ATLANTIDA. Kdo jsou to hrdinové? Sen systému o nesmrtelnosti. Část 7

Textová verze filmu "ATLANTIDA. ELITA V HLEDÁNÍ NESMRTELNOSTI", který byl uveden v pořadu "OD ATEISTY KE SVÁTOSTI".

Část 7: 00:38:19 - 00:47:16 (čas filmu)

SVĚTONÁZOR

SUMERSKÁ A BABYLONSKÁ LITERATURA

Co se skrývalo za vzorem pro NAPODOBOVÁNÍ?

Pýcha, vraždy, opilství, podvod, msta, ješitnost, sobectví, zrada, lidská láska pomocí čarodějnictví – obecně stále tatáž šablonovitě se opakující nastavení systému ve vědomí lidí.

ROZDĚLENÍ LIDÍ

Stejně jako v zemi Ela

(IDEOLOGIE SYSTÉMU: ROZDĚL A PANUJ)

Stejně jako v zemi Ela (jak bude o něco později podrobně vysvětleno v příběhu o bozích Olympu), v legendách kněží ve starověké Mezopotámii byli lidé rozděleni na bohy, hrdiny a divochy.

A s ohledem na to, jak potomci Atlanťanů – archónti po celá staletí rozšiřovali tyto obrazy v hlavách lidí, usilujíc o jedinou světovládu, můžeme toto pozorovat i nyní v současné světové společnosti.

Shromáždění bohů – Elita byli patrony lidí, obdařeni všemi lidskými atributy a vlastnostmi, vlastníky kouzelných předmětů (vyspělých technologií).

Například Bůh Šamaš usnadnil hrdinovi Gilgamešovi vítězství nad monstrem díky sedmi větrům, které foukají z vůle Šamaše. Monstrum mělo ničivé paprsky a chránilo zvláštní území s neobyčejným cedrovým lesem boha Ellila.

Ale vždyť i dnes velmi mnoho bohatých lidí na světě touží být zvoleno do okruhu světové elity nebo být jí alespoň užiteční, prahnou po její ochraně а záštitě svých mini-impérií, ať už jde o obchod nebo vliv na určitou oblast.

Hrdinové (příklad – obraz Gilgameše). Úspěšní mládenci, kteří byli všemi hrdinskými činy povinováni ne sami sobě, ale nějakému mocnému patronu z řady bohů (z elity Ela), vlastnících magické předměty.

To znamená, že to byl jakýsi naprogramovaný hrdina, který měl zničit to zlo, které jeho patron za takové považoval, a potom zahynout ještě mladým. Zkrátka tak, jak rozhodnou bohové v božské radě.

Během svého krátkého života museli hrdinové přemýšlet o smyslu života, hledat nesmrtelnost v těle, protože bohové již tuto nesmrtelnost měli.

A nejvyšším projevem odvahy mělo být uznání vlastní porážky, což bylo v pozdější literatuře směrováno až k sebevraždě hrdiny.

Dnes přece miliony lidí od dětství touží podobat se slavným hrdinům – supermanům své doby – z populárních filmů po celém světě, seriálů, propagovaných pomocí médií.

A již v dospělém věku je mnozí napodobují a riskují svůj život kvůli uskutečnění plánů světové elity, aniž by věděli, pro koho ve skutečnosti pracují a proč.

Divoši (Příklad obrazu Enkidu – sluhy Gilgameše)

Divoch – nevýrazné stvoření, které se připojilo k civilizaci a stalo se oddaným služebníkem Hrdiny. Utrpením a smrtí musel zaplatit bohům za společné počiny – své a hrdinů.

K dnešnímu dni žijí miliardy lidí ve stavu bídy a chudoby, jen stěží vyžijí od výplaty k výplatě.

Od dětství sní, že alespoň chvilku budou stát po boku slavných lidí, nemluvě již o tom, být pro ně maximálně užiteční, aby se vymanili z chudoby a zařadili se mezi "slušné lidi".

