Například: Dobré zprávy
Černá Madona

"Kde? Kdo? Ne v podobenstvích, řekni to tak, jak to je!" -

Křičí oni. Ale když řeknu, že jsi uvnitř mě,

Že žiješ v rodící slunce tmě, -

Zvolají: "Je smyslů zbavený!"

 

Ibn al-Farid "Velká Kasyda"

 

Nedávno jsem měl možnost navštívit překrásné město, které je právem nazýváno "perlou" Španělska - Barcelonu.

Vybaveni fotoaparátem, já a moji přátelé jsme šli prozkoumat kolébku kulturního dědictví. Naštěstí Barcelona, jako jedna z centra aktivit templářů ve středověku, je plná architektonických pokladů. A my jsme měli možnost na vlastní oči spatřit znaky a symboly, které jsme dřív mohli vidět pouze v knihách.

 To, co jsme uviděli - zcela předčilo naše největší očekávání. Znaky a symboly, kdysi pečlivě zanechané lidmi se Znalostmi, po staletí čekají, aby si jich všimnul něčí pozorný pohled. Jsou jako hvězdy, připravené ukázat cestu těm, kdo rozumí jejich významu. AllatRa se nepochybně v tomto případě stala pro nás nepostradatelným kompasem.

Tento článek je věnován tomu nejdůležitějšímu Ukazateli pro každou lidskou Duši - síle, která je i Cestou i Bránou - Marii. Naštěstí Barcelona a vlastně téměř i celý svět, je plný upomínek o této Veliké Panně.

Poté, co jsme navštívili řadu kostelů a katedrál jsme byli překvapeni, že téměř v každém z nich je možné spatřit sochu Bohorodičky s černou pletí, ve zlaté róbě a držíc v náručí dítě. Tyto sochy zobrazují Marii, jak drží v ruce kulatý předmět, a dítě má prsty složené v požehnání. Upřímně řečeno nás překvapila černá pokožka těchto soch - neobvyklý jev pro katolické tradice.

Není žádným tajemstvím, že se v katolické Evropě i dodnes zachoval kult Panny Marie. O tomto jevu si lze přečíst více informací v článku "Pouť do Santiaga de Compostela", cyklu "Hvězda". Francie, Španělsko, Německo, Itálie – všude je zachováno neuvěřitelné množství chrámů, ikon, soch a znaků věnovaných Marii. Nicméně, Madona s černou tváří dodnes zůstává nevyřešeným tajemstvím pro Katolickou Církev. Na základě dochovaných znalostí je zřejmé, že Panna Maria nemá žádný vztah k negroidní rase.

Přesto všechno, se vyskytuje obrovské množství "černých" soch, jejichž masové objevení v zemích Evropy, mimochodem začalo ve stejných letech.

  • Ve Francii - 272 soch Černé Panny,
  • ve Španělsku - 50
  • v Itálii - 30
  • v Německu - 19

Toto je počet soch, které dnes můžeme nalézt.

Existuje mnoho teorií, které vysvětlují "černou pleť" Madony, od zábavných po velmi fascinující. Ean Begg, anglický spisovatel, vydal své dílo s názvem "Kult Černé Madony" v roce 1985, které se později stalo takzvanou "klasikou žánru." V knize, Begg uvádí doslovný dialog mezi knězem a jeho kolegou na téma neobvyklé popularity Černé Madony mezi farníky: "Otče, proč je Madona černá?". Kněz odpověděl: "Můj synu, je černá, protože je černá".

Mezi těmito verzemi kolují i takové, že obličeje soch časem zčernaly od kouře hořících svíček. Také existuje neobvyklá verze, že příčinou černé barvy byla nedbalost farníků, kteří se dotýkali soch, aniž by si před tím umyli ruce.

Překvapující je i po staletí přetrvávající nepřátelský postoj Církve vůči obrazu Černé Panny. Ean Begg nejednou zmínil, že místní duchovenstvo odmítalo vyprávět o jevu Černé Panny v chrámech, anebo často předstíralo, že o tom nic neví a jednoduše lhalo, že sochy zmizely přímo před jejich příchodem. V roce 1952 byla na setkání Americké asociace rozvoje vědy předložená zpráva o Černé Madoně. Vyzvalo to otevřené nepřátelství ze strany představitelů Církve. Během prezentace, všichni kněží demonstrativně opustili zasedací sál.

