ČINVAT: Most vedoucí přes propast - 2. díl

...pokračování z minulého čísla

„Jaký si most vystavíš, přes takový i přejdeš“ Darginské přísloví

 

Velmi často v pověstech symbolizuje stavění mostu a následné procházení přes něj konec jednoho cyklu a začátek dalšího, cestu ze starého života do nového. Přechod přes most často znázorňuje přechod v čase nebo k věčnosti. V tomto kontextu se stávají srozumitelnými motivy lidových příběhů, ve kterých se například za jednu noc postaví nádherný zlatý most se stromy a zpívajícími ptáčky, nebo se promění strom na most, přítomnost nějakého monstra před mostem, věštkyně, která pod mostem hrdinovi předpovídá osud (často na to narazíme v ruských pohádkách). Většinou přes most prochází hlavný hrdina, který porazil monstra. 

Starověké Indo-iránské náboženství Zoroastrismus (dodnes zůstává základem mnoha náboženských sekt Pársů) říká, že duše mrtvých se ocitají před mostem Rozlišování (Činvat Parvata), po kterém se dostanou do nebe. Ovšem pro hříšníky se most stával úzkým jako žiletka. Pro spravedlivé se most rozšiřoval. Podobu takového mostu můžeme vidět na některých středověkých křesťanských obrazech znázorňujících nebe a peklo. V pozdnější tradici popisovali Činvat jako most, na němž Mitra, Rashnu a Sraosha (synové Ahura Mazdy) konali soud nad dušemi mrtvých. Most vedl k „Soudné hoře“.

 

„Podobá se mnohohrannému světelnému paprsku. Některé hrany má široké jako devět kopí, zatímco jiné jsou úzké jako ostří nabroušené dýky. Když se duše spravedlivých a hříšníků přiblíží k Činvatu, obrátí se k spravedlivým širokou hranou a ke hříšníkům úzkou. Čím více člověk v životě vykonal zla, tím užší se stává most Činvat.“

Psi - strážci na mostě Činvat neštěkají a nevrčí na hříšného nebožtíka, ale naopak jej přijímají mlčky. Naproti tomu spravedlivého vítají štěkotem a kňučením, aby se cítil v bezpečí, nadějně chráněn. Navíc zemřelého na mostě Činvat potkává Daena – ta, která hodnotí, jaké myšlenky, slova a skutky měl člověk během svého pozemského života. Dobrá duše ji vnímá jako krásnou a veselou dívku. Ale hříšnici ji vidí jako odpornou ošklivou babiznu. 

„Doprovází ji svátost, pravda, moc a síla. Tato panna svrhne zlé duše hříšných lidí do Tmy. Čisté duše dobrých lidí jsou mocí této panny doprovázeny přes nepřístupné hory Hara Berezajti. Tato dívka převádí spravedlivé přes most Činvat, aby se připojili k nebeským  Jazatům.“

 

Sirat (Arabský الصراط‎‎ -as-sirat), v islámské eschatologii znamená most, který se nachází nad ohnivým peklem. Most Sirat je velmi úzký. Je tak tenký, jako vlas nebo ostří meče. V koránu je slovo „Sirat“ použito více než čtyřicetkrát ve smyslu „přímá cesta“ (arabský الصراط المستقيم. - Al-Sirat al-Moustaquim). Podle tradice, až nastane soudný den, všichni lidé budou muset přejít přes most Sirat. Zbožní muslimové se „bleskurychle“ přenesou přes most do ráje k prameni Kawthar a bezbožníci a hříšníci nebudou schopni přejít most a spadnou do pekla. Islámský most Sirat je podobný mostu Činvat v zoroastrismu. V zoroastrismu dobré božství Wai převádí duše věřících přes most Činvat na místo, které jím bylo přiděleno.

 

V knize Ptáci a kámen od Anastasie Novych najdeme následující popis mostu:

