Kde se dá najít štěstí, které tak hledá každý z nás?
Láska je aj jediným pevným „stavebným materiálom“, z ktorého môžeme spoločnými silami postaviť novú, Tvorivú spoločnosť.
Z čoho pramení strach pred prorokmi? Úryvok z relácie „Vedomie a Osobnosť. Od vopred mŕtveho k večne Živému“
Ako nás ovplyvňujú myšlienky, ktorým neustále dávame pozornosť?
V živote človeka nastávajú situácie, vopred neplánované, dobré i zlé, ktoré vám vedia život obrátiť naruby. Niekto sa stretne s autonehodou, narodením dieťaťa a niekomu stačí jedna veta, slovo alebo jedna kniha.
V životě každého člověka jsou zlomové okamžiky, po kterých se hodně změní. Může to být spojeno s přesunem do jiného města, země, změnou zaměstnání, setkáním s novým člověkem. Všechny výše uvedené okolnosti mění něco ve vnějším. Existují však i taková setkání, díky nimž se otevírají dveře neznámému, tomu, co oko nevidí. A člověk udělá krok k setkání se sebou skutečným, k setkání se Životem.
Osobní zkušenost Majky, jejíž knihy od Anastasie Novych pomohli najít smysl Života.
Michaela sa vo svojom vlogu podelila, aké jednoduché je skutočne Ľúbiť.
Nyní, kdy se lidstvo ocitá na hraně, často hledíce smrti do očí, díky pandemii či klimatickým změnám zmítáno nejistotou, jaký zítřek bude, zda vůbec nějaký? Se řada z nás zamýšlí nad otázkou, zda jsme naplnili smysl svého bytí zde. Všechno z toho, za čím jsme se celé roky honili, najednou totiž ztrácí hodnotu. Stejně tak budoucnost, která je nyní nahrazena intenzivním prožíváním přítomného okamžiku.
Mnoho takových momentů se objevuje nejen za volantem, ale i v každodenním životě. Když dojde k nějaké situaci na silnici, v myšlenkách se roztáčí k nepoznání. A když se ukáže, že je všechno jinak, celý ten vystavěný temný obraz v hlavě se rozsype jako domeček z karet.
.jpg)
V zákulisí novej relácie ČO JE TO ŠŤASTIE? Ako byť ŠŤASTNÝ VŽDY? Ako neustále žiť v tomto stave šťastia? Ako to urobiť, aby šťastie neodchádzalo, ale bolo trvalé? Igor Michajlovič Danilov odpovedá na tieto otázky, ktoré dávajú ľudia z celého sveta.
Při zamýšlením se nad životem, přišla každému nejednou otázka, proč. Proč je vše tak jak zrovna je. Proč se snažím vypadat v očích druhých lépe a o chvíli později je mi to vlastně všechno jedno. Prostě chci jen přežívat. Jsem zklamaný a smutný.
“Je hloupé opěvovat toho, kdo v tobě vidí jen svou budoucí potravu.
