Například: Dobré zprávy
Cesta ke skutečné Svobodě!

 

„Život s jeho projevy je možno připodobnit ke snu, přízraku, bublině, stínu, ke třpytu rosy nebo záblesku blesku, a měl by být prezentován právě takto.“

                                                                                           Buddha. Diamantová Sútra

 

„Skutečná duchovní cesta člověka k Bohu je jedna – skrze hluboké vnitřní pocity, a lidských interpretací této cesty je nespočet. Proto dochází k nesváru, vyvolanému lidským rozumem, ohledně toho, co má být po duchu jediné.“

                                                                                            Rigden Džappo – AllatRa

 

Existuje mnoho slov moudrých lidí, věnovaných skutečné svobodě a pravému cíli lidského života. Tato slova mě nikdy nenechávala lhostejným, uvnitř mně se začalo něco dít, jako bych cítil, že všechno v mém životě není úplně to, co potřebuji, přesněji, vůbec ne to, co je potřeba. Nejednou jsem si položil otázku: co je skutečná svoboda? A jaká je cesta k ní?

Mnohokrát jsme slýchávali slova, že život člověka je pouhý okamžik! A jakmile si uvědomíme pravdu, že náš život je jen okamžik, ve kterém má každá Osobnost šanci prodrat se k Věčnosti, začínáme se jinak dívat na své „úspěchy“ v tomto světě. Musa Cälil to nádherně vyjádřil: „Cíl života spočívá právě v tom, žít tak, abych neumřel ani po smrti.“ Jinými slovy, smyslem tohoto života je zasloužit si propustku do života věčného. Mnoho let svého života jsem směřoval k tomuto odhalení, ke skutečnému pochopení a uvědomění si této Pravdy. Stávalo se, že jsem se mýlil, když jsem si pletl skutečnou svobodou s jejími vnucenými obrazy. Chci se s vámi podělit o to, co jsem si díky znalostem uvedeným v knihách Anastasie Novych a svým životním zkušenostem uvědomil a co jsem pochopil.

 

 

Moc, bohatství, požitky – to vše je dočasné. Jsou to jen přeludy v poušti. Každý z těchto pojmů je pouze iluzí, jejíž cílem je odvést pozornost, sílu a energii člověka od jeho hlavního cíle – duchovního osvobození! Každý, kdo zakusil alespoň jedno z těchto pokušení, nemůže nepřiznat jejich falešnost a pomíjivost. Jednoduše řečeno, dnes jsi pán či boháč, a zítra – otrok nebo žebrák. Požitky se taky rychle zprotiví, nebo naopak vyžadují zvýšení „dávky“. A opět to ukazuje, že honba za nimi je jen vnucený mechanismus našeho Ega, který nemůže přinést štěstí. My si jen myslíme, že bude to či ono, a my budeme šťastní. A jakmile dosáhneme toho, co jsme chtěli – hned zítra začneme toužit po něčem jiném. Ale všechna pokušení života, ač by byla sebelákavější, pominou. O tom jsem se přesvědčil, stejně jako každý, díky vlastní zkušenosti. Nejprve jsem po něčem zatoužil, a když jsem to po nějakém čase získal, došlo mi, že to ve skutečnosti nepotřebuji. A jak se ukázalo, euforie z vlastnictví vytouženého velmi rychle vyprchá. Vše, co podléhá zkáze, má své hranice a omezení. Právě proto je prach nazýván prachem – není mu dáno, aby existoval navždy. Ve Věčnosti pro materii není místo. Velmi hluboce a současně i stručně je ve Svatém Koránu řečeno:

 

 „...a pozemský život je jen potěšení z obelstění."