FIXNÍ IDEA: NESMRTELNOST V TĚLE

SEN SYSTÉMU O VLASTNÍ NESMRTELNOSTI

Snaha o dosažení NESMRTELNOSTI hlavního hrdiny zaujímá ústřední místo v mezopotámské literatuře.

Epos s názvem „Ten, jenž vše zřel", o hrdinovi Gilgamešovi, je postaven na tomto námětu a opakuje se v různých verzích pro různé národy, u kterých se v různých staletích šířila sféra vlivu potomků Ela.

Je však důležité poukázat na hlavní motiv těchto děl - jakoby nemožnost pro člověka dosáhnout hlavního cíle jeho hledání „věčného života“, zbytečnost lidského úsilí při pokusech získat nesmrtelnost a věčné mládí, tedy osud bohů.

A závěr, tedy důraz na ideu tohoto díla - zdůrazňuje myšlenku, že jediná, člověku dostupná nesmrtelnost, je památka na jeho skutky, které by proslavily jeho obraz a jméno.

Co vidíme dnes? Miliardy lidí nevědí o duchovním cíli svého života.

Další miliardy, kteří se považují za věřící, nevědí, jak skutečně v praxi dosáhnout nesmrtelnosti v životě.

Tento nedostatek znalostí využívají světové elity pro své tajné manipulativní účely.

A kolik lidí na světě sní o vlastní kariéře, o tom, jak se stát významnými, proslavit své jméno, zapsat se do dějin, aby o nich všichni věděli?

Pro takovou masovou psychózu jsou ve spotřebitelské společnosti vytvořeny všechny podmínky samotnými lidmi.

A nezáleží na tom, jakým způsobem to či ono vědomí uvažuje: jeden touží proslavit své jméno hloupostí na internetu a umisťuje hromadu fotografií sebe samého,

a druhý – hyper-rozumem, vydává spoustu vědeckých děl s vlastní fotografií nebo pojmenuje nový druh měkkýšů svým jménem.

Vědomí všech pracuje podle šablony – proslavit své jméno. Ale proč je systém zainteresován v propagaci takové šablony jako je nesmrtelnost v těle a dosažení věčného mládí?

A proč se zaměřuje pozornost člověka na propagaci vlastního obrazu a jména?

Když znáš prapůvodní duchovní Znalosti a uvědomuješ si, že systém mění jejich podstatu, je možné pochopit, že odpověď se skrývá ve dvou bodech: „nesmrtelnost v těle“ (nyní to zní jako „spása“) a „oslavování jména“.

Podle prapůvodních duchovních Znalostí kterýkoliv člověk může dosáhnout nesmrtelnosti během dočasné existence svého těla, to znamená, duchovně se rozvinout pomocí hlubokých pocitů do takového stavu vnitřní duchovní přeměny, kdy jako Osobnost, jako Duch, začíná žít v Duchovním světě.

Je důležité vědět, že pouze Duch může být nesmrtelný, nikoli fyzické tělo či vědomí.

Vědomí tomu nerozumí. Jeho Bůh je materiální obraz. Vědomí nedokáže mít hluboké pocity, dokáže jen mluvit, myslet nebo zažívat emoce.

A co chápe vědomí?

Chápe jen to, co chápe systém. V chápání systému je nesmrtelnost v těle prodloužením života za výhledovou hranici, je to prodloužení trvání vlastního života, i když systém chápe jeho konečnost. Vždyť jeho doba trvání je předurčena jako u běžného programu.

Takže příslib nesmrtelnosti ve fyzickém těle je pouze šablonovitý trik, prověřený tisíciletími, iluze, kterou lidé žijí a bez rozmýšlení utrácejí reálné síly své pozornosti na živení systému.

A proslavení vlastního jména obrazem po staletí – to je rovněž výhodné pro systém. Takto si vytváří pro sebe subosobnosti, které jsou také potravou pro systém, být mrtvým mezi živými.