Například: Dobré zprávy
Bůh je stále s tebou! Zdalipak jsi s Bohem i ty?

Život je velmi nepředvídatelný. Když už se zdá, že je všechno „pod kontrolou“ – začnou na povrch vylézat vnější opory a ty chápeš, že zas tak všechno „pod kontrolou“ nebylo… Přesněji, co a kdo měl ve skutečnosti „kontrolu“?! I v mém životě bylo poměrně dlouhé období, kdy šlo všechno klidně a rovnoměrně. Všechno se dařilo, všechno šlo hladce. A na to mně vědomí dostalo a já se uvolnila. V jednu chvíli se však vnější okolnosti začaly dramaticky měnit a nezbylo než opustit obvyklou zónu komfortu. Vypozorovala jsem, že je moje pozornost prakticky zcela pohlcena vnějšími změnami. Vědomím jsem si přála všechno zvládnout a udělat dobře. Přes den to zabíralo lví podíl mého času. Objevila se obrovská potřeba vytvořit nové podmínky. Ale i přes to všechno jsem si uvědomovala, že nemám absolutně čas na to nejdůležitější – přebývat v Pocitech! Všechno jsem to odkládala na potom. Jen, co se s tím vším trochu vypořádám, všechno bude jako dříve. Ale tak tomu nebylo… čím déle to pokračovalo, tím více napjatá a prázdná jsem se uvnitř cítila.

 

Člověk jako Pozorovatel Materiální podstaty ve svém okolí zachycuje pro něj významné objekty, posiluje jejich důležitost pro sebe silou své pozornosti. To, zda bude ten či onen objekt důležitý, závisí na tom, jaký má člověk pohled na svět, na jeho zkušenostech v poznávání světa a sebe samého. Jakmile se člověk začíná opírat o vnější okolnosti, vyvolává tím pohyb, který v něm vzbuzuje neklid, projevy mnohačetných iluzí, které ještě více zabírají jeho pozornost.

Člověk jako Pozorovatel Duchovní podstaty se dívá na svět nezaujatě. Jeho oporou v životě a významným objektem je jeho Duše. Vždyť není možné poznat Pravdu vnějšího, když nepoznáme Pravdu vnitřního, neboť potom není Pozorovatele, před kterým jsou odhalena všechna tajemství tohoto světa.
                                                                                                          

      Z knihy „AllatRa

 

Někde uvnitř mě neustále provázel pocit, že dělám něco špatně. Když se vkládá mnoho pozornosti na to vnější, tak se to časem stane jedinou realitou. A objeví se přirozená touha od vědomí žít tady v této materii a dominovat nad druhými.

V daných chvílích byly pokusy obrátit se na Duchovní svět a poprosit o pomoc. Ale záměna byla v tom, o co vlastně prosím? Prosím o to, abych zvládla situaci ve vnějším (všechno zvládnout v práci i doma…). Ale pokud důvěřuji Bohu, tak proč prosím o to, abych to zvládla? To jest, existovalo vnitřní vzdorování vědomí tomu, co se děje, a přání ovlivnit to pomocí sil z Duchovního Světa. Současně to vědomí přikrývalo falešným směřováním k Bohu. Jinými slovy, bylo přání změnit všechno tak, jak to chtělo mé vědomí. Přece ono „přesně ví“, co bude pro mě i pro ostatní nejlepší. Vždyť tady vůbec nejde o vnější změny – jde o normální proces života v materii. Všechno lze lehce vyřešit, pokud na to vynaložíš určité úsilí. Hlavní je, aby při tom bylo jasné chápání toho, kdo jsem a jaký je můj pravý cíl?

 

 

Cílem a úkolem Materiální podstaty je odvrátit člověka jakýmkoli způsobem od toho hlavního, tedy od duchovního rozvoje, přenést pozornost na jeho „slabůstky“. Způsoby útoku Materiální podstaty jsou různé. Ale mají něco společného. Tyto nástrahy jsou vždy založeny na egoizmu v té či oné podobě: buď jde o masochismus v podobě pomyslného sebemrskačství, sebelítost, nebo jde naopak o narcismus, tedy vyhrocenou sebelásku. To jsou dva základní extrémy Materiální podstaty. Při útocích Materiální podstaty vždy mizí proudění zevnitř ven a vzniká tlak zvenku dovnitř, což lze zřetelně pozorovat na pocitové úrovni. Pokud ty jako Osobnost usiluješ o duchovní osvobození, tak jednoduše takovým provokacím zabraňuješ. 
                                                                                                               

