesmyslně, jako směs světlých a tmavých pásů, ale jakmile jej osvětlíme laserovým paprskem – objeví se trojrozměrné, objemné vyobrazení zachyceného objektu.

Pozoruhodné je, že pokud hologram rozřežeme na několik částí a osvětlíme jej tím samým laserem, každá z částí bude obsahovat celistvý obraz. Dokonce, i když budeme pokračovat v dělení hologramu na části – na každé bude opět zobrazen celistvý obraz objektu. Jinými slovy, každá část hologramu má kompletní informaci o objektu.

«Takže elektron, jak víme, může v materiálním světě existovat ve dvou stavech současně: ve stavu částice a stavu vlny. Podle téže kvantové fyziky se může současně projevovat na různých místech. Když elektron odejde nebo přesněji zmizí ze své atomové orbity, okamžitě se přemisťuje, tedy na tomto místě mizí, ale na jiné orbitě se objevuje…

…Pozorovatel z pozice trojrozměrné dimenze může při vytvoření určitých mechanických podmínek vidět elektron jako částici. Ovšem Pozorovatel z pozice vyšších dimenzí, který bude vidět náš materiální svět v podobě energií, může pozorovat jiný obraz struktury toho samého elektronu. Uvidí zejména to, že informační cihly, které tento elektron tvoří, budou projevovat výlučně vlastnosti energetické vlny (roztažené spirály). Přičemž tato vlna bude v prostoru nekonečná. Jednoduše řečeno, poloha samotného elektronu v celkovém systému reality je taková, že se bude nacházet všude v materiálním světě».

(A. Novych, „AllatRa“)

Tímto se vysvětluje stav vědění a chápání všeho, který se „spouští“ u člověka nacházejícího se na Duchovní vlně, stejně jako připoutanost k jakémukoli obrazu nebo předmětu v době, kdy je Osobnost potlačena vědomím.

Princip „vše je obsaženo v každé části“ ukazuje, že všechno ve vesmíru je jedno a iluzorní rozdělenost se objevuje pouze v myslích lidí nacházejících se pod kontrolou Živočišné podstaty.

 

Jaký je hlavní úkol obrazů, jak a proč je využívá systém Živočišného rozumu?

 

Už víme, že obraz je to, co tříští celek na části. Například, je zde celý film, ale skládá se z mnoha malých záběrů. A právě tím se zabývá systém Živočišného rozumu – roztrhává celkový obraz světa na neúplné snímky, aby bylo pro lidi těžké se vyznat v tom, co se děje v tomto materiálním světě.

Je vůbec možné pochopit smysl filmu nebo obrazu, pokud jej budeme posuzovat podle jednotlivých malých kousků? Tímto způsobem byla rozdrobena náboženství – nyní je jich na světě asi 5 tisíc; věda, která byla rozdělena na fyziku, chemii, matematiku, algebru, astronomii, biologií a další směry. Také lidé jsou na světě rozděleni – na rasy, národnosti, sociální skupiny a tak dále. Planeta je rozdělena na kontinenty, státy, města, ulice...

Ale pokud na světě zavládne Jednota, - lidé pochopí, že není co rozdělit, že my všichni jsme obyvatelé jedné planety, a máme jedno předurčení – poznat Boha a vrátit se Domů, do Duchovního světa, jako Živí – zůstanou pak systému nějaké šance? Je možné, aby rozdrobil celek na jednotlivé části, když to bude nesmyslné, jestliže se v každé hlavě utvoří jednotný obraz světa? Pokud lidé zjistí, že my všichni společně jsme Celým a Nedělitelným, může-li nás potom něco rozdělit?

Každý bude pomáhat tomu druhému a cítit jej stejně, jako cítí sám sebe. Každý začne chránit a vážit si všeho Božího stvoření, protože pochopí, že je Jeho nedílnou součástí. Naše planeta se promění na kvetoucí zahradu, v níž lidé budou poznávat Jediného Boha a chápat, že byli stvořeni právě proto, aby získali zkušenosti a vrátili se do své pravé Vlasti, do Duchovního světa.

Ať se tak stane.

Z pořadu „Od předem mrtvého k věčně živému". Vědomí a Osobnost“ (55:02 - 1:40)

 

Olga Černá

Zdroje:

http://tolkslovar.ru/o1707.html
http://galactic.org.ua/pr-nep/Fiz-4.htm
https://youtu.be/R29rL-CIsbo

zdroj: https://allatravesti.com/chto_takoe_obrazy_na_samom_dele

 

(Poznámka redakce: překlad se postupně zveřejňuje v textové podobě. Následně bude video s titulky.) 

text relace: http://allatra.cz/category/rozhovor-vedomie-a-osobnost