Je možné, že zjistit příčinu takového rozporuplného vztahu k Černé Bohorodičce, nám pomůže studie historie jejího výskytu.

Podle historických faktů - kult Černé Madony s sebou do Evropy přinesli templáři. Během rozkvětu templářského řádu (1170 - 1270) se v Evropě objevilo kolem 80 chrámů věnovaných Černé Panně a okolo 500 kostelů bylo postaveno na její počest. Mimochodem, v Toulouse stále existuje tradice přinášení Černé Panně opasku z červeno-bílých nití (tradiční barvy Řádu templářů). Mnoho z chrámů bylo postaveno tam, kde již existoval kult Černé Madony.

Tendence k výstavbě náboženských staveb na místech, kde stávaly starověké svatyně a pohanské chrámy, se vyskytuje v historii téměř všech kultovních staveb, které existují dodnes. Jak se říká, svaté místo není nikdy prázdné. Ale v případě s místy, které jsou nějakým způsobem spojeny s Černou Madonou– se tato tendence stala pravidlem. Stavitelé chrámů věnovaných Madoně, pečlivě vybírali místo a ve svých výkresech striktně dodržovali určité geometrické rozměry, což i přineslo templářům slávu opravdových znalců posvátné geometrie. S malou odchylkou jsou všechny Černé Madony stejné velikosti: cca 70 cm vysoké a se základem 30x30 cm.

Bude dobré si říci trochu více o počátečních fázích formování ideologie rytířů Řádu templářů, což nám pomůže podívat se hlouběji na podstatu jevu Černé Madony.

Je zajímavé, že první důvěryhodná zmínka o templářích byla zaznamenána pouze 70 let poté, co jejich Řád již byl v plné síle. Ve skutečnosti, o jejich stěhování na území posvátné muslimské svatyně - horu Moria, o chudých rytířích-templářích, sponzorovaných hrabětem Hugemze Champagne, jen málo kdo věděl. Skalní dóm a mešita Al-Aqsa, kde podle Koránu, Prorok Mohamed vykonal s pomocí anděla Džabraila (Archanděla Gabriela) svoje noční putování, byly kompletně předány templářskému řádu. Přispěl k tomu tehdejší novopečený Jeruzalémský král Baldwin I, který všechny neuvěřitelně překvapil svou nečekanou záštitou neznámého řádu. Nicméně, na tomto příběh "neočekávaných záštit" na straně řádu nekončil. Po dobu 9-ti let téměř bezvycházkového sídlení templářů ve svém sídle, se kolem nich zesílila aura tajemství a dokonce i určité mystičnosti. Hlavně kvůli zvěstem o vykopávkách prováděných v útrobách hory, které probíhaly dnem i nocí.

V knize "Sensei 4". se uvádí následující zmínka o těchto událostech:

„V Jeruzalémě,“ vysvětlil chlapci Nikolaj Andrejevič. „Kdysi na ní stál chrám Šalamouna, v němž se podle židovských pověstí uchovávala archa úmluvy.“

„No, ve své podstatě, mluvíme-li  již o té hoře a její neobyčejné přitažlivosti pro lidi, mnohem důležitější je to, co se nacházelo a dlouhou dobu bylo Egypťany uschováno na jejím východním svahu ve IV. tisíciletí před naším letopočtem, tedy dlouho před tím, než tyto země dobyli Židé,“ poznamenal Sensei. „Ale o tom teď mluvit nebudeme. Arabové získali tato území roku 637 našeho letopočtu,“ zodpověděl Stasovu otázku. „Na příkaz kalifa Omara vybudovali na Chrámové hoře (jak ještě tu horu nazývají) mešitu Skály na ruinách Šalamounova chrámu.  Také ji nazývají Skalní dóm, což arabsky zní „Masdžid Qubbat as-Sachra“. Po Mekce a Medině je to třetí nejdůležitější svatyně. Vedle této mešity zrekonstruovali napůl zbořenou křesťanskou baziliku zasvěcenou Panně Marii a udělali z ní mešitu al-Aksá. Podle muslimské věrouky přemístil právě z tohoto místa archanděl Gabriel Mohameda na nebe při jeho nočním putování.“

