ARCHANDĚL GABRIEL A BOHORODIČKA

V Kyjevské Rusi bylo uctívání Archanděla Gabriela a Panny Marie společné od samého počátku jak se patří. Teprve mnohem později, v 15. století, lidé vyčlenili uctívání Archanděla Gabriela z kultu Zvěstování Svaté Bohorodičky, ačkoliv to bylo chybné. Tam, kde Panna posvátně tvoří, vždy s Ní přebývá i Duch Svatý. Mimochodem, v náboženských představách Slovanů (ještě před přijetím křesťanství) se společně uctívaly páry z mužského a ženského božstva, řekneme-li to tedy naším jazykem – ve významu duchovního symbolu božského Lotosu (plánu) a tvořivé síly Allat (ztělesnění plánu).

Anastasia: Ano, to je možné vypátrat podle mytologických postav slovanských posvátných legend, které se dochovaly z pradávných časů.

Rigden: Co se týká Archanděla Gabriela a Panny Marie, na oltářních sloupech hlavní východní klenby Sofijského chrámu v Kyjevě, kde je umístěna Bohorodička „Oranta“, se dodnes dochovala mozaiková vyobrazení Zvěstování.

Anastasia: Ano, na jednom sloupu je tam vyobrazen Archanděl Gabriel, jehož prsty pravé ruky jsou spojeny do gesta požehnání. Na dalším sloupu je vyobrazena Bohorodička s vřetenem v rukou, předoucí duchovní nit' lidského života.

Brány jsou v symbolice křesťanství vchody, vedoucí z chrámové předsíně do chrámu a z chrámu k oltáři. Hlavní brána staroruského ikonostasu v pravoslavném chrámu se nacházela naproti oltářní mense (v oltáři) a nazývala se „Královskou branou“ v chápání duchovního a ne politického významu. Obvykle se v její horní části vyobrazovala scéna Zvěstování s Archandělem Gabrielem a Pannou Marií a ve spodní části, na křídlech, se v párech vyobrazovali čtyři evangelisté. Tedy, v určitých okamžicích bohoslužby symbolizuje otevření Královské brány „otevření Království nebeského“, tedy vstup, průchod do jiného, duchovního světa. Tato symbolika se neutvářela pro nic za nic. K takovému energetickému procesu „otevření“ průchodu do jiného světa skutečně dochází během duchovní práce silných duchovních osobností (jak individuální, tak i kolektivní), nezávisle na tom, k jakému náboženství patří a v jaké zemi žijí.

Hlavní „Zlatou branou“ starobylého Kyjeva se stala jižní brána, která byla orientována směrem na Athos, jenž považují za „Obydlí Bohorodičky“. Přesněji z hlediska geografie byla brána umístěna v jihozápadní části města.

U této hlavní „Zlaté brány“ města byl vybudován kostel, zasvěcený Archandělovi Gabrielovi a Bohorodičce – chrám Zvěstování, „aby vždy tomuto městu přinášel radost svatým Zvěstováním Hospodinovým a modlitbou Svaté Bohorodičky a Archanděla Gabriela“.

Anastasia: Ano, historické zprávy o tom jsou zaznamenány v Ipaťjevském letopise. Dokonce se dodnes dochovala slova, která si můžeme přečíst v mnohasvazkovém historickém sborníku, vyprávějícím o literatuře Starodávné Rusi (počínaje 11. stoletím) – „Knihovna literatury Starodávné Rusi“ (svazek 1, str. 50): „Da-li cělovanie archanděl Panně, bude i hradu tomu. K Ní se obrací: „Raduj se, obdarovaná! Pán s tebou!“; k hradu tomu: „Raduj se, blahověrný hrade! Pán s tebou!“ Kyjev se historicky nachází pod společnou ochranou Bohorodičky a Archanděla Gabriela – to je zřejmý fakt, který se dnes zamlčuje.

Svátek Zvěstování přesvaté Bohorodice je jedním z nejstarších křesťanských svátků.

Тato událost se nesla ve znamení přinesení Prapůvodních Znalostí a pochopení, že síla Boží (Gabriel - Bůh je moje síla) a životodárná čistota, Láska (Bohorodička, Allat) jsou dvě hlavní složky, s pomocí kterých člověk dokáže dosáhnout duchovní transformace. A právě v této čistotě a síle jsou všichni lidé jednotní, bez ohledu na to, zda o tom vědí nebo ne. Každý člověk má Osobnost a Duši, která má duchovní povahu, a proto mají příležitost a perspektivu věčného rozvoje, jako duchovní bytosti - Andělé.

Tyto Znalosti existovaly od pradávna a byly chráněny našimi předky v průběhu tisíciletí, a dnes jsou znovu obno veny. Jedná se o jedinečnou příležitost pro celou lidskou společnost - změnit vektor svého vývoje, spojit se v jediné Pravdě a dojít do cíle, který On v nás založil. A Jeho Vůlí je vidět naši duchovní proměnu. Dnes máme příležitost společně realizovat naši duchovní povahu a duchovně se proměnit a pokračovat v našem mimotělním rozvoji ve skutečném Životě.

"Ale jsou i tací, kteří během života splynuli se svou Duší, a ti se podobají překrásnému poupěti lotosu, jež se objevuje na hladině kalné vody. Tento sněhobílý kvítek k sobě připoutává pozornost Pozorovatele svojí čistotou a novotou. Pozorovatel se s velkým zalíbením dívá na krásu květu a věnuje mu svoji pozornost, sleduje proces rozvíjení každého okvětního lístku. Květ lotosu se kvalitativně liší od prázdné vzduchové bubliny, neboť se stává nedílnou součástí jiného světa."

z knihy AllatRa od A.Novych

 

Ž: ...Vždyť když se podíváme z pohledu duchovních zkušeností – co se snažila asociativně předat minulá pokolení budoucím? Právě to, že v praxi, když probíhá soustředění pozornosti na Duchovní svět prostřednictvím hlubokých pocitů, dochází k odchodu do jediné reality – reality Boha.

IM: Je to tak.

Т: Když máš praxi v duchovním poznání, pak chápeš jediné zrno pravdy, to zrno, které je začleněno do duchovních učení různých národů. Ale bez praxe je teorie mrtvá… Správně tu bylo poznamenáno, že je to odchod do reality Boha, tedy na místo blízké duchovní přirozenosti člověka jako Osobnosti, cesta do skutečného Domova. V sanskrtu existuje takový pojem jako „álaja“, který doslovně znamená „domov“, „obydlí“, „prapůvodní“. A jedním z klíčových pojmů v buddhismu je „álaja-džňána,“ což je jakási společná „schrána nevyslovitelné a nesdělitelné znalosti Jediného“. U národů na Východě, například v Turecku, slovo „aya“ znamená „svatý“. Arabové mají také zmínku o prapůvodním Domově. V islámské encyklopedii v článku o hlavní svatyni islámu Kaabě se píše o tom, že podle legendy jedno z prvních jmen svatyně bylo al-Bayt al-'Atik, což znamená „pradávný Domov“, „prapůvodní Domov.“ Má se za to, že byla založena Adamem, jako první svatyně na Zemi, který byla určena k uctívání Boha. Odpovídající zmínky jsou i u jiných národů.

IM: Bůh miluje každého, kdo miluje Jeho. A kdo Ho nemiluje, toho On prostě nezná. A to je pravda. Chceš být s Bohem nebo chceš, aby tě On miloval – miluj Jeho. Je to jednoduché.

 

z pořadu "Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému." na Allatra TV