                                                                     Súra Al-Imran (3, 185)

 

Ovšem uprostřed všech těchto iluzí, svodů a pokušení není tak snadné si to náležitě uvědomit a přijmout to, zvláště pro nás, dítka zkažená civilizací. Immanuel Kant kdysi řekl: „Život lidí, oddávajících se pouze zábavě bez rozumu a morálky, nemá žádnou cenu.“ Já jsem také dlouhou dobu tíhl pouze k požitkům a mamonu. Kolem jsem slyšel, že všechno, co nás obklopuje je právě tou opravdovou a konečnou realitou, že v životě je prvořadé brát a ovládat, být dravcem, koneckonců je skvělé být silným, ovládat lidi a situace. Uvěřil jsem tomu, a promrhal spoustu času na prázdné a pomíjivé. Roky plynuly a uvnitř sílil pocit, že v tomto se síla určitě neskrývá. Rozhodně byla takováto osobní zkušenost pro mé chápání nezbytná. Teď jsem za ni velmi vděčný, neboť kdybych nepoznal prázdnotu prachu, nikdy bych si neuvědomil pravou cenu Duchovní Svobody. Skutečnou cenu pochopení získaného z toho, co jsem prožil – že sílu má ve skutečnosti pouze ten, kdo dokáže zkrotit své vášně a nekonečné touhy. Pochopit skutečnou cenu svého prožitého života je schopen pouze ten, kdo dokáže zkrotit své vášně a nekonečné touhy. Zřekne se jich, nedovolí jim, aby ho ovládali, není jejich otrokem.

Když přijde slušný, dobře vychovaný člověk, vážící si sám sebe, na návštěvu, cožpak si dovolí vrhnout se na veškeré pohoštění s cílem vzít si to nejlepší a nejchutnější? Cožpak po nasycení těla vyskočí od stolu, aniž by poděkoval a převrhne jej? Cožpak si dovolí neslušné chování vůči matce, manželce, nebo dceři hostitele? Tak proč se tak chováme? Nejsme snad dočasnými hosty tohoto světa? Kdo z těch, kteří na zemi žili, se stal jejím věčným, neomezeným a jediným pánem? Kdo z těch, kteří přišli na tento svět nazí jej stejně tak neopustil?

 

Neboť světský život, to je:

„Život v tomto světě, který nevěřící považovali za jediný, a tvrdili, že nebude jiný, život, ve kterém oni nehledali přízeň Alláha, to všechno je jen neužitečná hra a zábava. V budoucím příbytku je skutečný život. A to je tím blahem pro Bohabojné, kteří jsou podřízeni Alláhu a Jeho zákonům. Cožpak vy nerozumíte této zjevné pravdě a nechápete, co je pro vás dobro, a co je pro vás zlo?“

                                                                                                                                  Súra Al-An'am (6, 32)

 

Navzdory tomu, že nám všemožně vštěpují, že jsme jen tělo s náborem instinktů a potřeb, zcela nás odvádí od Znalostí Ducha, nejsme povinni na Něj vůbec zapomínat, a také na to, že je každý člověk zodpovědný za svůj život, a že každý z nás má svobodu volby. Mnozí z nás strávili dlouhou dobu tím, že přijali za pravdu to, co nám tvrdili. Ani já nejsem výjimkou – také jsem se dlouhou dobu nacházel v nevědomosti o své pravé podstatě. Ale ani ten nejděsivější sen nemůže trvat věčně. Dřív nebo později nastane probuzení. A sláva Bohu, že lidstvu byly, prostřednictvím knih Anastasie Novych, znovu Dány Prapůvodní Znalosti Duchovní Svobody, schopné osvobodit každou Osobnost z otrocké oddanosti ke hmotě a otevřít Bránu do Věčného světa Boha.

 

 

Pochopení skutečné podstaty Svobody se stalo ještě více objemným a úplným po přečtení  Zprávy „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“, která odhaluje skutečné informace o hmotě, o tom, jak se formuje; předkládá nezvratné důkazy toho, že Duchovní svět je nadřazen světu hmoty, přičemž natolik jednoduše a zřetelně, že se domnívám, že je mou morální povinností říci zbytku lidstva následující slova: „Lidé, jste absolutně svobodní ve své volbě, neboť Právo volby je nám všem Dáno Všemohoucím! Proto máte plné právo promrhat svůj večer sledováním populárního, leč prázdného talk show, seriálu nebo jiných hloupostí, kterých je ve stávajícím informačním prostoru nespočet. Ovšem rovněž byste mohli věnovat svůj drahocenný čas na obeznámení se s tajemnými zákonitostmi vesmíru, které se v tak srozumitelné a každému pochopitelné formě zrcadlí ve zprávě „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“. 