„Tam byla bazilika zasvěcená Panně Marii?!“ divil se Nikolaj Andrejevič. „To jsem tedy nevěděl.“

„Ano. Ta bazilika byla postavena v VI. století našeho letopočtu díky byzantskému imperátorovi Justiniánovi I. Vybudovali ji na starém kamenném zdivu podzemních místností. Pravda, plocha chrámu byla díky mohutné dodatečné platformě z kamenných balvanů značně rozšířena.“

O tom, jak se dál rozvíjely události kolem vykopaného Grálu, lze přečíst v knize "Sensei 4".

Co se týká našeho tématu - v roce 1126 (po aktivaci Grálu) správce hraběte Hugaze Champagne - Hugo de Payne, odjíždí spolu s hlavní sestavou Řádu na sever Francie, do Troyese. V té době hrabě z Champagne, kterému se dostalo dědictví tohoto malého městečka, odešel do stínu od činností Řádu. Ve skutečnosti to byl právě on, kdo byl jeho aktivním koordinátorem. V lednu 1128 byla ve Troyes svolána církevní Rada, na které se vznesla otázka o legalizaci Řádu "chudých templářů". O svolání Rady, jakož i o brzkém oficiálním přiznání templářů usiloval nějaký Bernard z Clairvaux.

Bernard je velmi, velmi zajímavá Osobnost. Pocházel ze starého burgundského rodu, pokrevně spojeného se slavnou rodinou "Rex Deus". Je to jedna z nejvíce "vysoce postavených" osobností ve vývoji křesťanství v Evropě. K jeho názoru se přikláněli králové a papeži. Být horlivý stoupenec raných křesťanských hnutí, Bernard vyzval k "zduchovnění" náboženského dogmatu. Hlavním smyslem života každého lidského myšlení je splynout s Bohem.

Bernard z Clairvaux se narodil nedaleko Dijonu, na zámku ve Fontaine (kde je i dnes kult Černé Matky Boží).

Podle legendy ze XIV století jeho skutečné narození bylo spojené se zcela jinou událostí ...


...  V církvi Saint - Vorl, v blízkosti zámku Le Fonten, se nacházela  "ikona Bohorodičky, která byla zčernalá spíše časem,  než sluncem. Měla podlouhlý obličej, mírně velké oči a líce, ani příliš zapadlé, ani příliš kulaté. Barvu měla hnědou – v důsledku svého stáří a umělecké dovednosti malíře. Je zobrazena vsedě s přitisknutým k ní malým Ježíškem… „

Takže, jak praví legenda, během jedné z hlubokých modliteb před touto černou ikonou, tehdy ještě malého chlapce Bernarda, po slovech "Ave Stella Maris» (Sláva Tobě, hvězdo Marie) na hrudi Panny vystoupily tři kapičky mléka, které malý Bernard vypil a naplnil se božskou moudrostí. Historici různými způsoby traktují takto tuto událost ze života Bernarda z Clairvaux. Někteří z nich se domnívají, že tento příběh je symbolický obraz jeho zasvěcení do tajů okultního řádu a jeho iniciace do řádu rytířů kultu Madony. At‘ to bylo jakkoliv, od té chvíle se  Bernard  rozhodl zasvětit celý svůj život Bohu a zosobnění Jeho moudrosti  - Marii.

Napsal dvě stovky unikátních kázání, tykajících se "Písně písní" Solomona, kterou Židé považovali za jeden z nejdůležitějších textů. Tato "Píseň" začíná slovy: "Jeruzalémské dcery, jsem černá a překrásná". Rovněž pobízel poutníky na cestu do Santiaga de Compostela, kterou nazýval "Cesta Mléčné dráhy". Tato cesta spojovala různé svatyně Černé Matky Boží a byla doslova posetá místy, jež se vážou k benediktinskému, cisterciáckému a templářskému řádu.

