Tento príbeh ma veľmi oslovil a tak sa chcem oň podeliť s vami. Podnietil ma k hľadaniu toho dobrého, čo nemusí byť na prvý pohľad vidieť, no prebýva v každom z nás.
Můj drahý příteli, usměj se. Píšu tobě, jenže nevím, kdy si to přečteš. O tom, že si to přečteš, nepochybuji. Proto píšu.
“Nemůžeme druhým přát nic zlého, dokonce ani v myšlenkách. Protože silou mysli si kladeš past sám na sebe, na své tělo a svůj rozum. A čím častěji o tom přemýšlíš, tím silnější jsou její sítě, tím více se dostáváš do jejich sevření.