 

Zde považuji za vhodné uvézt úryvek z popisu osobní zkušenost mého velmi dobrého přítele a milého, pozoruhodného člověka. Věřím, že to, co bylo řečeno z Duše, v Duších nalezne odezvu a bude někoho inspirovat k hledání své pravé podstaty, darující skutečnou Svobodu. Takže slova mého přítele: „Mé procítění skutečné svobody bylo okamžité! Stalo se to velmi náhle. Teď na to vzpomínám s rozechvěním a s trochou smutku, protože jsem tento pocit ztratila. A chápu, že vše, co chci – to není jen tuto svobodu pociťovat, ale ŽÍT v ní. A co to znamená jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem prováděla meditaci. Před praktikou jsem si vzpomněla na slova, že se v meditaci nemá nic kontrolovat, naopak, že je nezbytné důvěřovat tomuto procesu a NIC, vůbec nic nedělat. Když jsem se během praktiky o to pokusila, uvědomila jsem si, že to je na tom to nejtěžší. Ovšem pár vteřin se mi to dařilo. A to, co jsem v těchto chvílích pociťovala, bylo prozření! Lehkost, věčnost a láska – to vše se prostě přihnalo s neuvěřitelnou silou! Ale... opět jsem chtěla všechno zafixovat, a kontrola to všechno zničila. Jakmile jsem po praktice otevřela oči, v jediném okamžiku jsem pochopila, že skutečná svoboda nenastane, když všechno kontroluješ mozkem a vědomím, ale když důvěřuješ své Duši. Ano ... píšu jen slova, nedá se to pochopit rozumem. Může to být vaše zkušenost a prozření. Takže jsem pochopila, že se nacházím v zajetí „kontroly“, přesněji v iluzi kontroly, protože mě toto moje ego (živočišný princip) ovládá a já si jen myslím, že jsem to já, kdo řídí svůj život. Ale když to nechceš a nespoléháš se na to, tehdy můžeš pocítit skutečnou svobodu. Spočívá ve svobodě od ega, živočišného principu, myšlenek, plánů, emocí atd. Svoboda od iluze kontroly. Svoboda od sebe sama. Svoboda je v lásce. Víš, mnozí mudrci o tom píšou, přečetla jsem spoustu knih, hodně aforismů jsem se naučila nazpaměť. Ale to, co jsem pocítila, je právě ten nezapomenutelný prožitek Skutečné Svobody, o kterou, myslím, usiluje každý člověk.“ 

 

Tato zkušenost, jakož i zkušenost kteréhokoli člověka, který jde směrem Duchovního sebezdokonalování, dokazuje, že je důležité získávat právě svou osobní zkušenost, získávat vlastní prožitá pochopení a porozumění, a tehdy se to všechno stane přínosem na cestě k Duchovnímu vrcholu.

 

 