Pozoruhodným faktem je, že jako předseda na Truasské Radě, 31. ledna, 1128, Bernard z Clairvaux dal Řádu templářů listinu obsahující 72 článků… Nejdůležitější stať listiny, kterou měli dodržovat všichni rytíři řádu, byla:

"Poslouchat Bethany a sloužit domu Marie a Marty."

Ano, domu Máří Magdalény.

U někoho může vzniknout logická otázka: jak se mohla pod nosem katolické církve, v období krutosti středověku, rozvíjet organizace, která téměř neskrývala respekt k ženskému principu, zatímco dogmata Petra a Pavla na nejvyšší místo postavily mužský princip a samotnou Marii Magdalénu představili jako "padlou hříšníci"? A to bude správná otázka, odpověď, která osvětlí podstatu náboženského systému a pootevře roušku tajemství zahalenou staletími, kterou se dodnes představitelé církve snaží všemi možnými způsoby skrývat:  kdo je Máří Magdaléna a jakou roli hraje v historii Ježíše Krista a zároveň v dějinách celého lidstva?

Nejenom Máří Magdaléna byla v nelibosti duchovenstva. Pokud budeme sledovat ideu, proti níž bojuje církev, narazíme na zjevně opakující se motivy, které se mocnáři snaží potlačit a nephrdají přitom žádnými způsoby. V tomto článku se nebudeme zabývat všemi "obavami" kněží, dotkneme se pouze panického odepření takového pojetí, jako je ženský princip.

Po celá staletí, ne-li tisíciletí, od počátku zrodu politického a náboženského systému, Původní Znalosti o velké tvůrčí síle, která je počátek všeho, byly překrucovány a ničeny. Dnes tyto znalosti jsou zachovány prakticky jen v mýtech a legendách, někdy tak zkreslené, že člověk nezajímající se hluboko o symboliku, těžko v nich najde zrnko pravdy. Čisté zdroje, nezaslepené předpojatým materialismem, jako je například kniha "AllatRa", jsou cenné, podobné doušku vody pro umírajícího žízní v poušti. Metafora? Někdy, když na své vlastní oči vidím kolika lidem Znalosti, které obsahuje tato kniha, změnily život, chápu, že slova uznání jsou tím nejmenším, co mohu udělat proto, abych vyjádřila ten všeobjímající pocit vděčnosti za Znalosti o Životě, jež nám byly předány.

Není divu, že Ian Begg ve své knize "Kult černých madon" jasně naráží na neskrývané nepřátelství vůči jeho osobě jen díky tomu, že se pokusil odhalit informace o uctívání Panny Marie a to konkrétně - Černé Panny a její pro církev nežádoucí popularity mezi lidmi. Možná v tom sehrála roli i historie jejího původu. Vždyť původně nebyla ani jedna socha vytvořena a s určitostí nalezena v blízkosti, nebo bezprostředně na místě dřívější svatyně. Nicméně faktem zůstává, že do dnešního dne jen asi 2% černých soch Panny Marie jsou originály. Zbytek jsou jen kopie dříve spálených, ukradených, utopených soch.

Marie Magdalena

Otázky vznikají i kvůli absolutně neskryvanému přebarvování soch z černé na bílou "tradiční" barvu. Bonvin Paul zmiňuje mezi těmito případy přebarvování Madon Chaps (Allier), Limoks (Oude), Laura (Cantal), Aviot (Meus) Chaylou (Puy-de-Dome), Tournus (Sana'a-a Laura). Německý autor Ursula Kroll popisuje obraz před restaurováním Černé Madonny z Tongerenu (Belgie), která byla přetřena bílou barvou až v roce 1990. Když se zeptala, proč změnili barvu sochy, dostala odpověď, že "Madonna je v této podobě prostě krásnější."

A nyní hlavní otázka: koho představují tyto sochy?
 
Logická odpověď zní: samozřejmě, že Pannu Marii, matku Ježíše Krista. To je odpověď, jíž připravila pro své přislušníky církev. Nehledě na stále neznámou příčinu "černé pleti" památek, záhadnou ignoraci tohoto faktu duchovenstvem a důkladné odstranění předkřesťanských pozůstatků, církev tvrdohlavě mlčí o skutečném původu fenoménu černé Panny Marie.
Je to proto, že podstatou tohoto fenoménu je Ženský princip.

