Víš, byla jsem jako všichni. Hlavu plnou myšlenek, snů, představ, přání a pravdy. A zdálo se mi, že to je ono, že toto všechno je hodně důležité. A pak jsem spatřila, že mé myšlenky mizí, sotvaže se objeví.
Dnes se cítím jinak, procházím se po zahradě, když tu můj zrak padne na žloutnoucí listy mladého dubu, u kterého jsem se vlastně ještě nikdy nezastavila.
“Každá rána, kterou zasadíte v hněvu, se k vám ve výsledku vrátí.