Z knihy „AllatRa

 

Díky těmto životním změnám jsem mohla uvidět, jak jsem k sobě nečestná. Vždyť pokud se člověk opírá o to, co je uvnitř, pak ho žádné vnější podmínky nemůžou svést z cesty. Jasně chápe, co je nejdůležitější, a bez ohledu na cokoli, jde k svému cíli. A jestliže člověk, pod nátlakem vědomí, zcela přepne pozornost na vnější a ztrácí to, čím žil uvnitř – tak co je pro něj vlastně důležité??? Tato situace je jako lakmusový papír. Ať bych mluvila nevím jak krásně, ukazuje skutečnou práci na sobě. Smývá všechny nánosy a zůstává pouze to, čím reálně žiješ a k čemu směřuješ.

 

 

„Smysl není ve věcech a jejich názvech. Ale v tom, že všichni směřují k tomu (mám na mysli všechny, kteří žijí pod diktátem svého vědomí neboli všechny otroky ďábla), směřují k jednomu – zařídit si lepší život v tomto trojrozměrném světě a zároveň o něm snít. To znamená sedět a snít, a věřit, že to přijde. Ale ať už bys tomu jakkoli věřil, nepřijde to, pokud nepřijdeš sám. Chceš Boží Lásku – nauč se Milovat, a získáš ji. Neboť ten, kdo Miluje, nemůže být odmítnut, protože už je.“


                 Z pořadu „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému.

 

Důležitým momentem pro mě bylo to, že poté, co jsem jakoby ztratila orientaci, jsem po ponoření do praktiky pocítila, jako mě milují, pečují a čekají, bez ohledu na cokoli. Stačilo lehce se dotknout své Duše a přivinul mě obrovský hřejivý pocit Lásky a nekonečné péče, jako by předtím nic nebylo. Protože tyto těžkosti byly iluzí systému. A toto je Přítomnost, která nikdy nikam nezmizí. Neustále se nachází uvnitř! Ona je Živá! Rázem jsem se cítila lehce a radostně!

Ať by ti vědomí říkalo cokoli o tom, že jsi všechno ztratil, co jsi zradil… všechno je to lež! Bůh je stále s tebou. Otázka zní: zdalipak jsi s Bohem i ty? Dokud jsi naživu – můžeš volit. A každá chyba nebo omyl pouze posiluje Osobnost a ukazuje prázdnotu veškerých vnějších statků a bezmezné bohatství Duchovního Světa!

 

Ať už se navenek u člověka jakkoli změní osud, podmínky, ať už se jeho tělo jakkoli rozvíjí, a potom i stárne, v jeho duši, pokud tam nezamíří tvůj pohled, zůstává ta samá temnota, smutek, ticho a věčná samota. A kromě tebe nemá nikdo přístup k tomu překrásnému a božskému, co skrývá tma v podzemí tvého podvědomí. A jenom ty svou oddanou Láskou ke všemu živému jsi schopen nejen najít skutečný poklad uvnitř sebe, ale i vybrousit ho do blýskavého krystalu, který ozáří ve tmě myšlenek Božskou cestu.

Z knihy „Ezoosmóza

 

 

                                

 

Autor: Jana K.

 

Zdroj: https://allatravesti.com/bog_vsegda_s_toboy_a_s_bogom_li_ty

 

Líbí se mi 70



Bůh je stále s tebou! Zdalipak jsi s Bohem i ty? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 70
Podobné články:



Komentáře

Judita 09.09.2018 23:00 Odpověď

Ďakujem za článok. Po prečítaní nasledujúcich riadkov, prišlo náhle poznanie, na akú fintu vedomia stále znovu a znovu .skáčem:
V daných chvílích byly pokusy obrátit se na Duchovní svět a poprosit o pomoc. Ale záměna byla v tom, o co vlastně prosím? Prosím o to, abych zvládla situaci ve vnějším (všechno zvládnout v práci i doma…). Ale pokud důvěřuji Bohu, tak proč prosím o to, abych to zvládla? To jest, existovalo vnitřní vzdorování vědomí tomu, co se děje, a přání ovlivnit to pomocí sil z Duchovního Světa. Současně to vědomí přikrývalo falešným směřováním k Bohu.


Michaela 18.08.2018 17:51 Odpověď

Ďakujem za pekný článok. Nič v tomto trojrozmernom svete nemôže byť dôležitejsie ako On, ako stále spojenie s Ním, Milovaným.



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Člověk je bytost myslící, jeho hlavní síla spočívá v jeho myšlenkách.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"