Mám strach a ťahá ma to za nohu. Čo s tým? Akú mám v skrini mátohu?
Chcem Boha chytiť za ruku, nech bude so mnou stále! Chcem ďakovať Mu za všetko, čím obdaril ma práve...
Láska je v nás, je ve mně i v tobě. No tak jí žij a nestav si zeď.
Osobnosť je čistá, krásna, ako dúha z čista jasna, ktorá na nebi sa objaví a tmu od svetla oddelí.
Upřímnost je Lásky skvost, do života věčného duhový most.
To jeden druhého si nesmírně váží, rozdává štěstí, které snad andělé stráží. Labutě teskní, chřadnou nad ztrátou, cítíš tam věrnost - téměř posvátnou.
Jsi překvapení – co vystoupí z mlhy, jsi krása – co šíří se kolem duhy.
Lidskost nás všechny neviditelně pojí, před lidskostí nic zlého neobstojí.
Stane se – potkáš člověka, krásné pocity v tobě zanechá. Je vánkem, jenž v horkém slunci chladí, pofouká bolest, po srdíčku hladí.
Člověče, cítíš? Nosíš si v sobě poklad největší, vždy nabízí Ti radost a pocit bezpečí, stále je s Tebou, ať bdíš, či sníš a s nadějí čeká, až jej ucítíš.
Jsme zrozeni Nejvyšším Dobrem, a to Dobro je i v nás! Toto Dobro, jež je naší podstatou, můžeme rozvinout do té největší krásy, stát se dobrými lidmi, kteří těší Tvůrce, sebe i druhé. Každičký den, každičká chvíle našeho života může být oslavou. Já a Bůh. Dobro a Dobro. Když Dobro vzhlíží k Vyššímu Dobru, a to se raduje a dává více života, lásky a síly Dobru zde na zemi – může být život utrpením?
V zelené zahradě jablůňka malá. V ní útlá žena – bílé šaty, vlasy plné kopretin.
“Moudrost je bohatstvím duše, nikoli věku.