„Rozhodující bitva pro člověka jdoucího po duchovní cestě nastane tehdy, když započne opravdovou vnitřní práci, kdy po odložení všech podmíněností bude skutečně pěstovat vnitřní Lásku, půjde k Bohu navzdory všemu, nezastaví se před ničím. Jednoduše řečeno, když se bude přibližovat k Bráně a vstoupí na jediný most vedoucí k ní, nebo pěšinu, říkej tomu, jak chceš. V zásadě, tímto hlavním konečným úsekem musí projít všichni lidé, kteří dosáhnou určitého stupně duchovní zralosti, bez ohledu na to, jakou cestou k němu došli. Zkrátka a dobře, všechny tyto různé cesty jsou jen různými způsoby hledání, nahmatávání té jediné stezky, která vede k Bráně.“  „A jak poznáš, jestli jsi našel tu pěšinu nebo jdeš znovu po kruhu do hustého lesa?“ vyřkl pochybnosti Max. „Neboj se. Každý člověk, který vstoupil na tuto cestu, vše ucítí. Navíc ho budou provázet znamení.“ „Znamení?“  „Ano, tak říkajíc ukazatele v duchovním průvodci.“ „A šlo by toto téma rozšířit?“ „Můžeme rozšířit… Přeskočím všechna ta vnější znamení, která člověk začne vidět a chápat díky posílenému intuitivnímu vnímání. Povím vám ale o nejdůležitějším vnitřním znamení, které se objeví, jakmile člověk vstoupí na tento most nebo pěšinu, tedy vstoupí do závěrečné bitvy se svým živočišným principem o prvenství duše v tomto těle. Tento symbol se objevuje v podobě hlavy starého plaza, hada nebo draka. Většina lidí začíná vidět, jako by se na ně dívala kobra s nafouklou kapucí. Její pohled není agresivní, ale klidný. Dívá se do očí, spíše do oblasti nosní přepážky. Člověk vidí její obraz před sebou jak se zavřenýma, tak s otevřenýma očima.

Na tomto úseku duchovní cesty se pravidelně objevuje před očima i v každodenním životě. Někdy si lidé myslí, že mají nějaké dotěrné halucinace. Had se buď mihne, nebo proplazí. Pro ty, kdo jdou přes most, je to v pořádku. Každý má samozřejmě svůj obraz plaza. Částečně je to spojeno s vnitřní představivostí, variantami, které má v současné době k dispozici v asociativní paměti. Postoj vůči zjevení se tohoto plaza se také liší. Jestliže člověk vyrůstal v oblasti, kde byl had uctíván jako posvátné zvíře, pak bude reagovat více či méně klidně. Ale ten, komu byl k nim od dětství vštěpován strach – u něj přirozeně začne vznikat stejná odvetná reakce – pocit strachu a odporu. Ale ať je to jak chce, když člověk překoná své iluze, včetně strachu, když zcela opustí svou negativitu a uvědomí si pravdu, tehdy pochopí, že Had je jen první Strážce. Další průchod probíhá pouze pod dohledem, protože na tomto úseku duchovní cesty se zapojují už jiné energie…“ „Nakolik vážnější?“ zajímal se Max. „No, posuď sám. Tomu, kdo prošel prvním Strážcem, se otevírají takové možnosti, díky nimž může řídit nejen přírodní živly, ale i osudy lidí…“ „To není špatné,“ řekl překvapeně Max. „Takže, když člověk dokončí tak říkajíc svůj přechod přes most, tedy vychází jako vítěz z této finální bitvy, osobního Armagedonu, uváže-li své zvíře na řetěz, pak had zmizí.

 

 Člověk se stává duchovně mnohem vyšší a čistší… Jednoduše řečeno, celý tento proces není nic jiného než fáze práce center hypotalamu, o nichž jsme spolu mluvili, až do úplného nebo částečného utlumení centra negativních myšlenek – kakodemonu. Mimochodem, podobný proces je ve starodávné józe spojen s probuzením spícího hada a jeho stoupáním po páteři do čakry ‚tisíciplátečného lotosu‘, která je projekcí epifýzy.“

 

Ve svém životě buduje každý z nás svůj „most“, pokládá cestu. Někteří lidé si to uvědomují, jiní zase ne, a to proto, že tento most se nestaví ve viditelném vnějším světě. Je to pokládání naší vnitřní cesty k duchovnímu světu. „Přechod přes most“ je obtížný a dokonce nebezpečný pro jdoucího. Málo kdo z lidí vynakládá nepřetržité a nezbytné úsilí na to, aby přes něj prošel ještě za svého života a získal věčný život v Domě Hospodina. Ovšem po smrti fyzického těla budou všichni lidé muset přejít tento Most, který postavili svými myšlenkami, slovy a činy.

Ne všechny cesty k Duchovnímu světu, i když se člověku mohou zdát přímé, snadné a správné, opravdu vedou „přes Propast“ a pomáhají přejít Most Činvat. Většina z nich je klikatých, falešných a zamotaných.

Člověk se přibližuje ke své Duši tím, že se učí jí naslouchat, každý den vybírá jen dobré myšlenky a slova, koná dobré skutky, rozvíjí a projevuje svou vnitřní duchovní složku. A potom, dříve či později po vynaloženém úsilí a dostatečné vytrvalosti, bude „stavba Mostu“ dokončena a člověk přes něj přejde. Brána Pravdy se otevře a člověk splyne se svojí Duší, vrátí se do svého skutečného Domu a stane se nesmrtelnou částečkou Jediného Boha. 

Existuje pouze jediná cesta – je to cesta Pravdy – Aši. Jakákoliv jiná je necesta!

Avesta, Videvdat, Fragard 22, verš 26