Proto, abychom to lépe pochopili, mí drazí přátelé, je třeba studovat celou řadu zdrojů a projevit upřímnou touhu uvidět v nich zrnko Pravdy. Možná, že tato informace vás přivede  k určitým pochopením a nadále se bude prohlubovat a otevírat z různých stran.  

Isis

Starověký Egypt. Velká matka Egypťanů. Manželka Osirise, také nazývaného "Černý" a považovaného za pozemské vtělení Boha (podle jiných zdrojů - Bódhisattvy, který opakovaně přicházel na Zem a byl známý pod různými jmény: Kettselkoatl, Ahura Mazda, Archanděl Gabriel, Rigden Jappo). Bohyně ženskosti, vody, plodnosti, léčitelství, uctívána jako Panenská Matka. Vždy byla líčená se symbolem půlměsíce a kruhu, nazývaného znakem AllatRa.
Magická slova týkající se Isis, začínají frází: "Mé království je založeno na tom, co je nesmírně černé."

Zajímavé je, že výška "těla" Černé Madony se pohybuje mezi 63 a 68 cm, což podle Bonvina, je podobné výšce svaté egyptské "Coudee" (tj. Isis), která měří 63.5666 cm.

Ardvisura-Anahita

Bohyně vody a plodnosti v iránské mytologii (v překladu z avestského "Ardvi mocná, neposkvrněná"). Byla považována za dceru Ahura Mazdy, pomáhající překonat hlavního nepřítele lidí. V Avestě jsou uchovány následující řádky obrácení k Ardvi:

  On prosil Ardvi:
 "Dej mi takové štěstí,
  O, dobrotivá Ardvi Suro,
  Abych porazil Draka
  Třihlavého Dahaku -
  Se třemi tlamami a šesti očima,
  Zlověstného, licoměrného,
  Zrozeného dévy, zlého,
  Mocného, silného,
  Angra- Manya * Ahrimanem  stvořeného
  Nejsilnějším ve lži
  Na zánik celého světa,
  Všech dobrých bytostí. "

Inanna ("vládkyně nebes")

Sumerská bohyně plodnosti. Tradičně vylíčená v okvětních lístcích lotosového květu. V knize "Sensei 4" se o ní říká toto:

Pravda, byly dva případy, kdy na základě těchto tajných vědomostí vytvořili jejich následovníci masové kulty. Jako impuls k tomu posloužila duchovní volba dvou žen, které, pravda žily v různých dobách, avšak oběma se dostalo té cti ovládat formuli Prvotního zvuku. Tak to například bylo se zrozením kultu sumerské bohyně Inanny („vládkyně nebes“), který se vyvinul právě z tajného spolku, založeného na konci IV. tisíciletí před naším letopočtem Vežou Inanna v sumerském městě Uruku. Symbolem tohoto tajného spolku byl lotos, označovaný ve formě mnoholístkové růže. Jejich piktografickým znakem byl kruh z vlasového copu, kterou současní vědci, neznalí jejího skutečného předurčení, připisovali k označení bohyně Inanna. Ta organizace dokázala kromě individuálního duchovního zdokonalování těch, kteří k ní patřili, rozšířit mezi lidmi některé původní vědomosti, včetně cvičení „Lotosového květu“, ještě před tím, než se na ně dostal Ahriman. Jejich duchovní práce se ukázala více než produktivní. V lidských duších našla takový ohlas, že se Ahriman musel hodně vynasnažit, aby zamotal a předělal ideologii toho oblíbeného hnutí. Na základě jeho úsilí se sama Inanna stala mytologickou osobou a byla prezentována jako sumerská bohyně plodnosti, tělesné lásky a sporů.

ASHERA

(chetitská Ashertu, amorejská Ašera) v zapadní semitské filozofii byla považována za pramatku a vládkyni bohů, manželka nejvyššího ugaritského boha Ilu (u sumerů Enlil). Zvlášt nápadná je tradice zobrazovat Asher s "rohatou tiárou", která je tradičním symbolem Panny Marie - půlměsíc a kruh na hlavě. Další tradicí je zobrazení Asher s obnaženou hrudí, kojící dítě (můžeme připomenout příběh o Bernardovi z Clairvaux a třech kapkách mléka).

