Odkud ale vzniká v člověku přání hodnotit výsledek své činnosti? Na jedné straně mechanismus porovnaní a hodnocení umožňuje se zdokonalovat v té či jiné činnosti, kterou vykonáváme, nápravě svých chyb, zlepšení zručnosti. Ale na druhé straně – stejný mechanismus slouží na vychloubání se, formování pýchy, když člověk povyšuje sám sebe nad druhé lidi, a často se to děje pro něj nepozorovaně.
Přijde doba, kdy si uvědomíš, že chodíš v kruhu. Stejné situace, stejná setkání, rozhovory o ničem, faleš, nucené úsměvy a stereotypní otázky typu: „Jak se máš? Jak jde život?“ A najednou pochopíš, že si celou tu dobu chodil kolem hory a teď jsi zralý na to, aby si vystoupil na její vrchol. Pokud se odvážíš k samotnému výstupu, začneš dělat první kroky.
Duch, silný ve své volbě, se v každém okamžiku svého spojení s Duší, s Bohem naplňuje silou. A tato síla upevňuje jeho spojení s Duší, sbližuje je. Duch cítí, že je naplněn štěstím a děkuje Bohu za všechno. Naplňuje láskou všechno co dělá, to ho posiluje a pomáhá tím probudit ty, kteří jsou vedle něj.
"Existuje nejvyšší modlitba dokonalých —… kdy se nevýslovnými vzdechy ducha přibližují k Bohu, který vidí rozpoložení srdce otevřené."
.jpg)
Když člověk v životě najde tu svoji činnost, kterou může lidem přinést nejvíce lásky a dobra, — pak je vnitřně šťastný ze své práce! A všichni kolem mají z jeho práce spoustu užitku, i když jenom chleby peče nebo ulice od smetí čistí! Také je šťastný a před Bohem spravedlivý i ten, kdo zemi obdělává a sady pěstuje! Nebo ten, kdo Božskou hudbu svojí duší slyší a snaží se ji přinést lidem! Nebo ten, kdo děti opatruje a vychovává.
“Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.
