Co je to osteochondróza páteře - pokračování

pokračování z minulého čísla (6/2016)

Časem začne meziobratlová ploténka „vysychat”, zpevňovat se a snižovat svoji výšku. To vede k přiblížení těl sousedních obratlů. Výsledkem takového přiblížení je skutečnost, že se těla obratlů při pohybech páteře začínají vůči sobě posouvat v horizontální rovině. Tyto boční pohyby narušují synchronnost práce ploténky a pravých kloubů páteře, ve kterých se začínají rychle rozvíjet dystrofické změny. A nakonec je narušena tlumící činnost meziobratlové ploténky, což vede k narušení biomechaniky celé páteře a k rozvoji různých nemocí páteře. A nyní nastává situace, kdy už to člověk takzvaně „nemůže vydržet“ kvůli zjevné, neustálé a nesnesitelné bolesti. Ta ho donutí, aby se vrhnul do hledání všelijakých prostředků, jež by ho této bolesti zbavily, a věří přitom každé reklamě, ve které vychvalují prostředky, od kterých si slibuje úlevu.

Segmentární nestabilita
Segmentární nestabilita je dalším stadiem rozvoje osteochondrózy. Nadměrná patologická pohyblivost segmentů páteře se obvykle začíná rozvíjet v důsledku pokračující degenerace meziobratlové ploténky ve stadiu narušení turgoru (napětí, vnitřní tlak) pulpózního jádra. A potom už jakákoli přílišná zátěž nebo pohyb činí daný segment páteře (především meziobratlovou ploténku) náchylnou k další traumatizaci. V tomto stádiu rozvoje osteochondrózy při biomechanickém zatěžování degenerované meziobratlové ploténky, dochází v zónách nestejnorodosti tkáně k lokálnímu přetížení.

...V degenerující meziobratlové ploténce dochází k podobným fyzikálním procesům, pouze s tím rozdílem, že vše probíhá na mikroúrovni. Zónami lokálního přepětí jsou zde oblasti nekrózy ( z řec. nekros — mrtvý; patologický proces, který se projevuje lokálním odumíráním buněk, tkáně nebo orgánu v živém organizmu). K uvolnění energie dochází při náhlém přetíženi ploténky. Když člověk například dlouhou dobu seděl (meziobratlové ploténky pociťovaly značnou zátěž) a potom náhle vstal a začal chodit (v ten moment se náhle prudce snížila kompresní zátěž meziobratlových plotének). Zdravé ploténky díky plnohodnotnému vykonávání svých funkcí vydrží tento náhlý přechod bez poškození. Ale degenerující ploténka na něj reaguje „se zpožděním“. Navíc pokud v zónách nestejnorodosti tkáně v daný okamžik došlo k lokálnímu přepětí, může takový „náraz“ představovat „poslední kapku“, která má za následek „mini zemětřesení“ v poškozené ploténce. V podstatě tedy poslouží jako impulz k přerozdělení energie a tato uvolněná energie nejen zvětšuje nekrotické trhliny, ale poškozuje také zdravou tkáň v bezprostředním okolí ložiska, což vede k rozšíření zóny rozpadu tkáně ploténky.

Dezintegrace patologicky pozměněného pulpózního jádra nevyhnutelně mění jeho objem. Přitom zákonitě roste komprese fibrózního prstence a více či méně to narušuje rozložení struktur segmentu páteře. Aktivace procesu mikrohojení po období intenzivní destrukce a postupného hromadění sklerotických změn v tkáních meziobratlové ploténky (mimochodem, sklerózou se nazývá výměna parenchymu orgánů za pevnou pojivovou tkáň), to vede k narušení pohyblivosti.
Ve svém důsledku pak tento proces vyvolává postupující narušení trofiky meziobratlové ploténky, která je postupem času dovršena kolagenizací tkání, tedy tak zvanou „chrupavčitou metaplazií“, kdy je pulpózní jádro nahrazeno vláknitou chrupavkou. Metaplazie (z řec. metaplasis — přeměna) je přeměna jednoho typu tkáně v jiný, který se od prvního liší morfologicky a funkčně, ale zároveň je zachována jeho hlavní druhová příslušnost.