ARTEMIS (Diana) z Efezu

Ve starověkých řeckých a římských pověstech - bohyně plodnosti, ženské cudnosti, uctívána jako panenská Matka. Jeden ze symbolů Aphrodite je perla. V chrámu Diany z Efesu, jednom ze sedmi divů antického světa, uctívali černou sochu bohyně. Předpokládá se, že právě v tomto městě žila Marie po smrti Krista a její vzestup se konal v místě zvaném karatchalti (doslova "černý kámen").

V antické mytologii - Velká matka bohů, vladnoucí silám přírody. Kybelé je obvykle zobrazena na zlatém voze (symbol Země). Starověký symbol kultu této bohyně je tmavě barevný,  anebo zcela černý kámen. Pozoruhodné je, že i ona je zobrazována sedící na "židli" s nohama spočívajícími na krychlové opoře, stejně jako Isis a v podstatě i všechny Černé Madony, které jsou vyznačeny v sedě.

ALLAT, AL-LAT
 
Starověká arabská a sumerská bohyně oblohy, měsíce, deště a úrodnosti. V předislámských tradicích Arabů byla považována za jednu ze tří dcer Alláha (tehdy ještě boha Měsíce), jehož symbolem byl půlměsíc. Podle Hishama ibn Al-Talbi, Al-Lat byla zobrazená v podobě černého kamene a umístěná v Kaabě. Je totožná se sumerskou bohyní Ereškigal. Legenda říká, že pod mocí Ereškigal bylo všech 7 Soudců podsvětí - Anunnaků (nicméně, slovo "Anunnak" je odvozené z kořene "an" – nebe, božstvo).

 

Fenomén Černé Madony je jen malá část na cestě k poznání velké tvůrčí síly ženského principu a jejího projevu ve světě. Informace o této síle a jejích nositelích je skrývána, zkreslována a vymazávána těmi, kteří si nepřejí, aby člověk pochopil, že žije v zajetí iluze materiálního světa. Iluze, která se snaží donutit člověka, aby se uzamkl a soustředil na materiální problémy, jejíž podstatou je primitivní boj o přežití. Klam spočívá v tom, že se skrývá existence vyšší síly - síly Lásky. Duchovní lásky, která je jako potok živé vody, jenž činí živými ty, kteří se z něj napili. Pro ty, kteří se dokázali otevřít tomuto potoku, již neexistují okovy hmotného světa. Znalosti o svobodě se přenáší přes staletí a tisíciletí. A jak velké by nebyly snahy je zkreslit, je to jen vnější forma, plevel, který se dá lehce odstranit skutečnou, upřímnou touhou po poznání a dosažení Života.

Tento článek je jen začátek, malý krůček na cestě poznání tohoto opravdu úžasného daru, který prošel staletími proto, aby dnes žijící lidé mohli objevit v sobě bránu do světa zcela odlišného od tohoto omezeného hmotného světa.
Navrhuji vám, přátelé, abychom nadále pokračovali v tomto studiu společně. Budu velmi vděčná za myšlenky, nápady, odkazy na nové zdroje v komentářích.
Nicméně, jak říkali naši předkové: "Skutečné znalosti se rodí v Duši, a toto je moudrost." Proto bychom neměli především zapomínat na pocitové poznávání, vycházející z nejcennějšího zdroje - Duše. A ukazatelem na cestě k Duši, věčnou moudrostí, která je zároveň Cesta a Brána, je právě tvůrčí síla ženského principu. Má tisíc jmen, avšak její podstata je jedina – Láska.

 

„Věčná Moudrost umožňuje člověku transformovat sebe duchovně, znát tajnou podstatu minulých a budoucích událostí. Tato Moudrost  je vytvořenou jím tvůrčí podstatou, která každému, kdo Jí příjme, otevírá cestu do Jeho Věčnosti."

Z knihy "AllatRa".

 

Připravila: Sol 

 

 

Líbí se mi 49



Černá Madona - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 49
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

V životě je mnohem důležitější kvalita prožitých okamžiků, než nesmyslná léta existence.


Kalendář událostí