Člověk nemůže vidět Boha, ale On je všude. Projevuje Sebe v lidech, které nám dávají svou lásku, peče, něžnost.
Nic nám nebrání být ve stavu štěstí a při tom někomu něco odpovědět, mluvit, překládat text. S vděčností a širokým pocitem uvnitř něco psát, počítat. Jednoduše Být.
Jakákoliv cesta obecně, včetně Duchovní cesty, se začíná přijetím všech následků svého konaní. Každá myšlenka, každý pocit - vše je součástí Cesty.
Člověk, který si sám sebe uvědomí jako Osobnost inklinující k Duši, v první řadě snaží zkrotit svůj Živočišný princip, aby nedopustil projevy negativní Vůle Živočišného rozumu v sobě. A v tomto pomáhá člověku zejména sledování svých myšlenek, pozorný postoj ke svým zjevným i skrytým záměrům a šablonám. Pomocí analýzy a sledování myšlenek od Živočišného principu, jim člověk nedovolí dále se rozvíjet a omezuje tyto projevy na minimum.
Ve světě existuje představa, že se Člověk rodí do tohoto světa proto, aby se rozvíjel. Nemluvím o škole, institutech a odborných školách, ačkoli ony také mají svůj přínos. Chci hovořit o osobním rozvoji, o té sebevýchově, která dělá ze mě Člověka.
Motivace pro vedení deníku - to je nezávislé rozhodnutí každého. Nic zde nemůže být rozkazem a autoritou. Nikdo neudělá naši práci za nás. Nikdo nezačne jednat za nás. Motivaci a vnitřní impulz je možné najít jen v sobě samém. To je jedna ze stran odpovědnosti sama za sebe. A zde budeme zodpovídat jen sami za sebe.
Kdyby se mě někdo před pár lety zeptal, co považuji za své největší osobní vítězství, zřejmě bych nedokázal odpovědět. Ne snad proto, že bych nevěděl, ale těch osobních vítězství bylo hned několik.
“Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru.