Při takových patologických procesech fibrózní prstenec mnohem intenzivněji praská, a to zejména v zónách „chrupavčité metaplazie“, což vede posléze k rozvoji protruze nebo k výhřezu meziobratlových plotének. Tyto procesy jsou potvrzeny tím, že trhliny vznikají na prstenci z vnitřní části meziobratlové ploténky a míra jejich rozšíření proporcionálně odpovídá míře destrukce pulpózního jádra. V případě segmentární nestability páteře dochází k pohybu v podobě přílišného ohybu a napřímení a rovněž atypickému posunu obratlů vpřed nebo vzad. Při diagnostice pomocí rentgenu je to popsáno jako posun těla výše položeného obratle při ohybu o něco vpřed (rentgenový snímek č. 2) a při napřimování vzad (rentgenový snímek č. 3), nebo jako změna rovnoměrného oblouku (lordózy) s lokálním napřímením (nebo prohloubením).

Segmentární nestabilita páteře se může klinicky projevovat jako periodicky se opakující bolestivý syndrom při neopatrném otočení trupu, přílišném ohybu, napřímení nebo dlouhodobé statické pozici, při zvedání se po dlouhé době strávené v pozici vsedě (tak zvané „startovací bolesti“, kdy nejhorší ze všeho jsou první kroky). Ale rád bych vás upozornil na to, že bolestivý syndrom je svého druhu unikátní „bezpečnostní“ a ochranný mechanizmus organizmu, který brání totálnímu přetížení poraněné ploténky, o němž jsme mluvili výše, a chrání také před „mikrozemětřeseními“ v daném segmentu páteře. V takovém případě organizmus operativně reaguje na bolest svalovým spazmem, nebo jak často říkají chiropraktici „svalovým blokem“, pomocí napětí krátkých svalů páteře.
To na určitou dobu imobilizuje (z lat. immobilis — nehybný) poškozený segment nebo segmenty páteře k tomu, aby jim bylo umožněno plynule přejít z jednoho druhu činnosti na jiný, a tím předejít dodatečné traumatizaci. V důsledku částečné ztráty svých funkčních možností totiž degenerující ploténky na rozdíl od zdravých nereagují tak rychle.

Příroda prostě do posledního dechu brání poškozený segment, snaží se všemi silami pozdržet další rozvoj nestability a postupující degeneraci ploténky. A pokud člověk v této chvíli páteři pomůže, začne například plavat (bez zátěže, pouze rekreační plavání), chodit do deseti kilometrů denně (léčebná chůze terénem, metoda, kdy se dle plánu dávkuje čas a délka chůze, nemluvíme o chůzi na trenažéru) atd., podobné svalové spazmy brzy pominou a proces rychlého rozvoje degenerace ploténky se výrazně zbrzdí. Žít v souladu se svým organismem a naslouchat mu se určitě vyplatí, vždyť ve hře je vaše zdraví a tím i vaše každodenní činnost, práce a vzájemné vztahy s vaším okolím.

Mnozí „odborníci“ v oblasti vertebrologie bohužel považují takovou situaci za „patologickou“ a dle jejich názoru „je třeba svalový blok uvolnit“. Protože dostatečně nechápou podstatu procesů, ke kterým v organizmu dochází, neopodstatněně „ordinují“ pacientovi manuální terapii, různé metody trakce (roztažení, srovnání) páteře, doporučují nemocnému, aby se věnoval fitness a jiným intenzivním fyzicky zatě- žujícím činnostem.

Ale tohle všechno nejen že nezastavuje rozvoj nestability v pohybovém segmentu páteře, ale naopak to napomáhá další, rychlejší (reaktivní) a progresivní degeneraci meziobratlové ploténky. Nechce se věřit, že by vědecký svět o tomto záporném efektu nevěděl? Degenerativní onemocnění celé páteře a pohybového segmentu páteře se zkoumají už téměř sto let. Před čtyřiceti lety (v roce 1970!) o tomto problému napsal v té době ještě vedoucí katedry ortopedie a traumatologie Novosibiřského státního lékařského institutu J.L.Civjan: „Pokud jsou v případě segmentární nestability předepisovány trakční metody léčby, manuální terapie nebo intenzivní sport, budou tyto metody pouze napomáhat „narušování“ segmentu páteře, budou stimulovat rozvoj degenerativního a dystrofického procesu v meziobratlové ploténce a nepřinesou nemocnému žádný užitek.“

S použitím materiálu z knihy

Osteochondróza pro profesionálního
pacienta prof. Igora Danilova