Je příjemné útulno, je teplo a klid. Za okny počasí, několik hodin a dní. Co na tom? Zde nehraje se čas.
S kouzelným ránem budí se den. Mé lístky noří se k Tobě, vlní se jemným dechem, šeptají Tvé jméno.
Je srdce mír a ticho, to Pastýř přivedl ovečky k Brodu.
Já vděčna Tobě za každou chvíli. Já vděčna za víru, jež ve mně sílí.
Víš, chci ti říct, jak jsem sem přišel. Na začátku bylo Velké Světlo. Byl jsem v něm a vůbec jsem nevěděl, že jsem já. Byl jsem Světlem, ale nevěděl jsem to.
Vlnící se stříbrný plášť teď usadil se v hlavě nekonečna. Už nikdy to nebude jak dřív, vždyť tento oděv je skutečný.
Budu hlídat Zvon. Usadím se na věžičce času a budu ho střežit a chránit, dokud nevyjde bílý dým, znamení naděje.
Když na Tebe myslím, když k Tobě se ubírám, jsem jak splašený kůň plný touhy. A beru do rukou vše, na co přijdu.
Na lúke plnej voňavých kvetov, otváram sa kráse tvojich svetov. Veď TY sa prejavuješ vo všetkom!
Celá Ja som popretkávaná Nitôčkami Ducha Svätého!
Je kvapkou rosy na konári. Je odraz slnka, kvietkom malým.
“Pokud chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.
