Obrazy z mraků kreslí tvou tvář, Paní má. Je pokaždé krásná, je mírná, je živá. Je svá.
Vidět Tvýma očima. Slyšet Tvýma ušima. Mluvit jen Tvá slova, jen ta Tvá.
V přírodě se člověk ztiší, i neslyšné náhle slyší, úžasný klid se v něm rozhostí, náhle je zaplaven láskou a radostí.
Ochutnat ovoce v Ráji není hřích, však nezastat se jeden druhého a upřednostnit Mít před Být.
Když po modrém nebi putují beránci a letní slunce co chvíli kreslí ti v tvář, víš, že máš čas, víš, že nic nemusíš, slastně přivíráš oči – a to je ten pocit.
Kdo chápe tvoji hloubku dojetí – citu, toho obejmi a děkuj, že je tu. Když jeden druhého s láskou chrání, najdeš klid a tiché požehnání.
Vzácné jarní sluníčko, po paprsku pošle pozdrav, přáníčko. Zima předvádí se marně, v srdíčku je překrásně jarně.
Po ránu ještě rozespalá jsem se k Duši přitulila, vlna lásky, dobra, radosti se do mne ihned vlila,
Štěstí a klid se v hlavě nerodí, láskyplné duši je dobré naslouchat, zprávou pro tebe, že srdce marodí, je neustálý nepokoj a nepříjemný tlak.
Během chvíle, kdy měly děti ve školce volnou zábavu, seděla jsem s nimi v trávě plné jetele a byla zaujatá hledáním čtyřlístku.
Žasneš, co v přírodě je k mání, tolik krásy, něhy a kouzla dojímání.
Láska je dar, který v nás vložen byl, když na Zem přišli jsme, splnit svůj hlavní cíl.
“Se zdravými myšlenkami – zdravý duch a se zdravým duchem – zdravé tělo.
