Dnes se cítím jinak, procházím se po zahradě, když tu můj zrak padne na žloutnoucí listy mladého dubu, u kterého jsem se vlastně ještě nikdy nezastavila.
A tak hledím k Nebi a po tváři mi stékají slzy vděčnosti a radosti. Raduji se, že jsem. Nikdy dříve jsem toto nepocítila a nikdy dříve by mě nenapadlo, jak ohromnou radost a vděčnost pocítím, když znovu pocítím svou přirozenost, která se mi kdysi zdála tak moc obyčejná.
Některé chvíle v životě mohou být jako diamanty, které z šedi všedních dní zazáří a zanechávají svoji stopu ještě dlouho poté.
“Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli jiného důvodu, než o spásu duše své.
