BABÍ LÉTO

Babí léto lehounce přilétá,

do závojů pavučin se halí, obléká.

Ranní sluníčko perličky rosy rozsévá,

květ ocúnu úžasnou barvou rozkvétá.

Do barvy sametu se bezové kuličky mění,

pod modrou oblohou rudé šípky - se oddaly snění.

Příjemné teplo hladí po duši,

motýlci zpomalí, od rosy křidélka osuší.

Tu zaujme pařez - mechem obrostlý,

vykoukne hříbek, pěkně urostlý.

Sluneční paprsky lesem prostupují,

s krásnem jdou city, co lásku prohlubují.

Máš pocit, že nemůže být zloby,

příroda dává sílu živé vody.

Jako krůpěje rosy zkrášlí květy,

tak síla lásky objímá světy.

Jsou lidé s krásnou duší,

rozdávají živou vodu aniž to tuší.

Štěstí mi dalo – tebe znát,

hřejivý vánek babího léta začal vát.

Je úžasné mít úsměv na tváři a srdce pro lásku.

 

Jílková Hana, Loštice