Bedřich Kočí: Práh mezi světy

Po letech přemýšlení a hledání Věčné Pravdy dočkal jsem se chvílí, kdy soustředěné ticho kolem mne a klid ve mně rozhrnoval přede mnou oponu tajemna. ...Tak vznikly tyto rozpravy, v nichž nikdo nehledej vědeckých poznatků. Přijímej je jako projevy srdce, chápej je každý jen svým citem, který je také diktoval. Nejsou to úvahy rozumářské. Jsou to pouhé poznatky duchovní, odposlouchané tóny vnitřního hlasu. Mnohé z těchto poznatků vynořily se jako netušené inspirace na samotném pódiu přednáškovém. Mají jediný úkol: probudit duše lidské ze spánku hmotařského života k jitřnímu Svítání poznání Pravdy Věčné a k duchovnímu životu, vybudovanému na lásce. Proto neříkejte – ne – dokud jste nečetli. Nemusíte ani říkati – ano – až přečtete. Přemýšlejte. Miliony cest vedou k poznání jediné Pravdy nadevším.“

42. Matka a dítě „…Dítě musí být počato s láskou, s láskou vychováváno od prvého okamžiku, kdy ještě pod srdcem matčiným je nošeno, aby se v lásce a láskou probudilo k životu. K tomu je ovšem nezbytná také čistá a upřímná láska mezi mužem a ženou, neboť ta tvoří pak krásný, harmonický a čistý život, přinášející pak i dětem láskyplnou výchovu. ...

Ještě na jednu velmi důležitou věc ve výchově chtěl bych tu upozorniti. Mám na mysli děti zcela malé, tak do šesti let. Dítě přineslo si při narození z duchovního světa ještě schopnosti, které postupem svého vzrůstu ztrácí. Jednou z těchto schopností je jasnovidnost, vnitřní to jasnozření, které mu usnadňuje viděti i bytosti duchovní, které my již nevidíme. Zmínil jsem se o tom podrobněji již na jiném místě, a dnes chci upozorniti jen na to, že při výchově jest nutno míti stále tento fakt na zřeteli. Nikdy se neposmívejte dítěti, že snad – jak mnozí tomu říkají – fantazíruje. Spíše – dejte si od dítěte vypravovat, co a jak kde vidí, a z jeho vypravování mohli byste se jistě dosti často poučiti, i při svém stáří. Dítě má také schopnost rozeznávati lidi dobré od zlých, a to zase svou jasnovidností, protože vidí auru člověka a dobře rozeznává její zabarvení. Také dobře vycítí, mluvíte-li k němu pravdu či nepravdu, a třebas to nedá najevo, jest jeho nitro naplněno nespokojeností a smutkem, nemluví-li se s ním pravdivě a vážně a je-li podceňováno jako tvor méněcenný. Kdyby se v rodinách věnovala těmto schopnostem a vlastnostem dítěte větší pozornost, kdyby se zvláště v rodinách, kde se duchovní život již pěstuje, dítě v tomto směru podporovalo a dále vychovávalo, mohlo by se i státi, že tyto schopnosti dětské, které se dorůstáním zpravidla ztrácejí, by si děcko mohlo zachovati i nadále, ba některé z nich snad i pro celý svůj život...“ Práh mezi světy – III.

 65. Jest náš život bdění nebo snění? Většina lidí byla by velmi brzy hotova s odpovědí na tuto otázku a všichni by se shodli v tom, že náš život nemůže být ani ničím jiným než bděním. K této jednoznačné odpovědi došli by ovšem všichni jen proto, že usuzují dle běžného smyslu slova i představy o spánku a bdění. Když nespím tak bdím, život nelze zaspat, a proto nepochybují ani o tom, že by život mohl být něčím jiným než bděním. A přece, pozorujeme-li hlubší podstaty našeho života, pochopíme brzy, že tato odpověď nedostačuje, že nevystihuje plnou pravdu a nekryje se se skutečností. Kdo vnikne jen trochu hlouběji do podstaty života a pozná život duchovní, vidí celý náš fysický život na této zemi jen jako život dočasný, chvilkový, který tvoří jen malý zlomek našeho života věčného. A jde-li ve svém vnikání do podstaty života ještě hlouběji, pak přijde k přesvědčení, že celý náš pozemský život není ničím jiným než snem. Práh mezi světy – IV.

3. Proč jsou lidé nemocní „...Po všechna léta, kdy jsem se zabýval duchovním léčením, ve svých přednáškách i ve styku s nemocnými, kteří za mnou přišli a přicházejí stále, říkal jsem vždy a opakuji stále: dříve než ke mně, jděte k lékaři. Dovolávejte se nejprve pomoci jeho, jeho odborných studií a cenných vědomostí, jichž nabyl svou praxí, a teprve pak, řekne-li vám lékař přímo, že věda lékařská pomoci vám nemůže, že všechny zákroky a metody, které třebas ve všech ostatních případech dočkaly se úspěchu, ve vašem případě selhávají, pak teprve obracejte se k léčení duchovnímu. Nezapomínejme, že mnoho a mnoho chorob lidských má svoji příčinu v duchovnu. Neodstraníme-li příčiny, je ovšem nemožno léčiti následky. V mnoha a mnoha případech lidé choroby k sobě přímo přivolávají, v mnoha případech jen oni sami jsou nejtěžší překážkou, která znemožňuje jejich uzdravení. Mám o tom své zkušenosti. Tisíce nemocných, kteří za mnou přišli, poskytli mi mnoho příležitosti k tomu, abych správnost svých poznatků viděl potvrzenu ne na jednotlivých, nýbrž vždy na celé řadě případů obdobných. Pohlížeje na nemoci lidské se stanoviska duchovního, přišel jsem k poznání celé stupnice duchovních příčin, které způsobují onemocnění nebo zabraňují uzdravení. Tyto příčiny chtěl bych zde alespoň stručně probrati a připojiti k nim příklady z vlastní praxe, které jsou vždy nejvýmluvnějším výkladem i nejpádnějším potvrzením každé teorie..“ Přednášky na téma O duchovní léčbě

 20. Meditace V přírodě „...Choďte přírodou naplněni láskou! Alespoň na chvíli, ve volné přírodě, osvoboďte svoji duši ode všech trampot a starostí světských, a zaposlouchejte se do mohutného dění života v přírodě. Poznáte, že mluví k vám každý kámen, každá rostlinka, každý strom, voda, zvířata. Budete-li takto chodit přírodou, poznáte v ní ohromnou knihu nehynoucí moudrosti, která je nám proto tak nekonečně blízká, že je naplněna jednotícím Duchem tvůrčím, který prostupuje i nás.“ Práh mezi světy – I.

zdroj: http://www.duchovnisetkani.cz/knihy/knihy-bedricha-kociho-ke-stazeni.aspx