Připoutanost k materii začíná v myšlenkách. Myšlenkami se připoutáváme ke světu. Tudíž ten, který touží po Svobodě od pozemského, musí nejprve odpoutat své myšlenky od pozemského a dočasného a připoutat je k duchovnímu a věčnému. Když se jednoho Súfie ptali: „V čem spočívá podstata tvé víry?“, on odpověděl: „Odpoutat a připoutat“. „A to je vše?“ – udivili se ti, kteří se dotazovali. On to vysvětlil: „Odpoutat své myšlenky od pozemského a připoutat je k Všemohoucímu.“ Cesta k osvícení – to je zřeknutí se otrockých nařízení Ega, zřeknutí se vlastního „JÁ“, to je rozhodná volba Duchovní Svobody namísto okovů materie. Proto každý, kdo se snaží důstojně prožít tento život, musí, v první řadě kvůli sobě samému, přehodnotit všechny hodnoty. Rozebrat, pochopit a uvědomit si: co je prach a čemu je souzena Věčnost. Neznamená to, že musíme všechno odhodit, přestat pracovat, vždyť tak či tak si sebou nic nevezmeme. Zdaleka tomu tak není. Když se hovoří o tom, že si sebou nikdo nic nevezme, je tím myšleno pouze materiální bohatství. Vždyť smysl nespočívá v tom, postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. To vše, vyjma duchovní složky, mají i zvířata: stavět hnízdo nebo zařídit noru, zplodit potomstvo. Rozvoj techniky, veškeré novodobé doplňky by se neměly stát pánem člověka. Měl by to všechno jen používat, ale aby byl otrokem věcí se neslučuje s pravou podstatou člověka. Přesně to vystihují slova v knize „Sensei ze Šambaly“: „Už jsem vám jednou vyprávěl o tom, že veškeré tyto vysoké technologie, které byly lidstvu dány, byly dány pro to, aby měli lidé více času na své duchovní zdokonalování. Ale vůbec ne proto, aby člověk sesbíral hromadu těchto plíšků u sebe doma a pěstoval pocit vlastní jedinečnosti, protože vlastní tento prach.“

Teď už rozhodně vím, že ve skutečnosti nemůžu nic a nikoho v tomto světě ovládat, kromě sebe sama. A ani se nepokouším cokoli světského ovládat, ačkoli, samozřejmě, v maličkostech se ještě tato přání vyskytují, ale... Cestu překoná ten, kdo po ní jde. A já na cestě jsem, a každá cesta se skládá z kroků, kde každý krok znamená určitou etapu duchovního vývoje. Duše občas poutníky pobízí k tomu, aby se podělili o získané zkušenosti s těmi, kteří jsou rovněž na cestě. Tímto článkem se o to pokouším. Jakmile jsem pocítil Svobodu, ačkoli jen nepatrnou, uvědomil jsem si, že je to ten nejcennější a nejdůležitější poklad, který můžeme v tomto dočasném světě vlastnit. Uvedu obrazný příklad, abych objasnil svoji zkušenost. V jeskyni hoří jasný oheň. Neprocítil jsem jeho žár, ale viděl jsem záblesky jeho ohně, a bylo to natolik úchvatné, že všechno ostatní před tím bledne. Opravdová Svoboda začíná tam, kde nic na oplátku neočekáváš a netoužíš nic ovládat.

Vždycky byla, je a bude jedině Láska, díky níž existuje vše ostatní. Skutečná příčina zrození života. A pokud člověk přebývá právě v ní, uvědomí si skutečnou Svobodu. Láska je to, co přežije všechny a všechno. Ona jediná je věčná. Vždyť Láska – to je Bůh!

Láska – to je jediný klíč ke Skutečné Svobodě, k Duchovnímu světu. Je to cesta vedoucí k Boží Věčnosti – ke skutečnému, opravdovému životu.

Vrátím-li se k otázce, která je podstatou názvu článku, má zkušenost dokazuje, že se Svoboda stane reálnou pouze tehdy, když bude pro každého duchovní dědictví na prvním místě! Teprve po získání hlubokého pochopení nadřazenosti duchovního nad materiálnem je možné postihnout opravdovou Svobodu!

Jak praví druhá ze sedmi osnov ALLATRA: „Svoboda volby je největší dar člověku. Každý, kdo na sobě poctivě každý den pracuje, na své duchovní a morální přeměně, získává skutečnou svobodu osobnosti – svobodu od vlastního sobectví, strachů a iluzí tohoto světa, od nekonečných pozemských přání a pochybností, utrpení a klamů. Toto je pravá svoboda lidského ducha, který nemá žádná pozemská omezení, která daruje člověku vnitřní oporu a dělá ho silným a nezávislým na jakýchkoli okolnostech.“

 


Účastník MSH ALLATRA

Zdroj: https://allatravesti.com/put_k_nastoyaschey_svobode

 

Líbí se mi 18



Cesta ke skutečné Svobodě! - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 18
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Staň se přítelem svého nepřítele a odpusť mu jeho skutky, protože jinak nejsi ani ty dokonalý.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"